Vysvětlení školy je jednoduché. Ve veřejné databázi jsou informace pouze o bakalářském studiu, ale zmiňovaní politici předtím na stejné škole absolvovali program celoživotního vzdělávání. Pak přešli do třetího, posledního ročníku "bakaláře" a velká část zkoušek jim byla uznána. To zákon připouští.
Proč ale chodili studenti na program celoživotního vzdělávání, místo
VŠFS čelí žaloběNa VŠFS se chystá žaloba, podle které se dopustila klamavé reklamy a zneužití jména jiné školy. VŠFS totiž měla více než rok na svých internetových stránkách uvedeno, že spolupracuje s americkou Chapman University, což nebyla pravda. Poškozená se cítí samotná Chapman University a česká soukromá Anglo-americká vysoká škola. "Poté, co VŠFS ignorovala náš požadavek na omluvu na svých webových stránkách, jsme pevně rozhodnutí podat žalobu. Velmi pravděpodobně ji podáme ve Spojených státech spolu s Chapman University, alternativou je i žaloba v Česku," uvedl včera rektor Anglo-americké vysoké školy Alan Krautstengl. Jeho škola totiž má s Chapman University uzavřenou exkluzivní spolupráci a zaměřila na to svou reklamu. VŠFS odmítá, že by se na inzertní aktivitě svého konkurenta chtěla přiživit. Zmínka o bilaterální spolupráci s Chapman University prý byla na jejich stránkách omylem. Také ji po upozornění vymazali. Odstranili i informaci o spolupráci s Georgetown University, důvod se ale LN nepodařilo zjistit. |
Podle vysvětlení proděkana VŠFS Milana Kašíka to rozhodně nebylo proto, že by byl kurz celoživotního vzdělávání jednodušší. Programy prý byly stejné. "Jeden z důvodů byl, že školné na celoživotním vzdělávání je daňově uznatelný náklad a na bakaláři ne," vysvětluje Kašík. Studenti si tak mohli náklady odečíst z daní. "I to byla jedna z věcí, které pro mě byly významné," potvrdil radní Langmajer.
Navíc je program celoživotního vzdělávání časově méně náročný než denní bakalářské studium. Trvá dva roky, v každém semestru absolvují studenti na VŠFS 80 hodin výuky při pěti soustředěních.
Další rozdíl je, že programy celoživotního vzdělávání nejsou pod tak bedlivým dohledem jako bakalářské programy. "Na kvalitu bakalářských programů dohlíží Akreditační komise. Kurzy celoživotního vzdělávání jsou naproti tomu plně v kompetenci jednotlivých vysokých škol," vysvětluje Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. O tom, co se bude v programech celoživotního vzdělávání učit, kdo to bude učit, ale i o délce studia tak rozhoduje sama škola.
Předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková ovšem zdůrazňuje, že samotné přecházení studentů po absolvování programu celoživotního studia do posledního ročníku studia bakalářského není nic nezákonného ani neobvyklého. Jen musí probíhat podle průhledných pravidel. "Možné to je, ve standardních právních systémech je to běžné. Ovšem mnoho věcí je běžných v standardních systémech a u nás ne," říká Dvořáková.
Další podrobnosti čtěte v sobotním vydání deníku
