V posledních deseti dnech mohla česká veřejnost takřka v přímém přenosu sledovat velkolepé představení, které jí opět nachystal osvědčený duet Ivo Ištvan – Robert Šlachta. Tentokrát sice neúřadovali přímo na Úřadu vlády jako v roce 2013, nýbrž pouze v Olomouckém kraji. Přesto neopomněli do svého spektáklu aspoň na chvilku zapojit skutečnou hvězdu, byť poslední roky poněkud vyhaslou – Ivana Langera.
Celá akce je opět vedena pod značkou boje proti korupci a za čistotu státní správy. Což o to, záměr je to bohulibý, nicméně aktuální případ vzbuzuje silné pochybnosti, že šlachtovské postupy posvěcované panem Ištvanem a některými dalšími státními zástupci v konečném důsledku boj s korupcí nakonec spíše zdiskreditují.
Podívejme se na několik problematických momentů, které staví mediální melodrama režírované duem Ištvan–Šlachta.
Válka policajtů bez kladných hrdinů
Sousloví válka policajtů, které je od počátku toho případu na stole, je trefné. Avšak nikoli ve smyslu hodní proti zlým, ale spíše v noiretovském prohnilí proti prohnilým. A dokonce primární linie není vedena ve směru ÚOOZ versus GIBS, byť ji není správné a priori odmítnout, jedná se spíše o vlivový střet nad olomouckými policejními strukturami a i tento boj má širší politicko-mocenské a ekonomické konotace.
‚Jsem to já, Anděl, a vždycky jsem byl.‘ Langer okomentoval policejní razii |
Za olomouckou kauzou stojí především osoba detektiva ÚOOZ Jiřího Komárka, který původně působil na olomoucké krajské kriminálce. Po problémech, které souvisely mimo jiné s jeho kontakty s jistým nechvalně proslulým olomouckým podnikatelem, odešel na expozituru ÚOOZ do Brna, kde se ale brzy ocitl v podobných potížích – mimo jiné udržoval problematické vztahy s ex senátorem Sehnalem. Po konfliktu s jedním kolegou z ÚOOZ odešel na ostravskou expozituru, kde brojil proti tehdejšímu vedení a nakonec se stal jejím šéfem, přičemž patří k mužům silně loajálním současnému řediteli Šlachtovi.
Z celé řady informací přímo z policejního prostředí vyplývá, že spolu s šéfem loni založené expozitury ÚOOZ v Holešově Pavlem Schejbalem vede Komárek boj proti olomouckým exkolegům. Mimo pozornost by neměl zůstat ani fakt, že bývalá novinářka a dnešní poslankyně za ANO Jana Lorencová, která horlivě brojí proti současnému vedení GIBS a Šlachtově akci vyjádřila podporu, se několikrát sešla s Komárkem a měla mu také předávat informace ze sněmovní komise pro kontrolu GIBS, jejíž je místopředsedkyní. Cílem je oslabit GIBS, posílit ÚOOZ a vyčistit Olomoucko pro příchod jiných mocenských hráčů.
Lesk a bída odposlechů
Ostravská expozitura ÚOOZ dlouho neměla pomyslnou munici, již by mohla na olomoucké policisty v čele s Karlem Kadlecem použít. Využila proto taktický postup, kterému se někdy říká fishing (volně přeloženo rybaření). Jde o postup, který Šlachtův ÚOOZ uplatňuje velmi často a který je nutno považovat za nejproblematičtější přínos pohořelického mechanika české policejní a šíře i bezpečnostní, ba veřejné kultuře.
Tento způsob rybaření nevyžaduje zvláštní lovecké dovednosti. Pomyslné sítě se rozhodí na co nejširší plochu, vyžádají se odposlechy na co největší penzum lidí a čeká se, že se něco chytí. To má často za důsledek, že výsledný úlovek je velmi nesourodý, Šlachtovi detektivové se následně snaží z úlovků poskládat organizovanou kriminální strukturu, ač se dotyční často vůbec neznají, případně se znají z běžného styku. Takový postup nevylučuje, že nějaká rybka máslo na hlavě má a trestnou činnost páchala, ale další nikoli, a snaha spojit je s pachatelem individuální trestné činnosti jim během trestního řízení ničí životy. A najde-li se při jednom zátahu více pachatelů trestné činnosti, která je nakonec prokázána, tak spolu nesouvisí.
Klasickým příkladem byl Toflův gang, kdy jednotliví pachatelé provázáni nebyli, což soud jasně potvrdil, a někteří stíhaní policisté jako Rudolf Setvák se ukázali zcela nevinnými. Setvák se sice do služby vrátil a pracuje nyní v Brně na cizinecké policii, přesto mu ale šlachtovské konstrukty zničily život, a to nejen profesní, ale i osobní.
Langer obvinění unikl, hejtman Rozbořil ne. Otázky a odpovědi k operaci Vidkun |
Základní problém je v tom, že klasická poctivá operativa na ÚOOZ s příchodem Šlachty do jeho čela postupně prakticky skončila. Většina kauz stojí především na odposleších. Samozřejmě že odposlechy jsou velmi dobrý nástroj pro potírání závažné trestné činnosti, jenže tento přístup k jejich užívání je pouze diskredituje. Celá řada informací z odposlechů potřebuje ověření!
V akademickém prostředí už studenty prvního ročníku učíme, aby zdroje svých zjištění triangulovali, že zjištění od jednoho zdroje či z jednoho pramene nám výzkumné výsledky v drtivé většině případů zkreslí a dovedou nás k chybným závěrům. Je tristní sledovat, že tyto elementární postupy nepoužívají údajně elitní detektivové, kteří na základě podobných zkreslení rozhodují o lidských osudech, vazebním stíhání a dalších závazných zásazích do lidských svobod a osudů. A když se k tomu ještě přidají novináři lačnící po story, která bude otvírákem na prvních stranách, jedná se pro takto postiženého člověka o smrtící kombinaci a následný osvobozující rozsudek už napáchané škody zhojí pouze kosmeticky. V této kauze bude navíc zajímavé opět sledovat, zda se bude v jednotlivých případech jednat o dostatečně vysoké trestní sazby, aby mohly být odposlechy soudem vůbec uznány jako přípustný důkaz.
Kázání vody a pití vína
Dalším zajímavým rozměrem, poukazujícím spíše na verzi prohnilí proti prohnilým, je skutečnost, že postiženým olomouckým policistům jsou vytýkány nešvary, které jsou ovšem naprosto běžné iu ÚOOZ. Jestliže je policistovi Petrůjovi vytýkáno, že informoval o případech svého nadřízeného, tak je nutno konstatovat, že je to jednak jeho povinnost a hlavně, že v ÚOOZ je takový postup normou! Jeho vedení operativcům jejich případy posvěcuje, přičemž bez toho nelze dané vyšetřování vůbec rozjet! Lustrování informací je nepěkný nešvar, ale jde o kázeňský přestupek, nikoli trestný čin. A navíc se složitě prokazuje. Nehledě na to, že u celorepublikových útvarů je to nesmírně rozšířený „zlozvyk“.
Když čtenář nejnovější knihy o Rathově případu z pera novináře tohoto mediálního domu Radka Kedroně sledoval, jak pečlivě, trpělivě a kriticky přistupovali detektivové Ševcovic a Šebková k informacím získaným prostorovými i telefonními odposlechy, může si zde jenom povzdechnout anebo naivně doufat, že tentokrát Šlachta a spol. nějaký tajný trumf už opravdu mají. Zatím to totiž vypadá, že jde o snahu mocensky ovládnout olomouckou policii, poškodit GIBS, posloužit konkurenčním politickým zájmům (Babišovu hnutí ANO) a mimo jiné i pomocí mediálního cirkusu si udržet svoji pozici.
K rozpoutání mediální show evidentně sloužilo zadržení Ivana Langera – muže, jenž kdysi Šlachtu do čela ÚOOZ jmenoval a politicky mu kryl záda. Čili nejen šéf GIBS Ivan Bílek, ale i Robert Šlachta je v politickém smyslu slova Langerovo dítě! Zkrátka o boj proti zlořádům a korupci v české politice v tomto případě s velkou pravděpodobností vůbec nejde.
Operace Vidkun
|
