15. srpna 2015 8:15 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Vlasta Chramostová:
Ze spolupracovnice StB disidentkou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 14Diskuse
Vlasta Chramostová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlasta Chramostová | foto: Hynek GlosLidové noviny
Nebýt pohnutých historických okolností, byla by zřejmě Vlasta Chramostová „jen“ legendární herečkou. Válka a komunisté však navíc prověřili její charakter.

„Po pravé straně silnice, opřena o zábradlí mostku, stála smrt. Čekala. Nízké pozdně odpolední květnové slunce za jejími zády mne u volantu oslňovalo. (...) Byl pátek,“ popisuje ve své životopisné knize herečka Vlasta Chramostová zjevení, které měla, když se jednoho květnového podvečera vracela se svým čtyřletým synkem Konrádem do Brna. 

Smrt, kterou zahlédla zpoza volantu tehdy, 25. května 1963, skutečně přišla. Pouhých 22 kilometrů od cíle Chramostová havarovala. Sama skončila s těžkými poraněními v nemocnici, malý Konrád nehodu nepřežil. V následujících letech se musela vyrovnat nejen se ztrátou dítěte, ale také s dotírajícím pocitem viny za jeho smrt. Zdálo by se, že tak těžká a bolestná zkušenost je břímě, které vydá na celý život. Jenže těžkých zkoušek už měla za sebou Chramostová několik. A další teprve měly přijít. 

Z nacismu do komunismu

Už její mládí bylo pohnuté, ovlivněné válkou. Němci tehdy zavřeli české školy, a Chramostová tak musela přerušit studia na brněnské konzervatoři. Místo objevování divadla musela denně brzo ráno jezdit do německé fabriky za Brnem. 

„Byla jsem totálně nasazená. Jezdila jsem jako sedmnáctiletá válečným promrzlým vlakem z Králova Pole do Kuřimi. Mou prací byla kontrola součástek německých letadel. Dodnes doufám, že letadla i díky mně padala,“ vzpomíná na válečné období. 

Vlasta  Chramostová

Vlasta Chramostová

Po válce se k divadlu vrací a první roky to dokonce vypadá, že konečně bude moci žít, jak vždy chtěla. Získala angažmá v brněnském Národním divadle, odkud později, v roce 1950, přešla do pražského Divadla na Vinohradech, tehdejšího Divadla Československé armády. 

Kariérní rozjezd ovšem také znamenal jakési přikývnutí šířící se komunistické ideologii. Vždyť také na Vinohradech začínala rolí Leninovy sestry Olgy ve hře Rodina I. Popova a zároveň se v roce 1950 provdala za zapáleného komunistu Miloše Pavlince, jenž  v té době zastával post šéfa brněnského rozhlasu. 

Šla s proudem, už tehdy ji však přehnaná angažovanost zapálených straníků – jak tvrdí v memoárech – dráždila. „Miloš byl věrný ideálům. Nespočetněkrát jsme se pro ně svářili. Zlobily mě komunistické odznáčky na klopě kabátu, zlobily mě všechny vnější atributy, legitimace, povinné vyvěšování praporků a celá ukřičená propaganda,“ píše Chramostová.

Brzy po svatbě navíc přišel první políček ze strany státní moci, a to v souvislosti s vnitrostranickými čistkami. V rámci procesu s Rudolfem Slánským uvízl v sítích aparátu i Pavlincův blízký spolupracovník Otto Šling, který byl později popraven. Rovněž Pavlinec se tak stal ze dne na den psancem. 

Námluvy s StB

Kvůli manželově škraloupu je náhle v ohrožení i kariéra mladé herečky. Angažmá si nicméně drží a zároveň přicházejí filmové nabídky. Natáčí snímek Past, za který získává Národní cenu. Přesto mají manželé finanční potíže: Pavlinec skoro nevydělává, jelikož dosáhne jen na špatně placené brigády, nemají kde bydlet. Navíc Chramostovou začíná uhánět StB, aby si z ní udělala svého člověka. Námluvy provází šikana – všudypřítomná černá auta, vyrušování o nedělní siestě, slídění u sousedů... 

Schůzka s tajnými proběhla v roce 1954 a herečce se podařilo z plánovaného „sňatku“ s StB vycouvat. Vymluvila se na velké pracovní vytížení a špatný zdravotní stav. Další pokus již však StB vyšel. 

V listopadu 1957, po rozpadu prvního manželství, se Chramostová s agenty opět schází a upisuje se jim pod krycím jménem Klára (jako dcera jejího druhého životního partnera Konráda Babraje, vůči níž měla výčitky svědomí). 

„Ti dva nevítaní pánové přišli do mého bytu. (…) Vím jistě, že jsem se jich i toho dne chtěla za každou cenu zbavit, ale zdá se mi možné, že jsem kdesi v sobě současně alibisticky připouštěla, že bych se jim podvolila, nebyl by to v nové politické situaci takový zločin,“ píše v pamětech. Odmítnutí Stalinova odkazu a krutých praktik 50. let ústředím komunistické strany způsobilo, že se na partaj dívala poněkud smířlivěji. Mnohem více ale asi zafungovaly soukromé pohnutky. 

Byla mladá a po traumatické zkušenosti, kdy komunisté hodně znepříjemnili její soužití s Pavlincem, měla strach. A ze všeho nejvíce si přála klid, vést normální život. Svou spoluprací navíc nikomu neublížila, sama StB přiznala, že pro ni byla herečka nepoužitelná – kvůli zkouškám a natáčení byla často nedostupná. Argumentů na obhajobu Chramostové by se, jak vidno, našla celá řada. Jenže ona sama si byla vědoma, že žádný z nich její podpis nesmaže. Ve své životopisné knize tak dochází ke zcela obnaženému a upřímnému doznání viny. 

„Mefisto mi podstrčil čtvrtku čistého papíru a půjčil plnicí pero,“ napsala. „Protože jsem chtěla být slavná, chtěla jsem bez překážek uplatnit všechny svoje schopnosti, které se mi přes velký úspěch zdály stále ještě nevyužity, chtěla jsem se někdy dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si nějaké peníze, ne pořád počítat každou korunu, půjčovat si, někoho živit. Chtěla jsem být taky jednou šťastná,“ vyznala se Chramostová. Kromě podpisu spolupráce si klid zajistila ještě jedním počinem. V roce 1962 vstoupila do strany, kde setrvala šest let. 

Asistentka kamery

Už to vypadalo, že Chramostové konečně začínají šťastnější časy. Byla slavná, netrpěla nouzí, v Brně, kde nyní napůl žila s partnerem Konrádem Babrajem, se pohybovala ve společnosti zajímavých lidí–třeba Jana Skácela či Josefa Kainara. Relativně poklidné žití narušila ona rodinná tragédie – Chramostové umírá syn. 

Zármutek ze ztráty je hluboký. Končí krátce na psychiatrii. Neopouští nicméně divadlo ani kameru. To má přijít až o několik let později. Po srpnové sovětské invazi, která zarazila snahy reformních komunistů zlidštit socialismus. V roce 1968 už žila Chramostová s kameramanem Stanislavem Milotou, jehož potkala v roce 1961 při natáčení filmu Spadla s Měsíce a s nímž žije dodnes. 

Vlasta Chramostová v bytovém divadle

Vlasta Chramostová v bytovém divadle

Před vpádem vojsk do Československa zrovna točili legendární snímek Spalovač mrtvol. A i v den invaze točili společně. Část materiálu určeného pro zmíněný film jim posloužila ke zdokumentování smutného historického milníku. Onoho srpnového dne je vyhnal rachot tanků z postele už ve dvě hodiny ráno. Společně vyrazili brzy ráno k budově rozhlasu a už o chvíli později si Milota přivezl z Barrandova kameru a film a začal dění natáčet. Chramostová po celý den stála po jeho boku – jako družka i jako asistentka. Natočený materiál odnášela pryč a nosila nový. 

POHNUTÉ OSUDY

A to i ve chvílích, kdy se v ulicích střílelo. „Nosila jsem baterii, a jak Standa potěšeně konstatoval, dobře jsem ho při točení kryla kabátem i velkou zadnicí. Však okupanti stříleli po každém záblesku fotoaparátu nebo objektivu kamery, který uviděli,“ líčí v knize vypjatou atmosféru 21. srpna 1968. Už následujícího dne pak jako jediní dobrovolní dokumentaristé zaznamenali i průběh nelegálního sjezdu reformních komunistů. 

