18. května 2016 9:01 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: V Terezíně se hrála liga. Fotbal pomáhal zapomenout na útrapy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Fotbalová liga v Terezíně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fotbalová liga v Terezíně. | foto: Lidové noviny
Fotbal je nesmrtelný. I v době holokaustu za druhé světové války se hrál v Terezíně, který nacisté změnili v židovské ghetto. Ve městě, jež „daroval Židům“ Adolf Hitler. Šlo o fotbal pod žlutou Davidovou hvězdou, kterou museli nosit Židé podle norimberských rasových zákonů všude tam, kam vstoupili nacisté se svým brutálním režimem.

Při slavnostním zahájení výstavy „Terezínská liga: Fotbal v ghettu Terezín“ před čtyřmi roky si veřejnost a někteří žijící hráči připomněli léta 1943 až 1944. Tehdy se ve městě na soutoku Labe a Ohře opravdu hrála fotbalová liga, a dokonce i Superpohár. Duel vítěze ligové a pohárové soutěže se tak ještě nejmenoval, ale došlo k němu.

Právě v terezínském ghettu, v pekle své doby, v němž se v roce 1942 tísnilo až k šedesáti tisícům židovských vězňů. V ghettu, které sloužilo jako sběrný a průchozí tábor pro Židy z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, ale později také z Německa, Rakouska, Slovenska, Nizozemska a Dánska. A odkud už vedla cesta jen do vyhlazovacích táborů. Pokud lidé nezemřeli hladem přímo na místě. Ale hrál se tu fotbal, který nacisté kupodivu povolili.

Město paradoxů

„Terezín byl městem paradoxů, protože na jedné straně umírali lidé, zvláště staří, kteří žili v hrozných podmínkách. Domy, v nichž byli ubytováni, neměly tekoucí vodu a byly plné vší, blech, štěnic, špíny a hladu... Na druhé straně zde byli mladí lidé zajímající se o kulturu a fotbal. Právě fotbal byl obrovskou oporou. V tu chvíli jsme si nepřipadali jako oběti, ale jako lidé, kteří dokážou překonat hrůzu,“ vypráví v knížce Fotbal pod žlutou hvězdou filozof a historik Toman Brod.

Nejpopulárnější kolektivní sport pomáhal lidem se žlutou hvězdou přežít. S fotbalem se začalo v terezínském ghettu v roce 1942. Vilém Schick, rodák z Bratislavy, který v mládí hrál v Praze za DFC, nastupoval za tým Kuchařů. „Zúčastnili jsme se turnaje šesti týmů, dalšími byli Zemědělci, Sklad použitého textilu, na další si už nevzpomenu. Rok 1943 byla však moje poslední sezona, protože jsem jel transportem z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi,“ líčil Schick.

Přežil, po návratu do Prahy hrál za Novoměstský SK. V roce 1948 emigroval do Německa a oblékal dres Mnichova 1860.

Přestupovalo se v pondělí

Zájem o fotbal se v ghettu zvyšoval a počet týmů rovněž. Oddělení pro využívání volného času vedené Fredym Hirschem, jež se staralo o osvětu a sport, zřídilo Radu starších pro fotbal. Ve vedení se vystřídali rabín Erich Weiner, univerzitní profesor Henschel a na jaře 1943 Franz Kantor, který chtěl dát fotbalu řád a formu.

6. března padlo rozhodnutí zřídit ligovou a divizní soutěž a v dubnu byl hotový program. Předsedou fotbalového výboru se stal Otto Margolius, výbor měl i další činovníky. Nové vedení fotbalu stanovilo zároveň termín přestupů hráčů: každé pondělí mezi desátou a čtrnáctou hodinou.

To proto, že docházelo k častým transportům do koncentračních táborů v Polsku a Německu – týmy zanikaly a zbylí hráči přestupovali.

Fotbalová liga v Terezíně.

Mužstva, jež se v ghettu zúčastnila soutěží, měla názvy především podle pracovního zařazení. Tak existovali Kuchaři (v Terezíně Köche), Řezníci (Fleischer), Zahradníci (Gärtner), Péče o mládež (Jugendfürsorge), Sklad použitého textilu (Kleiderkammer), Kader (což byli stavbaři), Stráž ghetta (Ghetto-Wache), Zemědělci (Bauer), Špeditéři (Spedition), Továrna na bedny (Kistenfabrik), Tepelní technici (Heizungstechniker), Krejčí (Schneider), Stavební komando (Baukommando), Ústřední zásobování (Zentralproviant), Elektrikáři (Elektriker), Železniční stavby (Bahnbau), Doprava (Transport) a Pracovní ústředí (Arbeits-Zentrale).

Sportovní názvy měly týmy Union, Star, Maccabi Praha, Maccabi Ostrava, Hagibor Praha, Hagibor Terezín, SK Sparta, Hakoach, FC Wien, Fortuna Köln, Viktoria Plzeň, Kladno, Meteor, Praga, Esculap (tým lékařů a zdravotníků), Nešarim (hebrejsky Orlové), Arba (hebrejsky číslo 4), ŠKID (Škola Ivana Dostojevského).

A existovaly i mládežnické týmy Puňta, Bobři, Bašta, Elektro, Nešarim, Arsenal, Vienna, Bohemia, Fortuna Berlín, Blauweiss, SK Spara, Viktorie Plzeň a Maccabi.

Jiří Pavel: Jedenáctiletý René bohužel nestačil...

V soutěžích působilo dokonce třináct rozhodčích v čele se zkušenými sudími s předchozí ligovou praxí. V ghettu se dvakrát ročně vyhlašoval vítěz ligy sedmičlenných týmů (to kvůli menším hřištím ve dvorech Drážďanských nebo Magdeburských kasárenana Baště III): jarní a podzimní.

Nejvyšší terezínská soutěž měla v premiérovém ročníku na jaře 1943 deset účastníků. Prvním mistrem se stal Sklad použitého textilu, který v devíti utkáních neprohrál a titul vybojoval v sestavě: Popper-Pavel – Rosenstein, Herrmann – Bleyer – Roubíček, Schrötter – „Naci“ Fischer.

Podzimním mistrem se stali Kuchaři, druhého ročníku ligy se účastnil již tucet mužstev.

Velkému zájmu se těšily také dorostenecké a žákovské soutěže. Prvním mistrem se stal dorost Maccabi. K největším nadějím patřil talentovaný René Bondy z Prahy, jak připomněl Jiří Popper-Pavel, bratr spisovatele Oty Pavla: „Bondy skončil tragicky. Koncem roku 1943 byl s rodinou deportován do Osvětimi. Tam nahnali esesáci mladé chlapce před natažený provaz. Kdo byl vyšší, ten se zachránil. Jedenáctiletý René bohužel nestačil...,“ vzpomněl Jiří Pavel, který též prošel Osvětimí.

Vzrušující chvíle v předsálí cesty do pekla

Nejvýraznějším fotbalistou terezínské ligy byl zřejmě Pavel „Aule“ Mahrer, hrající trenér Řezníků, který coby hráč DFC Praha v letech 1923–1926 sehrál za Československo půltucet mezistátních zápasů – v záloze nastupoval po boku legendárního Karla Peška – Kádi.

„Už na první pohled bylo patrné, že to má v nohách i v hlavě, jeho přehled byl excelentní. Prostě fotbalista z povolání,“ charakterizoval Mahrera jeho spoluhráč v týmu Řezníků Miloš Gut-Dobrý.

Po válce bankovní úředník Mahrer přesídlil s rodinou, která přežila internační tábory v Německu, do USA a roce 1968 navštívil Prahu. „V nejistotě, v jaké jsme v Terezíně žili, kdy jsme věděli, že během dvou tří hodin musíme být připraveni na transport, přičemž cíl byl pro nás tehdy neznámý, byl fotbal pohlazením. Vzrušující chvílí, které jsme mohli zažít v předsálí cesty do pekla,“ pravil tehdy.

Bedřich Korn hrával před okupací za dorost Unionu Žižkov. „Fotbal v Terezíně byl zapomenutím na život ve strachu, který nám byl vnucen,“ řekl.

Terezín, blahobytné město...

Závěrečné ligové utkání v ghettu se hrálo 26. srpna 1944, kdy se střetly Péče o mládež se Špedicí. Před rekordní návštěvou 7500 diváků zvítězil celek Péče 2:1 (1:1) a stal se posledním mistrem.

Sestava vítězů i s přezdívkami: Fr. Maier-Breda, Eisenberg – Erben – „Šmudla“ Klauber – Grünbaum, Burka, „Čulius“ Grünfeld.

„Fanoušci nás povzbuzovali skandováním: Šmudla, Burka, Čulius, každý ještě jeden kus!“ přiblížil atmosféru obránce vítězů Petr Eisenberg.

A zmíněný Superpohár? Dne 1. září 1944 před 3600 diváků v něm vítěz poháru SK Sparta (bývalý Sklad použitého textilu, který se vinou deportací rozpadl) rozdrtil mistra ligy Péči o mládež 8:1 (3:0). Účast diváků byla povinná, protože nástup finalistů byl filmován pro pozorovatele Mezinárodního výboru Červeného kříže. Měl ukázat Terezín jako blahobytné město...

„A přece se v Terezíně hrál fotbal a těšily se z něj tisíce diváků. Některá mužstva vydržovali příslušníci SS a sázeli na ně jako na dostihy koní nebo chrtů, vybavovali je výstrojí a dívali se na své oběti, jak se těší z jakékoli radosti ze života. Je to svědectví o živých, které jejich popravčí pokládal už předem za mrtvé a tak s nimi také zacházel,“ napsal v předmluvě ke knize Fotbal pod žlutou hvězdou spisovatel Arnošt Lustig, který v Terezíně chytal za tým Bašta.

Z terezínského ghetta bylo vypraveno celkem 63 transportů s 87 tisíci vězni.

Autor článku byl významný sportovní publicista a autor knihy Fotbal pod žlutou hvězdou.

František Steiner
  • 4Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz