Líčení příběhu začněme slovy jeho spoluhráče v rakouské reprezentaci, legendárního Josefa Bicana. Takto barvitě popsal před lety rozhodující momentsemifinále fotbalového mistrovství svě-ta 1934: „Za stavu 0:0 jsem obešel italského beka, běžel sám na brankáře, udělal mu kličku, ale tím jsem se ocitl z úhlu. Prázdnou bránu bych trefil, jenomže nabíhal volný Šindelář, a tak jsem mu přihrál. Mohl jen nastavit nohu, dát gól placírkou, on však prudce vystřelil nártem a bohužel do tyče.“ Poté šedesátitisícový milánský stadion San Siro s úlevou zahučel. Promarněná šance za bezgólového stavu určitě průběh zápasu ovlivnila. Italové vyhráli 1:0, postoupili do finále a v něm vyhráli nad Čechoslováky.
Zklamaným Rakušanům se nevedlo ani v utkání o bronz: Němcům podlehli 2:3. Čtvrté místo bylo překvapivým neúspěchem Rakouska, největšího favorita turnaje, a také koncem slavné éry jeho wunderteamu. Ten sehrál v letech 1931 až 1934 osmadvacet utkání, v nichž dvacetkrát zvítězil, šestkrát remizoval a jen dvakrát prohrál. Ústřední postavou tohoto celku byl právě střední útočník Sindelar. Tady je nutné říci, že od podzimu 1933 hrál v tomto slavném mužstvu i mladý Josef Bican. Mimochodem – oba měli české předky, oba žili ve vídeňské čtvrti Favoriten a bydleli dokonce ve stejné ulici – Quellenstrasse.
Rakouský wunderteam
Wunderteam, neboli zázračný celek, známý to pojem fotbalových dějin, se zrodil v květnu 1931, kdy Rakušané porazili doma Skoty 5:0; šlo o senzaci, protože ostrovní fotbal byl pro kontinentstále nedostižným vzorem. Pak přišlo vítězství nad Němci v Berlíně 6:0, doma nad Švýcary 2:0 a znovu nad Němci 5:0, následovala remíza 2:2 s Maďary v Budapešti, exhibiční výhra v Basileji nad Švýcary 8:1 – a od té chvíle se Evropa před Rakouskem třásla. Další rok začal výhrou 2:1 s Itálií a 8:2 s Maďarskem. Přišly i méně přesvědčivé výsledky – 1:1 v Praze s ČSR, 4:3 se Švédskem, 2:2 s Maďarskem, 3:1 se Švýcarskem a teprve pak tým kapitána Sindelara poprvé prohrál.
POHNUTÉ OSUDY: Závodník Huleš byl motocyklový akrobat. V den třicátých narozenin se oběsil |
Zápas Anglie-Rakousko 4:3 vidělo v prosinci 1932 na londýnském stadiónu Chelsea 70 tisíc diváků; s mikrofonem byl v hledišti i reportér pražského Radiožurnálu Josef Laufer. Za prohru se Rakušané nemuseli stydět, oslnili technikou i bojovností. Podruhé v sérii 28 utkání prohráli v dubnu 1933 s Československem 1:2, kdy na vídeňský stadion Hohe Warte přišlo 60 tisíc diváků. Poté úspěchy wunderteamu pokračovaly.
Až při italském šampionátu nastal jeho konec, byť v úvodu Rakušané zvítězili nad Francií 3:2 a Maďarskem 2:1. Za zmínku stojí, že dres Rakouska oblékali tehdy další hráči s českými kořeny, byli to například obránci Franz Cisar, Karl Szestak (pseudonym Sesta), Robert Pavlicek, záložník Josef Smistik a útočník Karl Zischek (původním jménem Čížek). Připočteme-li Sindelara s Bicanem, šlo spíš o českou sestavu. Inu, bývali Čechové slavní junáci i na fotbalových hřištích.
Matěj z Kozlova
Co ví český fanoušek o Sindelarovi dnes a co věděl za minulého režimu? Z domácích zdrojů nic moc. Malá encyklopedie fotbalu (Olympia, Praha 1984) zmínila jeho přezdívku Der Papiererne a stručnou charakteristiku (citace): Elegantní hráč evr. třídy, považován za nejlepšího předválečného rak. fotbalistu. Dále uvedla počty gólů, titulů, tuzemských i mezistátních zápasů. Zcela pominula to nejzajímavější: český původ a místo narození, kterým je Kozlov, jenž leží deset kilometrů od Jihlavy. Tady se Matěj Šindelář narodil 10. února 1903 v rodině místního kováře. Manželé Jan a Marie Šindelářovi měli dvě dcery a syna a obývali malý domek č. p. 9 u návsi.
Fotbalistu Petra Kocmana zabila zatoulaná rezerva |
To, že byli chudí, vyčetl v archivech historik PhDr. Vlastimil Svěrák, zdejší rodák a současně pracovník okresního archivu v Jihlavě: „Neměli žádné pozemky a o jejich chudobě vypovídají úřední listiny, v nichž stojí, že po úmrtí dědečka Františka v roce 1900 byly předmětem dědictví tři věci: polovina kovárny ohodnocená na čtyři sta korun, půlka kozy v ceně čtyř korun a oblek v hodnotě dvou korun... Není divu, že roku 1905 odešli Šindelářovi z Kozlova do Vídně, kam následovali příbuzné.“
Malý Matěj tak vyrůstal ve svém rodišti pouhé dva roky. Ve Vídni se rodina usadila ve čtvrti Favoriten, kde za Rakouska-Uherska žila početná česká menšina. Matějův otec v kovářském řemesle nepokračoval, pracoval v cihelně a roku 1917 padl v první světové válce na ruské frontě. Péče o děti tak zůstala na matce. Matějovi, ve Vídni již Matthiasi Sindelarovi, naštěstí učaroval fotbal – největší a nejdostupnější záliba chudých kluků; plácky a hadrák, to byl jeho svět.
POHNUTÉ OSUDY: Závěrečná koupel beatnické básnířky Vladimíry Čerepkové |
V devíti letech oblékl dres žáků Herthy Vídeň, brzy nastupoval za dorost i muže, v jednadvaceti přestoupil do Wiener Amateur Sportverein a po dvou letech se stal hráčem FK Austria Vídeň. Věhlasnému klubu byl pak věrný až do konce kariéry, plných patnáct sezón. Pro svou subtilní postavu si vysloužil přezdívku Der Papiererne. Nicméně „papírový muž“ uměl s míčem vše, co zdobí nejlepší útočníky: skvěle kličkoval, přihrával a střílel góly.
Austrii pomohl dvakrát vyhrát Středoevropský pohár, obdobu dnešní Ligy mistrů, a stejně tak i domácí titul. V lize sehrál přes 700 utkání a vstřelil asi 600 gólů. Za rakouskou reprezentaci nastoupil poprvé v roce 1926 v Praze proti ČSR. Na hřišti Sparty se blýskl gólem, když obešel několik obránců a překonal brankáře Pláničku. Český tým vyrovnal, nicméně hosté vyhráli 2:1.
Odolal zájmu Slavie
V letech 1926 až 1938 měl reprezentační bilanci takovouto: 44 zápasů a 28 gólů. V dubnu 1933 dal dvě branky Československu v pražské remíze 3:3, a tak ho začali lanařit funkcionáři Slavie.
POHNUTÉ OSUDY: Olympijský vítěz Kozák utíkal k pití. Část života strávil jako bezdomovec |
Když z přestupu sešlo, začal je zajímat jiný vídeňský kanonýr, Binder z Rapidu. Kvůli němu sehrála Slavia ve Vídni přátelský zápas. Přestup byl skoro jistý, jenomže neznámý mladík Bican nasázel Pražanům pět gólů, načež slávisté změnili názor: „Bindera nechceme, ale máme zájem o tohoto kluka!“ Získali ho, ale po složitých jednáních až za pět let. Proč to trvalo tak dlouho? Z Bicana, nováčka ve wunderteamu, vyrostla velká hvězda, o niž Vídeň nechtěla přijít. Nicméně lze říci, že právě roku 1933 se osudy Sindelara a Bicana propojily. Slávisté původně chtěli „papírového muže“, pak Bindera, až si posléze koupili nejlepšího hráče své historie Pepiho Bicana. To ale nikdo nemohl tušit.
Ocitujme ještě další Bicanovu vzpomínku na světový šampionát: „Šindy, jak se Šindelářovi říkalo, byl do té doby nejlepším středním útočníkem Evropy. V Itálii však pochopil, že už nemá svou formu a že hraje na svém prvním i posledním mistrovství světa. I proto ho nezdar wunderteamu hodně mrzel.“ Sindelar odolal nabídkám Slavie a před tím i anglických klubů, protože byl vídeňský patriot. Kromě toho měl rád své řemeslo: vyučil se autoklempířem a této profesi se věnoval i při své fotbalové kariéře.
Mistr Evropy Toman podle soudu mohl za smrt matky při požáru. Pak si vzal život |
Totéž platilo v době, kdy pracoval v obchodě se sportovními potřebami a v lahůdkářství. Pracovat – to nebylo pro špičkové fotbalisty nic neobvyklého, vždyť František Plánička, jeden z nejlepších brankářů světa, byl úředníkem Všeobecného penzijního ústavu.
Sindelar slavil úspěchy jak na hřišti, tak i v reklamní sféře: díky velké popularitě se s jeho jménem prodávalo mnohé zboží, od ponožek či kšand až po pamlsky a čokoládu. Ulice Vídně i dalších rakouských měst byly plné jeho fotografií, zpívaly se o něm písničky, skládaly básně. Dostal i hereckou roli ve filmové komedii Unesená nevěsta. Na výsluní popularity by jistě vydržel dlouho, kdyby v březnu 1938 nedošlo k takzvanému anšlusu, okupaci země hitlerovským Německem, po němž dostalo Rakousko nový název Ostmarka a změnilo se mnoho věcí.
Tehdy měli hrát Rakušané mezistátně s Francouzi. Zápas však okupanti zrušili, zato o dva týdny později nařídili sehrát „přátelské“ utkání Ostmarka vs. Německo. V něm nastoupila řada hráčů někdejšího wunderteamu, Rakušané vyhráli 2:0 a Der Papiererne vstřelil svůj poslední reprezentační gól. Nikdo totiž nemohl tušit, že mu zbývá už necelý rok života.
Otazníky kolem úmrtí
V létě 1938 se stal vlastníkem kavárny Annahof. Tu nacisté zabavili židovskému majiteli Leopoldu Drillovi, kterého pak deportovali do terezínského ghetta, odkud se nevrátil. Z majetku získaného arizací se však Sindelar dlouho netěšil. Do jeho příběhu vstoupilo známé cherchez la femme. Jinak řečeno – osudovým se mu stal vztah s vídeňskou barmankou Camillou Castagnolovou, v jejímž bytě zemřel v noci z 21. na 22. ledna 1939.
POHNUTÉ OSUDY: Zemřel Josef Čech. Pomohl k útěku agentovi z Jáchymova, dostal 15 let |
Podle policejního vyšetřování byla příčinou úmrtí otrava kysličníkem uhelnatým, jenž unikal z kamen. Camilla skonala až po dvoudenním úsilí lékařů o její záchranu. Právě kvůli této skutečnosti se kolem tragédie vyrojila řada otázek. Ve veřejnosti převládal názor, že barmanka měla dluhy, ale protože se s ní Sindelar odmítl oženit, tak jeho i sebe otrávila jedem ve víně. Podle jiné verze ona coby poloviční židovka odmítala německou okupaci, a tak se svým milencem na protest proti ní spáchali sebevraždu.
S tím však byly v rozporu informace, které naznačovaly, že slavný fotbalista nacistům přisluhoval, a proto získal arizovanou kavárnu... Tragédii se po skončení války v roce 1945 pokoušeli objasnit mnozí vídeňští novináři, ale jejich úsilí bylo marné. Nové informace se neobjevily ani po zpřístupnění berlínských nacistických archivů v 90. letech. Matthias Sindelar, kterému vídeňská radnice uspořádala v roce 1939 velkolepý pohřeb, zůstal nadále národním velikánem. A tenhle fakt posílila i skutečnost, že byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Rakouska 20. století.
