Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Polévkárna - krásná obyčejná architektura

Design

  7:00
Architekturu si mnoho lidí asociuje s něčím výjimečným, exkluzivním. Potenciální klienti mají často strach ze spolupráce s architektem, ke které pak z těchto důvodů třeba ani nedojde. „Chceme něco obyčejného. Tak na co by nám byl architekt?“ Polévkárna v Karlíně tento mýtus vyvrací.

Polévkárna v Sokolovské ulici foto: Mahulena Svobodová

V roce 2009 jsem se účastnil konference Urban Age v Istanbulu. Jeden z nejzajímavějších příspěvků přednesl turecký teoretik architektury Ömer Kanipak, zakladatel webového serveru Arkitera. Prezentoval stovky fotografií, které dokumentovaly běžný život a aktivity ve veřejném prostoru obyvatel Istanbulu. Od prodeje zboží na trzích po povídání na lavičce či pití kávy. Působivou sérii krásných fotografií zakončil prostou větou: „Na ničem z toho, co jste viděli, se nepodílel žádný architekt.“

Naléhavě jsem si tehdy uvědomil odtrženost architektů od běžného života, ale rovněž mlhavost představ spousty lidí, čím že se to architekt zabývá a ohledně jakého druhu činnosti je možné jej oslovit. Nebývá chápán jako možný konzultant běžných podnikatelských záměrů či životních potřeb, ale spíše jako někdo, kdo netouží po ničem menším než po navrhování kostela, galerie výtvarných umění nebo koncertní síně. Někdo, komu jde jen o to, postavit pomník vlastnímu egu – čím větší a dražší, tím lépe.

S architektem hned od začátku

Majitelé a provozovatelé Polévkárny v Karlíně, která byla otevřena v dubnu roku 2010, postupovali jinak. Svůj záměr, zatím bez přesné představy místa, od začátku konzultovali s architektkou Mahulenou Svobodovou. Společně se probírali řadou nabídek a inzerátů a uvažovali o tom, jaké prostorové nároky by měl jimi plánovaný provoz splnit.

Polévkárna v Sokolovské ulici

Nakonec se jim podařilo pronajmout si od Prahy 8 prostor takřka ideální. Nepříliš rozsáhlý, nepříliš náročný na nutné změny způsobené změnou jeho využití, ve slibně se rozvíjející čtvrti – a především s jednou výhodnou drobnou urbanistickou zvláštností. Zrovna v místě před obchodem se ulice rozšiřuje o několik metrů. Funkcionalistický bytový dům je částečně ustoupen oproti uliční čáře a vzniká tak chráněný prostor, navíc orientovaný k jihu, do kterého je možné bezproblémově umístit letní předzahrádku.

Původní stav interiéru

Po výběru místa došlo k úpravám vnitřku. Na základě jednoduchých požadavků, s minimem peněz a úsilí, s touhou začít co nejrychleji provozovat podnik – nájem bylo třeba platit okamžitě. Získání všech povolení, které zkomplikoval vznik kuchyně a také fakt, že se dům nachází v záplavové oblasti, trvalo podstatně déle než následná realizace. Na tu stačil pouhý měsíc.

Jednoduchý vzor na zdi namísto loga

V době prvotních konzultací pobývala architektka Mahulena Svobodová v New Yorku v rámci stipendia Fulbrightovy komise. Nijak nezastírá, že při konceptu vnitřní úpravy ji inspirovala právě americká zkušenost. To typické pro její koncept bychom mohli pojmenovat jako uvolněnou obyčejnost nebo neformální nenápadnost.

Neformální. Tímto slovem lze nejlépe charakterizovat atmosféru interiéru. Pro jeho úpravy byla použita především stavební překližka, která posloužila jako materiál pro příčky, desky stolů i dveří oddělujících jídelnu od toalet. Pro další prvky je příznačn

K jakým vnitřním úpravám došlo? K vybourání jedné příčky, po které zůstal – poněkud legračně – volně v prostoru stojící radiátor. Bylo odstraněno linoleum a následně zabroušena a vyspravena původní teracová podlaha. Zcela nový je bar, jehož ocelová konstrukce je zvnějšku „opláštěna“ dvěma křídly dveří položených naležato. Polévkové kotlíky byly částečně zapuštěny do barové desky. V jedné ze dvou velko rozměrových výloh se dá sedět, do druhé je vsazený jídelní pult. Jednotícím prvkem takřka všech vnitřních zásahů se stala pár centimetrů tlustá stavební překližka. Ta nejen odděluje minimalizovanou kuchyň a jídelní část, ale je použita také na deskách stolů a pultů i v posuvných dveřích oddělujících předprostor toalet.

Atmosféru podniku kromě výborné kuchyně a příjemné obsluhy dotváří nenápadná, přesto významná drobnost: červený vzor nastříkaný na zdi sprejem přes šablonu, jehož autorem je bratr architektky. Nečekal bych, že prostý abstraktní vzor, který dekoruje kratší zdi vnitřního obdélníkového prostoru, mi dá okamžitě vzpomenout na ubrusy mojí babičky a tím i na její kulinářské speciality. Pro prezentaci na Facebooku se pro Polévkárnu stal okamžitým poznávacím znakem, tím nejlepším logem.

Z nenápadného interiéru výrazně svítí pouze červený kostkovaný vzor na kratších stěnách. Úplně to stačí – nahrazuje chybějící vývěsní štít, na facebookových stránkách je pak použit vysloveně jako logo provozovny.

Nejdražším zásahem v interiéru pak byl ten vizuálně nejméně atraktivní – vzduchotechnika pro kuchyni, která – ač v zadní části dispozice – je částečně přisvětlena nově probouraným nadsvětlíkem (úzkým oknem pod stropem), zaskleným mléčným sklem. Interiér pak již doplňuje pouze osm stínidel lustrů z nejmenovaného švédského řetězce a tabule s ručně psaným menu, které se objevuje také na prosklené výloze. Technické zázemí, tedy kuchyně a toalety, je obloženo běžnými bílými obkládačkami s černou spárou.

Co je to vlastně „obyčejný dům“?

Za kvalitní interiéry považuji ty, kterým nemusím věnovat zvýšenou pozornost. Nic mi v nich nevadí, nic nerozptyluje a neodvádí pozornost. Výraz „obyčejný dům“ ve svých textech používá několik českých architektů. Nejčastěji asi architektka Alena Šrámková. Není bez zajímavosti, že jím pojmenovává ambici svých staveb, které jsou vším, jen ne obyčejným domem (její poslední velká práce, loni otevřená budova Fakulty architektury ČVUT v Praze, vzbudila velmi rozporuplné reakce).

Obyčejné domy a interiéry vypadají jinak. Pokud chcete jeden z nich vidět, zastavte se v Sokolovské ulici v Karlíně. V době kolem poledne Polévkárna praská ve švech, její popularita je taková, že její provozovatelé zatím necítili potřebu upravit přilehlý štít sousedního domu nebo doplnit nápis na vývěsní štít provozovny.

FAKTA

Autoři: Mahulena Svobodová + Anna Valchářová a Martin Jelínek Rozpočet: cca 650 000 Kč (včetně vybavení kuchyně a baru) Projekt: 2009–2010 Realizace: 2010

Takže: je u takovéhoto typu stavby nutné spolupracovat s architektem, anebo to není potřeba, protože podobný interiér zvládne úplně snadno každý sám? Každodenní pozorování mě přivádí k odpovědi beroucí architekty na milost. Výsledná podoba Polévkárny je dána úzkou spoluprací mezi objednavatelem a architektem. Přesně tak, jak to má být. Je z ní cítit velká omezenost rozpočtu, při detailnějším pozorování uvidíte řadu nepřesností. Ničemu to ale nevadí.

Autoři: