Pokleslost už není, co bývala. Kultovní příběh Angeliky znovu na plátně

Francouzský režisér Ariel Zeitoun se pokouší vrátit do hry kultovní příběhy markýzy andělů

Na Západě padala poslední tabu v zobrazování sexu na filmovém plátně, Češky se však ukájely romantickou jizvou na mužné tváři hrdinčina idolu Joffreyho de Peyraca (Robert Hossein). Muži okukovali vnady Michele Mercierové, ze které okolnosti tu a tam servaly historický kostým. Energická Angelika okázale demonstrovala právo ženy nakládat svobodně se svým tělem i city, unášení a prznění ctnostné hrdinky se však za panování Ludvíka XIV. zdály být povinností každého správného chlapa.

Nora Arnezederová jako Anglika

Filmová Angelika tak byla čipernou vyznavačkou sexuální revoluce 60. let. Její literární předloha, recyklovaná postupně ve třinácti historických románech Anne a Serge Golonových, měla ovšem v předchozím desetiletí mnohem vážnější poslání: věnovala se takovým zapovězeným tématům, jako byla fyzická láska či pronásledování protestantů katolickou církví.

Nová verze Angeliky, která právě přichází do českých kin, žádné převratné poslánímít nechce - a ani nemůže. Neexistují žádná tabu, která by ještě mohla bořit. Producent a režisér Ariel Zeitoun měl tedy dvě možnosti: mohl natočit modernizovanou verzi ve stylu posledních Tří mušketýrů, kteří létali bojovou vzducholodí a praktikovali asijská bojová umění. Nebo mohl lehce aktualizovat původní film a vyzkoušet, zda může kostýmní romance fungovat i dnes. Naštěstí se rozhodl pro druhou možnost.

Když Angelika přijde o trvalou

Nová Angelika čerpá z první knihy Anne Golonové i z prvního Borderieho filmu. Předloze je ovšem vzdálenější než původní, půlstoletí starý film. V příběhu o dozrávání nespoutané mladé šlechtičny, která semění v sebejistou ženu ve společnosti zprvu nemilovaného manžela, hraje důležitou roli dvorská intrika, usilující o život mladého krále. Ta je v podání Ariela Zeitouna (který se pod svůj snímek podepsal také jako scenárista) na rozdíl od původního filmu hodně nepřehledná.

Gérard Lanvin jako hrabě Peyrac

Ztrácí se i samotná Angelika. Poté, co je volnomyšlenkář Peyrac uvržen do Bastily kvůli obvinění z čarodějnictví, musí jeho elegantní žena kvůli vlastní bezpečnosti "zmizet ze světa". Angelika s ostříhanými, načerno nabarvenými vlasy, bojující za manželovo osvobození, je patrně nejdramatičtější změnou oproti předloze. V honbě za realistickými akcenty se totiž Zeitoun zbavuje jedné z nejbezpečnějších jistot původní série - faktu, že původní hrdinka měla i po týdnu stráveném v pařížských stokách stále stejně zkadeřenou zlatistou trvalou.

Staré filmy o Angelice představovaly nadčasové, jásavé vítězství designu nad všemi formami logiky. Zeitounovy inovace jsou nejviditelnější právě v tomto směru. Borderieho Angelika byla rozkošně naivní a plná přehmatů, ale vnitřně konzistentní. Zeitoun navenek odvedl mnohem solidnější a zodpovědnější práci, než se od něj dalo čekat jako od režiséra pubertálního akčňáku Yamakasi a krimi Poslední gang. Přestože nadužívá střih, snaží se být lehce realistický a vycházet vstříc emocionalitě současného publika.

Půvabná Nora Arnezederová jako Anglika

Ještě lépe než na Angeličině kštici se to demonstruje na prezentaci Peyraca. V románu byl Joffrey o dvanáct let starší než Angelika (a stejný věkový rozdíl byl i mezi Mercierovou a Hosseinem). V novém filmu je hrdina skutečně starý. Potenciální mladé divačky (pomoz jim pánbůh) totiž jen tak mohou s mladičkou hrdinkou sdílet prvotní odpor k novomanželovi. Šediny jsou signifikantnější než Peyracovo kulhání a zjizvená tvář, které odrazovaly publikum v 60. letech, ale dnes jsou celkem sexy. Této hře ještě napomáhá třiašedesátiletý Gérad Lanvin, který elegantně, vědomě navazuje na práci svého předchůdce. Lanvin se jeví jako citlivější herec než Hossein, který byl rovněž inteligentním divadelníkem, ale nechal se od Borderieho účelově lobotomizovat.

Pokud jde o titulní představitelku Noru Arnezenderovou, je půvabná, slušně hraje a nikoho neurazí. Amožná si Angelikou nenechá zničit kariéru tak jako kdysi Mercierová. V obsazení nové verze ovšem nejcitelněji chybí herec, který by v roli advokáta Desgreze dokázal konkurovat sarkastickému Jeanu Rochefortovi. Ten byl v původním filmu jediným skutečně dobrým hercem. Když už jsme u hořekování nad loňskými sněhy, hudba Nathaniela Méchalyho jde k čertu v okamžiku, kdy nečekaně zazní nesmrtelný původní hudební motiv Michela Magnea...

Nová Angelika není žádnou výhrou, své právo na život však zatím, byť o vlas, uhájila. Nezbývá než čekat, jak bude vypadat pokračování.