15. května 2016 8:02 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Střelec Bechyňský vyhrával soutěže a rozdával radost. Pak zemřel v autě

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Bronislav Bechyňský. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bronislav Bechyňský. | foto: Lidové noviny
Nejen přední světový střelec v brokové disciplíně skeet, proslulý jako zarputilý bojovník, ale také vzácný člověk. Všichni jej vnímali jako upřímného chlapa, oblíbeného pro pohodu a dobrou náladu, kterou kolem sebe šířil takřka bez přestání. Osud se však k Bronislavu Bechyňskému a jeho okolí zachoval krutě - 22. dubna 2012, kdy už byl úspěšným trenérem, zemřel po automobilové nehodě na dálnici D1. Bylo mu devětačtyřicet let.

Když se v roce 2006 rozhodl závodní brokovnici odložit, nikoho to příliš nepřekvapilo. Bylo mu čtyřiačtyřicet, takřka celý život trefoval holuby, jak zasvěcení říkají hliněným nebo asfaltovým terčům. A míjel je velmi zřídka - v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí patřil k nejlepším na světě.

Třikrát se radoval z titulu mistra Evropy, dvakrát si vychutnával světové i evropské zlato v konkurenci družstev.

A dvakrát se zúčastnil olympijských her, nechyběl v Atlantě v roce 1996 a v Sydney o čtyři roky později. Tam ale neuspěl.

„To považuji za jediný dluh kariéry, nepřivezl jsem individuální medaili z mistrovství světa ani z olympiády,“ říkal, když udělal tečku za sportovní dráhou a v brněnské Kometě se stal trenérem. „Roky už byly znát. Tělesná schránka se mi začala bortit, taky proto jsem zvolil trenérství. Zkušeností, které můžu předat, mám, myslím, dost,“ vysvětlil tehdy.

Střelec, který odrodil dvě krávy

Doma v Panenském Týnci u Loun si zamiloval les. Myslivost, kterou měl v rodině, se stala jeho vášní. A střílel tak dobře, že po něm sáhlo mládežnické středisko v Litoměřicích. Odtud už vedla jeho pouť mezi brněnské brokaře.

„K nám přišel v roce 1978, v šestnácti,“ vybavil si v roce 2012 Vlastimír Málek, tehdejší státní trenér a šéftrenér Rudé hvězdy Brno, nynější Komety. „Vidím to jako dnes - přišel světlovlasý nazrzlý hubeňour, který vynikal pracovitostí a smyslem pro humor. Ale hlavně měl lepší a lepší výsledky,“ dodala legenda sportovní střelby.

Bechyňského cesta do špičky ale nebyla jednoduchá.

„Já byl mezi mládežníky Rudé hvězdy o dva roky dřív než Broňa, oba jsme jednou nebo dvakrát týdně a někdy i o víkendech do Brna dojížděli. Já z Holešova, což obnášelo nějakých sto kilometrů autobusem, ale on to měl třikrát delší. Částečně trénoval v Litoměřicích, v Žatci chodil na střední zemědělskou školu. Do Brna definitivně přišel až na vojnu, půl roku předtím ještě pracoval v družstvu a dával k dobrému, že je jediný střelec, který odrodil dvě krávy,“ usmíval se Bechyňského kamarád, o rok mladší Libor Zaoral, bývalý střelec na trap a nyní trenér v Kometě.

„S dojížděním to měl náročné, dneska už to mladí nedělají a spoléhají na rodiče s autem. Ale on byl neskutečný pohodář a hlavně měl střílení rád, do Brna se vždycky těšil,“ přibližuje Zaoral, juniorský mistr Evropy z Bukurešti v roce 1983.

Právě ke zmíněnému šampionátu, kde tehdy jedenadvacetiletý Bechyňský poprvé startoval mezi dospělými skeetaři, se váže jeho první útok na seniorskou medaili.

„Měl na ni zaděláno, ale na šestém stanovišti ho píchla vosa do podpaží a bylo po šanci,“ vzpomínal někdejší státní trenér Málek.

Vosy z celého Rumunska

„Bylo tam opravdu hodně vos - kam se člověk pohnul, tam nějaká lítala. Píchance tehdy dostalo víc střelců, ale Broňu to potkalo zrovna při položce, kdy se soustředil - ta medaile byla fakt blízko. Bylo to nepříjemné, on to ale bral s humorem - chvíli smutnil, ale pak říkal, že se na něj slétly vosy z celého Rumunska!“ dokreslil Zaoral Bechyňského povahu.

O pozdějších úspěších Bronislava Bechyňského už řeč byla, stejně tak o medailové sbírce bez individuálních vavřínů z mistrovství světa a olympijských her.

„V tom měl Broňa velkou smůlu. Když jsme v roce 1984 kvůli nesmyslnému bojkotu nemohli jet na olympiádu do Los Angeles, měl neuvěřitelnou formu. V roce 1992 před Barcelonou na tom byl podobně, ale tehdejší reprezentační trenér dal přednost jinému střelci. V Atlantě 1996 se nepotkal s formou a něco podobného jej potkalo v Sydney v roce 2000. Tehdy jsme si dva dny před soutěží spolu dali v tréninku pět položek po pětadvaceti terčích, já dal 122 bodů a Broňa 123! Vypadalo to hodně nadějně, jenže během těch dvou dnů mu forma odešla,“ líčil Petr Málek, bývalý reprezentant, který s ním dlouhá léta na menších i větších podnicích spával na stejném pokoji.

Právě Málek se potom ve stejné soutěži prostřílel k olympijskému stříbru. „Broňa se z mojí medaile radoval tak spontánně, jako by byla jeho. Jako sportovce jsme ho všichni znali jako kliďase a zároveň bojovníka, ale jako člověk byl strašně dobrosrdečný. Takových lidí moc není,“ pokyvoval hlavou Petr Málek, který se v roce 1990 s Bechyňským podílel na týmovém zlatu z mistrovství světa.

Kdepak koníček. Plnokrevník!

Jak se Bechyňský odreagovával? Opět se zbraní v ruce - při lovu.

„Říkával, že to není koníček, ale plnokrevník,“ usmívá se Libor Zaoral, který s Bechyňským sdílel i tuto zálibu. „Nechci říct, že bychom trávili v lese veškerý čas, ale jakmile byla nějaká možnost úniku mezi stromy nebo na lov, už jsme tam byli,“ líčí.

Největší Bechyňského trofeje? „Bavil ho lov divočáků. Ty si počítal a měl jich ke sto padesáti, ulovil srnce i jelena. Na Broňka nikdy nezapomenu, stejně jako na dlouhé hodiny, kdy jsme spolu v noci a mrazu čekali na posedu nebo přikrmovali zvěř,“ řekl Zaoral.

Záběr slavného střelce však byl mnohem širší - miloval totiž fotbal i další sporty.

Už dávno byl v Brně, ale jakmile měl volný víkend, sedal do auta a uháněl do Panenského Týnce, kde nechtěl chybět v záloze tamního Slovanu. „Byl totiž ohromný srdcař. Jednou tam dorazil a mužstvo jelo autobusem na zápas do jakési vesnice. Přijeli na místo a našli na hřišti přiopilé místní fotbalisty, jak kolem už druhé bečky zapíjejí kontumační vítězství! V Týnci totiž popletli čas výkopu a zpozdili se o tři hodiny,“ vyprávěl Zaoral. „Podobné historky sypal z rukávu a jak jsme často byli spolu, některé jsem slyšel snad stokrát, až toho bylo moc. Ale teď bych si je rád poslechl i po stoprvé,“ chmuřil se.

Bechyňský byl také členem populární Bolkovy jedenáctky. „Jako levák měl pronajatou levou stranu, mohl hrát v obraně, záloze i útoku, měl dobrou střelu a často dával góly. A bylo na něj spolehnutí,“ přiblížil trenér týmu, legenda brněnského fotbalu Karel Kroupa.

„Já Broňka vyhledával i mimo tyhle zápasy. Na to, co dokázal, to byl pořád skromný kluk, věčně vysmátý, vedle něho člověk vždycky pookřál,“ říkal další známý fotbalista Petr Švancara, který se s Bechyňským seznámil právě v Bolkově jedenáctce. „A zásoboval nás spoustou neuvěřitelných historek. Jakmile někde řeknu, že to vyprávěl Broněček, všichni hned nastraží uši. Jeho auru tak šířím dál.“

Nečekané finále

Úder z čistého nebe přišel loni v pátek 22. dubna. Bronislav Bechyňský jel po tréninku s dcerou po dálnici D1 z Brna na Prahu, mířili do Panenského Týnce. Tam se chtěl pustit do opravy střechy domku, v němž žije jeho maminka. Vůz, který řídila dcera, vylétl z vozovky. Bechyňský zemřel ještě ten večer po transportu do Prahy.

„Byla to strašná rána a pořád se ptám, proč musejí umírat tak úžasní lidé,“ vrátil se ve vzpomínkách bývalý střelec Petr Málek.

Pohřeb měl slavný střelec v Lounech, nechyběli střelci, myslivci. „Jeli jsme tam autobusem s partou Broňových přátel. Ta cesta byla i nebyla smutná, protože jsme si pořád připomínali situace, kdy nás všechny dokázal rozveselit. Tak budeme na Broňu vzpomínat pořád,“ vykládal Švancara.

„V pondělí jsme v brněnském klubu Šelepka zahajovali sezonu, byly tam i basketbalové legendy Áda Pospíšil, Kamil Brabenec, umělci, herci, bývalí fotbalisté, co za nás hrají, a Broňovu památku jsme uctili minutou ticha. Tak to bylo i loni a bude pořád, byl to vzácný člověk,“ věděl bývalý reprezentant Kroupa.

„S Broňou jsme byli v Bělorusku na lovu tetřívků. Neměli jsme štěstí a řekli si, že se tam vrátíme letos... Celá myslivost bez Broni je sotva třetinová,“ smutnil kamarád ze střelnice i z lesa Libor Zaoral.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz