1. prosince 2015 7:29 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: 50 tisíc němých hrdel sledovalo, jak Mazoch bezvládně klouže pod můstek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Pád Jana Mazocha. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pád Jana Mazocha. | foto: Lidové noviny
Padesát tisíc diváků na tribunách skokanského můstku v Zakopaném oněmělo hrůzou. Těsně před tím se z hrany odrazil Jan Mazoch. Silný větrný poryv mu však náhle rozhodil lyže a tu pravou zatlačil dolů. Vnuk Jiřího Rašky stačil jen bezmocně zamáchat rukama, a už padal dolů po hlavě. Bezvládné tělo se vzápětí v nekontrolovatelných kotrmelcích kroutilo a doklouzalo až dolů pod můstek. Areál ztichl. Žije vůbec?

Psal se 20. leden 2007 a do 19. hodiny zbývaly tři minuty. Olympijskému vítězi Jiřímu Raškovi se doma ve Frenštátu v srdci Beskyd u televize v tu chvíli málem zastavilo srdce: „Ježíšmarjá, to snad ne! To je hrůza...“ zděsil se.

Pár minut poté už sanitka uháněla s pacientem do krakovské nemocnice. Jedenadvacetiletý Jan Mazoch ale o ničem nevěděl. Ležel v hlubokém bezvědomí.

První zprávy z nemocnice nezněly zrovna libozvučně. Tomograf odhalil mnohačetné zhmoždění mozku, některé informace hovořily dokonce o kritickém stavu.

Polský deník Fakt otiskl druhý den na první straně titulek: Janku! Modlíme se za tebe! V jiných novinách se zase objevilo: Zastavte na můstcích konečně tohle šílenství!

Lékaři udržovali Mazocha v umělém spánku a mezi funkcionáři, trenéry a skokany se mezitím rozvířily vášnivé diskuze o bezpečnosti skoků na lyžích. Co všechno se ještě bude muset stát, aby rozhodčí přestali pouštět skokany do tak nebezpečných podmínek, ptali se mnozí.

Naštvaný šéf českých skokanů Leoš Škoda začal připravovat dopis na Mezinárodní lyžařskou federaci a byl k nezastavení: „Přece nemohou být přednější peníze a zájmy federace než zdraví závodníků. Co je moc, to je moc.“

Jeden z tehdejších nejlepších skokanů světa Jakub Janda také kroutil hlavou: „Začínat v tak extrémních podmínkách druhé kolo byl nesmysl.“

S Mazochem sdílel společný pokoj a večer po závodě mu bylo všelijak. „Ještě v době, když jsme spolu jeli do Zakopaného, tak v autě létaly samé legrácky, srandičky. Jenže večer mi přinesli jeho zakrvácenou kombinézu s tím, že Mazda moc v pohodě není. Takže já musel všechny jeho věci zabalit a odvézt je domů jeho holce, se kterou čekal dítě. Fakt nic moc příjemného...“

Ve skokanském areálu v Zakopaném se toho večera skutečně honili všichni čerti a vítr vypadal dost nevyzpytatelně. Slovinec Miran Tepeš, který rozhoduje o tom, jestli jsou anebo nejsou způsobilé podmínky pro skákání, se dušoval, že nic nevybočovalo z normy.

„Když se Jan na nájezdové věži rozjížděl, bylo ještě všechno v pořádku. Potíž nastala až krátce po odrazu, protože se vítr znenadání otočil. Janovi foukl nečekaně prudce zezadu a bylo zle,“ vysvětloval.

Pád ze třetího patra

Bývalý vynikající skokan František Jež prý už před tím, než se Mazoch rozjel, vnímal, že vítr zesiluje: „Předpokládal jsem, že druhé kolo nejspíš zruší. První už bylo odskákané, takže by se zase tolik nestalo. Ale poslední slovo má v těchhle věcech Tepeš. Ten rozhoduje. A jen pro ilustraci – karambol ve stokilometrové rychlosti bych přirovnal k pádu člověka ze třetího patra.“

Šéf závodů Walter Hofer ale s kritikou nesouhlasil: „Žádné tlaky, aby se odskákalo za každou cenu i druhé kolo, jsem nezaznamenal. Musíte si uvědomit, že skoky na lyžích jsou obecně nebezpečný sport.“ Polský národní hrdina Adam Malysz ho podpořil: „Jan doplatil na nezkušenost, podle mého názoru to byla jeho chyba.“

Zatímco se v Polsku, v Česku i ve světě dál debatovalo na téma bezpečnost, z Krakova stále proudily spíše nepříliš povzbudivé zprávy. „V oblasti mozku se bohužel objevila i krevní sraženina,“ nechal se slyšet Marek Moskala, primář oddělení, na kterém Mazoch ležel.

Za pacientem se navzdory jeho přetrvávajícímu bezvědomí vzápětí vydalo prakticky celé jeho příbuzenstvo, včetně přítelkyně Barbory ve čtvrtém měsíci těhotenství a Jiřího Rašky. Lékaři ale s probouzením z umělého spánku příliš nespěchali.

Mluvčí nemocnice Anna Niedzwiedzká po pár dnech konečně vyslovila nadějnější zprávu: „Otoky mozku ustupují a vnitřní zranění už můžeme definitivně vyloučit. Pana Mazocha začneme probouzet.“

„Já byl u toho, když se Mazda probral,“ vzpomíná Jan Baier, Mazochův tehdejší manažer. „Ani nevím, jestli mě hned poznal, ale zvedl ruku k onomu typickému plácnutí, jak to skokani mezi sebou dělají. V tu chvíli se mi strašně ulevilo. Věděl jsem totiž, že se k nám všem už určitě vrátí...“

Podle Baiera, který z nemocnice získával velmi přesné informace, byl nejkritičtější druhý den. Pak se ale naštěstí jeho stav začal lepšit. Samotný Mazoch po probuzení s ulehčením vyprávěl, že si ze závodu naštěstí vůbec nic nepamatuje. „Což znamená, že mě tenhle skok vlastně ani nestraší,“ usmíval se později. „Viděl jsem ho až na videu. Ze záběrů bylo jasné, že se lyže dostala pod vzduch a to už jsem zřejmě nemohl dělat zhola nic.“

„Když se Honza v nemocnici probudil, myslel, že je v Japonsku,“ povídala jeho maminka Věra Mazochová. „Týden před Zakopaným tam totiž závodil.... Zejména první hodiny po jeho pádu byly pro naši rodinu strašné. Věděli jsme totiž, že na nic nereaguje.“

Dumání o návratu

Poté, co po několika dnech Mazocha letecky dopravili do pražské Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, si primář neurologického oddělení Jaroslav Elis prohlédl snímky jeho mozku a zhluboka si oddechl. „Když porovnáme první snímky po zranění s těmi dnešními, je na nich patrný obrovský posun k lepšímu. Rychlost, s jakou se uzdravuje, je až udivující,“ říkal už tehdy.

V té době se začalo spekulovat, kdy a jestli vlastně vůbec, se Mazoch k závodění vrátí. Třeba Michal Doležal, osmý muž z olympiády v Naganu, si před časem podobně nepříjemně natloukl v Hakubě a od té doby už na můstcích připomínal pouze svůj stín. „Jenže Michal si na rozdíl od Honzy všechno pamatoval,“ připomínal pozdější reprezentační trenér David Jiroutek. „Bohužel...“

„Těžko říct, jaké bude mít vnuk napoprvé pocity,“ přemítal Raška. „Nejhorších v podobných případech bývá prvních pár skoků. Musí při nich najít znovu sebedůvěru.“ V září skutečně Mazoch znovu vklouzl do širokých skoček a párkrát si hupsnul. Tajně, aby nepostrašil blízké. A celkem v pohodě.

Jenže za necelý rok ohlásil konec kariéry. Narušená psychika se nedala obelstít. „Jo, prostě jsem měl strach,“ přiznal. „Povídal jsem si o tom později s dědou a poznal jsem, že ho moje rozhodnutí dost mrzí. Pak mi ale říkal, že kdybych skákal jen proto, že si to přeje, a něco podobného by se mi stalo znovu, tak by si to do konce života vyčítal.“

I Janda Mazochovo rozhodnutí chápal: „Jakmile se na můstku začnete bát, je nejvyšší čas se závoděním skončit,“ ví moc dobře.

Tehdy se v Zakopaném počítalo pouze první kolo, protože nedlouho po Mazochově pádu jury závod předčasně ukončila. V oné první rundě Mazoch skončil na 15. místě. Což bylo paradoxně jeho nejlepší vystoupení ve Světovém poháru. Předtím jednou dolétl pro bronz na juniorském mistrovství světa a v šestnácti letech si zaskákal na olympiádě v Salt Lake City, kde skončil nejlépe z Čechů.

„V době Zakopaného mířil Mazda výkonnostně hodně nahoru,“ věděl Baier moc dobře. „Předtím míval problémy s váhou, ale všechny tyhle věci jsme si vyříkali. Věděl, že když sundá nějaké to kilo dolů, bude létat dál, Šel do sebe, skutečně se začal výrazně lepšit, jenže pak se stalo to, co se stalo...“

Kolotoče už ne...

Mazoch už tedy dávno můstky opustil, ale jeho život pokračoval tak nějak zvláštně. Pár jeho známých tvrdilo, že ho zdravotní problémy trochu změnily, že si také třeba občas nemůže vzpomenout na nějaké jméno a podobně.

„To bych zase neřekl,“ kroutil hlavou Baier. „Určitě se změnil hlavně v tom, že už nechodí na kolotoče, protože mu nedělají dobře,“ smál se. „Ale faktem je, že se Honza dostal najednou do situace, s níž nepočítal. Ocitl se totiž zničehonic uprostřed mediální smršti. Každý s ním chtěl mluvit a jeho popularita rostla tak rychle, až jsme situaci museli i trochu brzdit. Na tohle nebyl připravený.“

O Mazochovi se říkalo, že na růžích zrovna ustláno nemá. Trochu se mu zamotal i rodinný život. Coby otec dvou dcerek se totiž s chotí Barborou rozvedl. Příliš ho neuspokojovala ani poměrně jednostranná práce v jedné firmě ve Frenštátu – a k tomu všemu mu v roce 2012, shodou podivných okolností právě 20. ledna, umřel děda Jiří Raška.

Václav Cibula
  • 5Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.