Všeobecně známé rčení praví: Dlouho bude žít, jemuž prorokují smrt. Smrt byla už tolikrát prorokována i Bohu, Bůh je však navzdory všem těm poplašným zprávám stále na scéně. Má se? Je Bůh? Jakpak se asi cítí nesmrtelný? Bůh, náboženství, náboženské vědomí se jaksi ne a ne vytratit. Hlásej slávu boží?
„Klerikalismus“ pohřbili už koncem 18. století velcí francouzští encyklopedisté ve jménu osvícenství a později marxisté ve jménu dialektického materialismu. Pierre Simon de Laplace kdysi prohlásil: Bůh? Tuto hypotézu jsem nikde nepotřeboval. Nepřišli Boha velebit, ale pohřbít.
Za stejně překonaný anachronismus jako náboženství mnozí dlouho považovali rovněž národní stát. Jenomže ani národní stát nechce zmizet ze scény. Unie sem, aliance tam, stát je silnější než kdy jindy. Zatímco modernita vyloženě ráda pohřbívá, minulost ráda žije.
Proroctví filmové a televizní
Podobně jako smrt národního státu a náboženství je populárním moderním tématem zánik Gutenbergovy galaxie. Snad nejraději o něm uvažují ti, kterých se týká, tedy filozofové, tak jako o soumraku Západu diskutují rovněž hlavně jeho obyvatelé (obyvatelům Východu je nějaký soumrak Západu docela ukradený). I knihám už ale byla smrt prorokována mnohokrát. Můžeme věřit jejich zmrtvýchvstání?
Kino a televize by neměly být knihám konkurencí, snad jen jako zloději časuPoprvé začali knize strojit pohřeb snad už kvůli biografu. Je přitom zajímavé, že divadlo pro knihu a čtoucí mládež nebezpečí nikdy nepředstavovalo. Zato film! Nová umělecká odvětví nedisponují múzou zapsanou u rejstříkového soudu, snad proto.
Později měly mít knihy a celá jejich éra odzvoněno s příchodem televize – písmo je mrtvé. Jenže kino ani televize nejsou založeny na textu, nýbrž na obraze. Jak kino, tak televize útočí na zorné pole obrazem, a nikoli textem, a tak by vlastně knihám vůbec neměly být konkurencí, i když připadají do úvahy jako zloděj času. Především televize, která krade čas trávený doma.
Všimněme si, že divadlo a film jsou kolektivním prožitkem. Ať už jde Mařenka do kina nebo její vnučka do multiplexu, musejí se vypravit z domova. Četba je naproti tomu prožitek osobní, a to i třeba v metru, tím spíše pak doma. Televize nabourala právě tuto intimitu. Zloděj času, který se vkrádá do osobního prostoru. Televize už tak – na rozdíl od kina – představuje pro knihu skutečnou konkurenci.
Proroctví internetové
Do chvíle, než se objevil počítač a internet, to vypadalo, že i když se čas přelil na stranu televize, může knize zůstat alespoň privilegium a výjimečnost, které představuje text. Nikdo však nepředpokládal, že o text připraví tiskařský stroj monitor. Kdo by si pomyslel, že se jednoho krásného dne dostane k moci ten neskutečně nudný teletext a v podstatě všichni budou dřepět před obrazovkou a číst televizní text?
Internet je úplně stejně osobní jako televize, používáme ho doma, ovšem už je textový a jako takový představuje pro knihy větší konkurenci než televize. Několik vydavatelů velkých lexikonů již uvažuje o tom, že upustí od tištěných publikací. V době bleskurychlých vyhledávačů Wikipedie a Googlu je absurdní uzpůsobovat vědění knižním monstrům dlouhým několik metrů – stejné množství údajů je přece možné uložit na jediný disk. Jistě, jenže pokud už mají knihy a tištěná média skutečně tak odzvoněno, jak to, že vyšel v nákladu 70 milionů kusů Harry Potter, proč jsou velká nakladatelství nadále zisková a proč je tisk ještě pořád samostatným mocenským odvětvím?
Proroctví papírové
Zdá se, že knihy a noviny umějí ještě „něco“ a tohle tajemné cosi nejspíš zatím neumí elektronická konkurence. Co to jen může být? Podle mě fakt, že jimi lze listovat. Že je lze držet, mít. Vezmeme-li do rukou knihu, pak nám celá patří. Vlastnit knihu je holistický zážitek. Číst přitom dokážeme jenom jednu stránku (nejsme přece rychločtenáři jako ten roztomilý vesmírný chlapík Mork, který dokázal přečíst najednou celou knížku).
Knize se dá věřit, i když ještě není přečtená. K tomu, abychom ji drželi, ještě nemusíme číst. Proběhnout celou knihou je jako mrazení úplnosti. A právě tohle otevřené okno internetu nedokáže. Kultura monitoru, to je civilizace jediného okna. Je jen tím, co právě vidíme. A máme-li otevřeno více oken současně, hloubku, váhu, celost tak smyslově přesto neuchopíme. Sedíce před počítačem nemáme ponětí o tíze světa, který se nás zrovna netýká.
Proroctví humanistické
Žádný z obrazů budoucnosti, jenž hlásal postupnou nadvládu strojů, se dosud nenaplnil. Všimněme si, že tématem úspěšných sci-fi je paradoxně právě tento nezdar. Budoucnost je vždy o něco antropoidnější. Vždy o něco lidštější. Všechny úspěšné sci-fi filmy od Avataru až po E. T. triumfálně oslavují člověka, jenž přežil i navzdory technologiím. A tento humanistický motiv by měl podle všeho zachovat při životě také knihu. Kniha působí na naši nervovou soustavu stejně jako vůně nebo forma, možná jako hra. Tak jako nás dokážou plyšoví medvídci omámit pocitem bezpečí a iluzí domáckosti, slouží nám kniha a tištěná stránka k pocitu zachování iluze úplnosti a lidského měřítka.
Budou lidé ochotni listovat i uměle, anebo radši zůstanou u nefalšovaného biolistování?Otázkou je, lze-li tento zážitek vyvolat také elektronicky. E-knihy to evidentně nedokážou, neboť jsou pořád jen oním jedním oknem, ovšem mačkavý e-papír, to už stojí za zamyšlení. Kdyby existoval e-papír mačkavý a tenký, kterým by šlo listovat, stačilo by pro úplný zážitek z knihy obstarat si několik „knižních klišé“: v tvrdých či měkkých deskách, v menším i větším formátu! Jen si to představte, sebrané dílo Móra Jókaiho vměstnané do jedné knihy! Jediným kliknutím bychom se mohli rozhodnout pro libovolný svazek. Představoval by tento předmět k nerozeznání podobný opravdové knize skutečný konec Gutenbergovy galaxie? Anebo její slavné naplnění?
E-papír ve skutečnosti už existuje a dříve či později bude určitě i mačkavý a tenký, ovšem neexistuje žádná záruka, že na něj uslyší i trh. Existují přece také klávesnice, které imitují mechanické psací stroje – jenže se nerozšířily, protože po nich není masová poptávka. Dokdy tak asi bude trvat masová poptávka po listování? A budou lidé ochotni listovat i uměle, anebo radši zůstanou u nefalšovaného biolistování? Pokud ano, přežije i kniha. A e-papír se rozšíří asi tak jako v zemědělství fialová kráva.
