Jirous byl velkým odpůrcem komunistického režimu. Do povědomí lidí se dostal zejména prostřednictvím legendárních The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl v 70. a 80. letech minulého století opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny. Odborníci oceňují jeho básnické dílo.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jirousovo úmrtí zasáhlo jeho kamarády a bývalé disidenty. "Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," řekl například František Stárek. "Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," řekl exprezident Václav Havel.
Básník a publicista Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně.
Jirous vystudoval historii umění, vědě se ale nevěnoval. Říkal o sobě, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let. Klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu.
Podstatné jsou Jirousovy básně, které vycházely od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat Magorovy labutí písně, které vznikly ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat. Psal i pro děti.