Příchod okupantů znamená v životě Chramostové další zlom. Vystupuje ze strany a spolu s partnerem zvažují setrvání ve vlasti. Vzpomínky na 50. léta jsou pořád přece jen živé. Ačkoli měl talentovaný kameraman Milota nabídky pracovat v zahraničí, nakonec se rozhodnou zůstat. Cena samozřejmě není malá. 

Vlasta  Chramostová

Vlasta Chramostová

Milota musí po 25 letech odejít z Barrandova. A i Chramostová musí s léty normalizace přinést pro herce tu největší oběť. Na protest proti vyhození ředitele Františka Pavlíčka odchází z Divadla na Vinohradech, a ačkoli ještě několik let dostává nějaké ty role – tu v Divadle za branou, tu v Chebu – v roce 1973 přichází oficiální zákaz veřejného vystupování. „Vážená soudružko, Váš požadavek je bezpředmětný, protože Váš případ je podle našich informací vyřešen,“ odbyla Jiřina Švorcová, tvář normalizace, stížnost Chramostové na to, že jí strana upírala i práci mimo Prahu. Zoufalství, finanční tíseň a vyčerpání nakonec vyvrcholily pobytem na psychiatrii. 

Disidentka, hostitelka, uklízečka

Přesto se Chramostová publika ještě dočkala, a to nejen po listopadové revoluci. I během normalizace našla způsob, jak se věnovat milované profesi. Jak často opakuje v rozhovorech, její život se dělil na tři etapy: herecký, jenž začínal v Brně a trval 44 let, disidentský, který trval 20 roků, a život návratů. Po pražském jaru začala ona disidentská fáze a k té neodmyslitelně patří bytové divadlo. 

V říjnu 1976 zorganizovala spolu s manželem (Milotu si vzala v roce 1971) ve svém bytě nad Národním muzeem představení u příležitosti 75. narozenin zakázaného národního umělce Jaroslava Seiferta. Chramostová na něm předčítala ze Seifertova rozsáhlého prozaického díla Všecky krásy světa, které oficiální nakladatelství odmítala vydat. Na premiéře tehdy nechyběl ani Václav Havel, který již o několik měsíců později skončil ve vězení. 

Mnoho let poté vyjádřil Havel Chramostové uznání ve vzpomínkové publikaci věnované manželské dvojici: „Vlasta byla jedním z pilířů malého světa,v němž jsem tehdy žil. Spojoval nás nejen okruh disentu, vnucený nám politickými poměry a policejní šikanou, ale i svět divadelní. Mám v živé paměti představení Bytového divadla nad pražskými Čelakovského sady.“ 

S premiérou Seiferta vznikla několikaletá tradice, kdy se disidenti scházeli po domech a pohostinstvích. Záhy přibyl další program: textová koláž Appellplatz II. „Večery nekončily vyslechnutím programu. Protahovaly se dlouho do noci. Odehrávalo se cosi jedinečného. (…) Netušila jsem, že se do našeho dvoupokojového bytu může vměstnat bezmála padesát hostů,“ vzpomíná na „bytová setkání“ Chramostová. Neměla na nich jen roli recitátorky, ale řadu dalších. „Od hereckého vystoupení přes roli hostitelky až po funkci ficky, do rána uklízející byt, umývající haldy hrnků, skleniček, talířků a popelníků, to byl věru široký repertoár,“ líčí. 

O fungování bytového divadla se dozvěděli i za železnou oponou. Hru Pavla Kohouta Hra na Macbetha a drama Dávno, dávno již tomu – Zpráva o pohřbívání v Čechách se podařilo natočit na materiál poskytnutý dramatikem Tomem Stoppardem a vyvézt za hranice. 

Chramostová a Milota byli mezi prvními, kdo podepsali Chartu 77. Právě tato nenásilná protirežimní iniciativa ovšem vedla k sílícímu tlaku StB na disidenty. V 80. letech tak stát prakticky zatrhl veškeré bytové produkce.V té době již Chramostová a její choť pobývali spíše na chalupě v severočeském Prysku nežli v Praze. 

Na živobytí si vydělávali výrobou lamp ze skleněných úlomků, které Milota vozil ze skládky v Novém Boru. Reklamní slogan jejich „firmy“ zněl „S firmou MICHR – Licht ist sicher!“. Mimochodem, i tato činnost se stala předmětem zájmu StB. Z dobových dokumentů vyplývá, že o činnosti Chramostové kdosi tajné policii podal hlášení. Včetně toho, za kolik lampy prodává a přes koho. Chramostovou režim zařadil na soupisku osob, které ohrožovaly vnitřní pořádek a bezpečnost státu, a měly proto být v rámci akce Norbert zadrženy. 

Návrat a pád

Revoluční dění zastihlo Chramostovou v nedobrém zdravotním stavu. Z Prysku dojížděla na léčení do Prahy. Dosavadní průběh roku pro ni byl náročný: kvůli tomu, že zaslala generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Milouši Jakešovi a předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi prohlášení k Palachovu týdnu, strávila hodně času u soudu. Nakonec jí byl vyměřen trest odnětí svobody na tři měsíce. Ani její muž na tom nebyl na podzim 1989 nejlépe. Během normalizace prodělal mrtvici, v jejímž důsledku přestal vidět na jedno oko. 

„Říkala jsem tomu revoluce mezi injekcemi. Ráno mi dali jednu, v poledne druhou. Pak jsem zhltla špitálskou dietu a hnala se na Václavák,“ vzpomíná na listopadové dění v životopise. Revoluci jako by dostala k 63. narozeninám: právě 17. listopadu, v den, který vešel do dějin, se v roce 1926 narodila. Sama ostatně s oblibou symboliku ve svém životě připomíná: „Ne nadarmo mám narozeniny 17. listopadu a byt nad Václavským náměstím, kde nám historie, kdykoli se dá do pohybu, zavelí: ‚Chramostová, Milota – nástup.‘“ 

S revolucí přišla i kýžená rehabilitace. Po dvaceti letech se herečka vrací na scénu. Nastupuje do Národního divadla, jehož se stává čestnou členkou. Radost z poct ale netrvá dlouho. Už v roce 1992 přichází další rána. Na veřejnost se dostávají Cibulkovy seznamy a v těch figuruje její jméno. Na prahu stáří tak zažívá další pád. Je propírána a osočována v médiích, okolí zpochybňuje její morální kredit. „Dostala jsem třetí životní ránu, ze které se nevzpamatuju a do které se probouzím tak těžce, jako když jsem přišla o syna a pak o divadlo. Teď, po dvaceti letech vzdoru a společenského vytržení z divadelního života, mne zbavují cti,“ napsala v roce 1992 v nikdy neodeslaném dopise přítelkyni Jiřině Šiklové. I nyní–jako mnohokrát v minulosti–končí na psychiatrii. 

Vyrovnat se s cejchem spolupracovnice StB, který jí vypálily zveřejněné seznamy, trvá dlouho. Nic naplat, že v roce 1998 získává Řád TGM. Hořká pachuť zůstává. „Měla jsem co dělat, abych neskončila sebevraždou,“ vzpomínala na těžké chvíle v pozdějších rozhovorech. Nakonec se z bolesti vypsala v životopisné, kritiky kladně hodnocené knize s názvem Vlasta Chramostová, která vyšla v roce 2003. V té popisuje svou životní pouť, dobový kontext, upřímně se přiznává ke slabostem. Počin zafungoval jako katarze. 

Alespoň poslední roky v Národním divadle byly poklidnější. Ze scény odchází až po dvou desetiletích. Přičemž kariéru–divadelní i tu filmovou–ukončuje symbolicky: ve hře a následném filmu Odcházení přítele a kolegy Václava Havla. „Její život v té zlé době, to byla vlastně veliká role, kterou jí nikdo nenapsal,“ napsal v roce 2011 ve vzpomínkové publikaci s názvem S firmou MICHR Licht ist sicher Ludvík Vaculík. 

Jarka Synáčová
  • 14Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz