A přece se v roce 2004 stalo, že policisté se souhlasem státního zastupitelství i soudu odposlouchávali hovory mezi advokátem a jeho klientem, jejichž důvěrnost má být nedotknutelná. Přední politici Kinského očerňovali v zahraničí (například ministr Pavel Dostál o něm řekl, že kolaboroval s nacisty).
ČTĚTE VÍCE: |
Státu později vyťal políček i Ústavní soud, když konstatoval, že odposlechy byly nezákonné a neopodstatněné: „Logicky to svádí k domněnce, že se stát snaží vylepšit si svoji pozici, a to minimálně získáním informací prostředky orgánů činných v trestním řízení a dalších mocenských složek, nejde-li přímo o pokus zastrašit druhého účastníka řízení. Takový postup je zcela nepřijatelný a je hodný odsouzení.“
Řeknete si, že to byla taková divná doba, kdy kadeřnici Regecové osobně vyhrožoval náměstek policejního prezidenta Jakubík. A že časy Stanislava Grosse na ministerstvu vnitra se již nikdy nevrátí. Jenže když po nálezu ÚS na konci roku 2007 Policejní prezidium zkoumalo správnost policejního postupu, dopátralo se pouze ke konstatování, že vše bylo v pořádku, tedy se dostalo do zásadního rozporu s ÚS. Tehdejší ministr vnitra Langer pouze slíbil, že se věcí bude zabývat.
Na profesionalitu a povědomí zákonnosti u policie se spoléhat nelze ani dnes, před soudci varuje zpráva BIS a úroveň politiků určuje nejslabší článek: ABL. Jsme na tom lépe?
