Otevření této „kauzy“ mě velmi překvapilo. A navíc, ačkoliv před etickou komisí, jejíž jednání – a to není nikde uvedeno – sám inicioval, aby vše znovu vysvětlil, profesor Budil ještě nemluvil, tisk v souvislosti s tématem operuje titulky jako Když akademik opisuje..., Univerzita řeší, co s plagiátorem, případně Když vědci kradou. To jistě nesvědčí o přílišném ohledu k osobě, která má jinak vynikající pověst, která svůj prohřešek, byť nezaviněný, veřejně uznala a která se za něj rovněž veřejně hluboce omluvila (vycházím z textů v Sociologickém časopise). A jde-li o spor z hlediska vědy spíše marginální, napadá mě, proč vlastně je mu věnována taková pozornost.
Na otázku, kdo redaktorku HN Petru Benešovou na celý problém upozornil, odpověděla, že Tomáš Kaiser. A zde začíná mít celý případ poněkud hořkou příchuť. Pan Kaiser je totiž manželem bývalé zaměstnankyně Katedry antropologie FF ZČU, která se v současné době s univerzitou soudí kvůli neprodloužení své pracovní smlouvy. Celá záležitost ještě není ukončena, a tak bych jen ráda připomněla, že trapné (ba zcela jistě i horší) pocity může zažívat nejen oběť domácího násilí či znásilnění. Stejně se může cítit i velmi slušný člověk, jenž se z osobních důvodů stane obětí štvavé kampaně, která je rozdmýchávána, aby jej předem zdiskreditovala kvůli jeho angažmá v úplně jiném sporu.
Na otázku, kdo redaktorku HN Petru Benešovou na celý problém upozornil, odpověděla, že Tomáš Kaiser. A zde začíná mít celý případ poněkud hořkou příchuť. Pan Kaiser je totiž manželem bývalé zaměstnankyně Katedry antropologie FF ZČU, která se v současné době s univerzitou soudí kvůli neprodloužení své pracovní smlouvy. Celá záležitost ještě není ukončena, a tak bych jen ráda připomněla, že trapné (ba zcela jistě i horší) pocity může zažívat nejen oběť domácího násilí či znásilnění. Stejně se může cítit i velmi slušný člověk, jenž se z osobních důvodů stane obětí štvavé kampaně, která je rozdmýchávána, aby jej předem zdiskreditovala kvůli jeho angažmá v úplně jiném sporu.
