25. listopadu 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Zdeněk Němec. Český vítěz Camel Trophy, s nímž se utrhlo lano na vodopádu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Zdeněk Němec. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zdeněk Němec. | foto: Archiv Petra Němce/koláž LN
PRAHA Dobrodružství miloval. Vystudovaný strojní inženýr Zdeněk Němec rád jezdil po světě a zdolával výzvy. V roce 1995 spolu s Markem Ročejdlem jako první a jediní Češi v historii vyhráli slavné klání Camel Trophy. Dobrodružství se mu ale stalo i osudným. Tři roky po triumfu se s ním utrhlo lano při slaňování vodopádu ve Venezuele.

Nadšení pro lezení a cestování zdědil Zdeněk Němec po svém otci. „To byla taková dobrodružná duše. V mládí dělal skopičiny po horách a byl to de facto zakladatel orientačního běhu v Československu. Už jako malé kluky nás tahal do kopců,“ vypráví bratr Petr.

Strojní průmyslovka ve Zlíně, strojní fakulta v Brně, vývojář ve výzkumném ústavu ve Zlíně. Slibně rozjetá kariéra mladého inženýra ale brzy vzala za své. Zdeňka Němce to táhlo do skal a hor.

Pár let po převratu zanechal zkoumání a začal se živit výškovými pracemi. „To byla činnost, která ho bavila a taky souvisela s jeho koníčkem. V té době to byla dobře placená práce, i když jen občasná. Měl ale díky tomu více času na své záliby,“ přibližuje bratr Petr.

Zdeněk Němec - první Čech, který vyhrál „olympiádu terénních vozů“.

Tou největší byl v mládí orientační běh, kterému se dlouho věnoval i závodně. Ale postupem času ho vytlačilo lezení. I z důvodu, že ho profesionální sport nepřitahoval. „Byla to svobodomyslná duše,“ usmívá se Petr Němec. Stejně tak ho nelákaly vysoké hory, i když se zúčastnil jedné expedice v Tádžikistánu. „Byl skalkař, lákaly ho těžké terény u nás i v zahraničí.“

Kromě toho se Zdeněk Němec věnoval fotografování a točil lezecké filmy. Když byl na cestě kolem světa, koupil si v Singapuru poloprofesionální kameru a začal ji hned používat. Později se zdokonaloval a jeho snímky se dostaly na různé festivaly v Česku.

V roce 1993 zaregistroval, že se ve světě každoročně pořádá Camel Trophy: ta se označovala za „olympiádu terénních vozů“. Nešlo jen o automobilový závod, byl spojen s řadou doplňkových soutěží, které do nejvyšší možné míry vyzkoušely tělesnou a duševní zdatnost posádek z více než 20 zemí.

Němec zatoužil na velbloudí trofeji startovat. Když o dva roky později přizvali organizátoři v rámci 16. ročníku české uchazeče, samozřejmě se přihlásil. Z několika stovek lidí se probojoval až do finále a s Markem Ročejdlem nakonec vytvořili první českou posádku Land Roveru v soutěži. Spolu se v létě 1995 vydali na 1911 km dlouhou trasu, která vedla džunglí, savanou, polopouští, bažinami i vysokohorskými oblastmi Mexika, Belize, Guatemaly, Hondurasu a Salvadoru – tedy světem dávných Májů a po stopách Hernána Cortéze, slavného španělského conquistadora.

Tahali 250 kg těžké kvádry

České duo nástrahy cesty nazvané Mundo Maya zvládlo ze všech nejlépe. „Byla to nejtěžší amatérská soutěž na světě. V závěru už jsme měli problémy s fyzicky náročnými úkoly, kde bylo třeba hrubé síly například při přepravení 250 kg těžkých betonových kvádrů přes prudkou řeku. Organizátoři dbali úzkostlivě na bezpečnost, což nám někdy překáželo, protože bychom se k řešení problému postavili jinak. Jsme zvyklí se řídit heslem: Kde je vůle, je i cesta a trénují jen zbabělci,“ pravil Zdeněk Němec po vítězství.

Byla to jejich jediná účast na Camel Trophy. Pravidla dnes už neexistující soutěže hovořila jasně – každý člověk mohl startovat jen jednou. Přesto velbloudí klání neopustili, v následujících dvou letech působili jako organizátoři. Oba už tehdy byli zvyklí poskytovat rozhovory do novin či televize. „Sláva Zdeňka nijak nezměnila. Úspěchem se nechlubil, spíše se ho lidé na to ptali sami. Mediální pozornost mu nebyla nepříjemná, ale klidně se bez ní obešel,“ říká bratr Petr.

Ale aby nedošlo k mýlce – z českých vítězů se rozhodně nestali boháči. „Nedostali jsme vlastně nic. Fungovalo to ale tak, že účastníci měli všechno hrazené.“ popisuje Ročejdl.

Tihle dva si padli do oka a tak aspoň využívali příležitosti, které se naskytly. „Mohli jsme někde zůstat třeba 14 dní, než pojedeme dál. Když jsme měli cestovat z Mongolska domů, tak to třeba trvalo měsíc, brali jsme to přes Singapur, Čínu, Malajsii, Thajsko.“

Němec se dál živil lezeckými pracemi, ale snažil se uplatnit i jako kameraman. Natáčení ho také dostalo počátkem roku 1998 na expedici, která se vydala do Jižní Ameriky. „Byla to brněnská výprava. Měli projít Venezuelu, Peru, Kolumbii a Bolívii. Ani nevím, jak se k nim Zdeněk dostal, většinu známých jsme měli společnou a tyhle jsem neznal,“ vypráví Petr Němec. „Brácha si potřeboval přivydělat, tak s nimi vyrazil jako kameraman a fotograf.“

Uběhlo pár týdnů od začátku expedice a do Otrokovic dorazila hrozná zpráva. Zástupci ministerstva zahraničí oznámili, že Zdeněk Němec zahynul 30. ledna 1998 ve Venezuele při slaňování nejvyššího vodopádu světa Salto Angel.

Život člověka, který rok předtím pomáhal zachraňovat lidi při záplavách na Moravě, si vzala Ďáblova hora, jak zní překlad domorodého názvu Auyantepui. Právě na ní se nachází 979 metrů vysoký vodopád.

Stometrový pád

V jeho spodní části, v začínajícím pralese, se s Němcem utrhlo fixační lano, ponechané na místě předchozí japonsko-americkou výpravou. Po stometrovém pádu členové výpravy tělo našli podle polámaných větví stromů. Přítomný medik poskytl Němcovi všestrannou pomoc, včetně masáže srdce, ale oživovací pokusy byly marné.

„Pořádně nevíme, jak se to stalo. Je to tak trochu zahalené tajemstvím. U pádu byl jen jeden člen expedice. Mluvil jsem s ním, ale ani on mi to nedokázal uspokojivě vysvětlit. Zdeněk měl zajištění ve skále, měl po laně slanit dolů. Jako kameraman šel první, aby mohl ostatní točit,“ přibližuje Petr Němec tragické okamžiky.

Ani úmrtí však nezastavilo pokračování české expedice. „Tělo mého bratra zahrabali na místě. Byl to velký průšvih, nikde jeho smrt nehlásili. To, že zemřel, oznámili až v Caracasu na české ambasádě. Bylo to však až o pět dní později.“

Bratr ho chtěl přivézt domů

Krátce nato se o ztrátě dozvěděla i rodina v Otrokovicích. Petr Němec a jeho kamarád Josef Porubský si popůjčovali po známých peníze, zajistili víza a desátého února vyrazili do Venezuely. „Josef mi moc pomohl, neuměl jsem tak dobře anglicky jako on. Stejně tak moc děkuji konzulovi Svatoplukovi Čumbovi, který jednal nad rámec svých povinností a hned se vydal do národního parku Canaima, kde spočívalo bratrovo tělo.“

K hrobu je dovedl amazonský indián Antonio Goméz, jinak průvodce turistů. Brněnská výprava jim však neohlášením tragédie pořádně zkomplikovala situaci. V národním parku se nesmí pohřbívat, vyzvednutí ostatků provázela řada komplikací. Petr Němec měl však jediný cíl: chtěl svého bratra odvézt domů.

„Museli jsme kontaktovat ministerstvo zdravotnictví i obrany kvůli nasazení vojenského vrtulníku. Není tam moc zvykem kremace, takže zařizování těchto věcí bylo hodně drsnou zkušeností.“

Nakonec se povedlo dosáhnout toho, proč se na nejsmutnější výpravu svého života vydal. 21. února, více než tři týdny po smrti, pohřbil bratra v Otrokovicích. „Zdeněk dělal vždy čest své vlasti, kterou v zahraničí vzorně reprezentoval,“ uvedl při bohoslužbě farář Vojtěch Šíma.

V Petru Němcovi přesto dodnes zůstává pocit hořkosti. „Pořád mám v sobě z té expedice špatný pocit. Nejsem schopen pochopit jejich jednání po smrti bratra a nepochopím to asi nikdy.“

Zdeněk zahynul na místě, které miloval

Camel Trophy mu přinesla nejen vítězství, ale i kamaráda. Marek Ročejdl (47) ovládl spolu se Zdeňkem Němcem v roce 1995 soutěž automobilů Land Rover jako první a jediní Češi v historii.

Jak vypadal první český výběr pro Camel Trophy?

Lidé se nejprve hlásili písemně, vybraná stovka pak byla pozvána do kempů. Tam přivezli Land Rovery a seznámili nás s nimi. Kemp končil testy, třeba i z angličtiny. Samozřejmě zkoušeli naši fyzickou i psychickou odolnost. Postupně odpadávali další lidé. Na posledním kempu v Turecku bylo šest Čechů, nakonec vybrali mě a Zdeňka.

Znali jste se?

Vůbec, potkali jsme se až na kempech.

Když vás vybrali, chodili jste spolu třeba na pivo, abyste se lépe poznali?

Na kempy jsme spolu jezdili téměř půl roku, stihli jsme se poznat už během nich. Musím říct, že v užším výběru byla úžasné parta, schá- zeli jsme se i mimo oficiální kempy. A tam došlo i na to pivo. (směje se) Když postupně vyřazovali další lidi, tak nám to až bylo líto...

Jak jste si rozuměli?

Se Zdeňkem nebyl žádný problém. Hned jsme si padli do oka. Na mě působil dojmem zásadové- ho člověka, kterého je třeba respektovat. Byl dobrodruh tělem i duší a i já jsem byl zamlada stejně rozlí- taný. Usadil jsem se až někdy ve 40 letech.

Byli jste spolu dva týdny zavření v autě během adrenalinové jízdy. To mezi vámi nevypukla ponorková nemoc?

Ne, když byl občas nějaký problém, tak spíše se zbytkem posádky, což byl novinář Petr Dufek a televizák Václav Žmolík. (usmívá se) My jsme byli „příroďáci“, nečinilo nám problém spát v blátě.

Spojoval vás i věk?

V době Camel Trophy mi bylo 31, Zdeňkovi 33. Takže ano.

Kdo řídil?

Jak kdo měl náladu. Prvních pár dní panovalo za volantem nadšení, pak už jsme byli utahaní. Úžasné ale bylo, co auto všechno vydrželo. Měli jsme vodou zalité auto do výš- ky volantu a pořád jsme jeli...

Trophy se skládala z přesunů nehostinným terénem a ze speci- álních soutěží. Na kterou nejvíc vzpomínáte?

Zajímavé byly všechny. Některé spočívaly ve vymýšlení řešení, u jiné jste mohli vypnout mozek a rozhodovala jen fyzická připravenost. Dodnes si pamatuji, že jsme třeba měli běžet okruh s náhradním kolem a další těžkou výbavou přes řeku, kde byla část i brodění a plavání s touhle zátěží. Novináři si fotili, jak tam padáme na drž... (směje se)

Čím to, že se vám podařilo Camel Trophy vyhrát?

Vedlo se nám v intelektuálních úkolech. Dokázali jsme rychle něco vymyslet, stejně lehce nám šla i navigace. S řízením jsme taky neměli problém. U hodně fyzických úkolů jsme si však sáhli na dno, trpěli jsme. Celkově jsme se tedy drželi v popředí, ale v naší výhře mohl hrát nějakou roli i marketing.

Jak to myslíte?

Byla to také komerční záležitost, propagační akce na auta a cigarety. Jednotlivé země tam byly zvány z toho důvodu, aby se v regionu posílil trh zvednutím sledovanosti. Speciální úkoly a sportovní aktivity byly jasně bodově dány, ale do celkového hodnocení se přičítal i takzvaný týmový duch. O něm rozhodovali ostatní účastníci, novináři a organizátoři.

Vídali jste se Zdeňkem Němcem i potom?

Ano, stali se z nás kamarádi. A občas jsme spolu i cestovali a prováděli alotria. Třeba v Malajsii jsme stloukli z bambusu takový šílený vor. Spustili jsme ho na vodu s tím, že pojedeme k prvnímu mostu. Ten most jsme potkali až po třech dnech plavby! Byla to úžasná léta. Asi nejlepší roky mého života, oba jsme byli takoví „free“. Tak trochu jsme žili ze dne na den, neplánovali jsme. A to i v případě cest. Řekli jsme si: Pojedeme tam a tam a uvidíme, jak to tam bude vypadat.

Tři roky po vítězství na Camel Trophy však Němec tragicky zahynul. Změnilo vás to?

Opatrnějším jsem se nestal, pořád jsem tak trochu raplej. Nemám moc zábrany. Lidi jako my asi musí počítat s tím, že stačí maličko a už tu nejste. Zdeněk aspoň zahynul na místě, které miloval. Horší by bylo, kdyby ho přejelo auto před barákem.

  • 0Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na Lidovky.cz