Podle zkušeností zahraničních politiků to nevadí ani spolustraníkům, ani voličům. Uvedli to na úterní debatě o coming outu v politice, která byla součástí festivalu Prague Pride.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Chtěli jsme pro účast v debatě získat i české politiky, ale nikdo z nich se nevyoutoval. Přivezli jsme proto zahraniční politiky, aby popsali, jak to u nich fungovalo," uvedl šéf festivalu Czeslaw Walek. Podle něj se čeští homosexuální politici a političky možná obávají i toho, že by je komunita gayů a leseb viděla jako své zástupce.
Podle pořadatelů se zatím takzvaně vyoutoval jen někdejší ministr dopravy úřednické Fischerovy vlády Gustav Slamečka, i když nedobrovolně. "Můj coming out nebyl jednoduchý. Když jsem byl ministr, byl jsem nařčen jedním z odborářských bossů, že organizuju nějaké homosexuální spiknutí," popsal v debatě Slamečka. Podle něj to bylo velmi nepříjemné. Rozhodl se ale mluvit otevřeně. "Nemáme aktivní politiky, kteří by prošli coming outem, ale ani ty, kteří by se ujali této agendy," uvedl Slamečka.
Podle stínového ministra spravedlnosti ČSSD Jiřího Dienstbiera uvnitř ČSSD žádná diskriminace nepanuje. "Ale je složité prosadit se. Možná je těžké udělat coming out. Možná se obávají toho, že by coming out představoval problém pro jejich politickou kariéru," uvedl Dienstbier. Podotkl, že ve straně se vedou také debaty o zastoupení žen a mužů. "Snažíme se o těchto tématech diskutovat. Lidé, kteří tvoří většinu ve straně, o to ale nestojí," potvrdila mluvčí stínové vlády ČSSD pro lidská práva Michaela Marksová-Tominová.
Jednací sál Poslanecké sněmovny.
Problém zveřejnit svou orientaci neměl naopak člen předsednictva Strany zelených Tomáš Průša. "Všichni ve straně to vědí a nikdo s tím neměl problém. Závisí to na atmosféře ve straně i samotném člověku," uvedl Průša.
Připustil, že kolegové ve velkých stranách to mohou mít těžší. Také podle něj lidská práva nejsou v české politice považována za důležité téma. Podotkl, že když byli zelení ve vládě, existoval post ministra pro lidská práva. Nyní má Česko jen zmocněnce.
ČR patří podle mezinárodního výzkumu v EU k zemím, kde se homosexuálům žije nejlépe. Přesto tu diskriminaci či obtěžování v posledním roce zažilo 36 procent z nich. Mnozí svou orientaci proto tají. V práci o ní otevřeně mluví jen 11 procent lidí. V ČR je možné od července 2006 uzavírat registrované partnerství. Adopce není dovolena.
Podle sociologa Zdeňka Slobody z Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) se lesby a gayové v Česku naučili být neviditelní, protože okolí je trošku homofobní. Podle některých je společnost otevřenější než politici.
Podle amerického kongresmana Davida Cicillinea pokrok ale postupuje. "Lidé se rozhodují podle toho, co pro ně politik udělá, pro jejich život, pro jejich děti, ne podle jeho sexuální orientace," uvedl kongresman. V roce 2002 se stal prvním homosexuálním starostou velkého města, vedl Providence. Podle něj by měly platit "staromódní hodnoty", aby se s každým člověkem jednalo s respektem.
Londýnský tisk si pro svůj coming out vybral britský konzervativní poslanec Mike Freer. "Nežádám o zvláštní přístup, žádám o rovný přístup," shrnul svůj postoj. Podílel se na přípravě zákona o sňatcích homosexuálů.
Za ty bojoval i nizozemský poslanec Mark Verheijen, který do politiky šel v 21 letech. Stranu VVD dočasně i vedl. "Nikdy jsem se nestavěl jako gay politik. Jsem pro rovná práva," řekl. I v Nizozemsku je prý v legislativě pro homosexuály co zlepšovat.
