Rozplétáme třináct let starý příběh ovládnutí Mostecké uhelné společnosti, jehož někteří aktéři míří ke švýcarskému soudu. Jednou z hlavních postav dramatické bitvy je Roman Češka, někdejší politik vládní Občanské demokratické aliance (ODA), v kritických letech, kdy stát přišel o v MUS majoritu, předseda Fondu národního majetku (FNM). Rozhodl se mluvit. Proč stát prohrál? Češkových sedm "protože" je svědectvím o celé epoše vývoje kapitalismu v Česku.
Již před více než třinácti roky mezi prvními odhalil, jakým způsobem chtějí manažeři Mostecké uhelné společnosti (MUS) ovládnout tento strategický energetický podnik. Češka se v období 1997 až 1998 až do své rezignace snažil, aby stát o majoritu v hnědouhelných dolech nepřišel. Svůj neúspěšný boj s větrnými mlýny převyprávěl v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.
„Kdyby nebylo Švýcarů, celá věc zůstane u ledu na věky věků. Přitom česká policie a příslušné úřady měly stejné možnosti dostat se k informacím, jenom neměly stejnou motivaci. Na české straně totiž od nástupu sociální demokracie k moci v roce 1998 neexistuje prakticky nikdo, kdo by měl upřímný zájem se v tom hrabat. U stran opoziční smlouvy, tedy ODS a ČSSD, to chápu. Ty ostatní, které by možná motivaci mít mohly, pro ty je to politický pravěk a nevidí v tom vlastní prospěch. Takže to také nemají zájem hrát. A české úřady vesměs nekonaly nic, takže nemají čím se chlubit. Rozviřování kauzy jim nic přinést nemůže, jenom ostudu při porovnávání s prací Švýcarů.“
Náš rozhovor s Romanem Češkou se odvinul od stanoviska fondu, které FNM předložil klíčové valné hromadě MUS 25. dubna 1998. Fond v něm popsal, co se ve firmě a kolem ní odehrává, a mínil prosadit vlastnická práva státu proti managementu, který se pokoušel důlní společnost ovládnout. Nepodařilo se. (Stanovisko jsme v plném znění uveřejnili v článku: Jak Tošovského vláda selhala. Svědectví o kritickém dni v historii Mostecké uhelné společnosti.)
Proti přímému příkazu vedení FNM
ČESKÁ POZICE: Památné stanovisko Fondu národního majetku k mimořádné valné hromadě Mostecké uhelné společnosti, která se konala 25. dubna 1998, zveřejnila ČESKÁ POZICE po více než třinácti letech. Stanovisko jste jako šéf FNM spolu s členem výkonného výboru fondu Jaroslavem Borákem sepsali pouhý den předtím. Nebylo už pozdě na to, aby příslušná místa mohla zareagovat?
ČEŠKA: Stanovisko bylo určené pro valnou hromadu, tudíž ani nemělo smysl je sepisovat dříve. Kromě přípravy a předání tohoto stanoviska samozřejmě probíhala před valnou hromadou řada jednání. Rozhodně jsme se neflákali. Naopak to bylo jedno z nejhektičtějších období.
Kromě jednání se zdrojem, který vedení FNM na celou věc kolem skupování akcií MUS upozornil, a prověřování jeho informací, jsme jednali s managementem dolů i s našimi zástupci v orgánech podniku. Dobře si pamatuji Jiřího Valtra, který byl – jak se později ukázalo – na straně managementu MUS, a i když byl zaměstnancem FNM (právník fondu a vedoucí oddělení nakládání s cennými papíry, který FNM zastupoval v MUS – poznámka redakce). Jednal i proti přímému příkazu vedení FNM. Poměrně brzy jsme získali přesvědčení, že informace od našeho zdroje jsou pravdivé. Navíc bylo zjevné, že management MUS spolupracovat nebude. Proto jsem předal všechny dostupné informace věcně příslušným ministrům a inicioval svolání valné hromady. Zrovna vládl úřednický kabinet Josefa Tošovského a v této vládě byli klíčovými osobami Ivan Pilip, ministr financí, a Karel Kühnl, ministr průmyslu a obchodu. Oba si vše nechali vysvětlit a po krátkém váhání podpořili stanovisko FNM a souhlasili se svoláním valné hromady s návrhem na odvolání managementu MUS.
Management hrál zřejmě o čas, protože v této době zřejmě ještě probíhal odkup akcií a teprve získávali kritické množství
ČESKÁ POZICE: FNM valnou hromadu svolal už v lednu 1998. Proč se uskutečnila až koncem dubna?
ČEŠKA: Představenstvo MUS tehdy porušilo zákon, protože na svolání mimořádné valné hromady mělo 40 dnů od doručení žádosti akcionáře, ale svolání trvalo déle. Hráli o čas, protože v této době zřejmě ještě probíhal odkup akcií a teprve získávali kritické množství. Ministři a prezídium FNM, které jsem také informoval, nám vyšli vstříc a schválili nestandardní řešení: pokud najdeme akcionáře, od kterých bychom mohli koupit akcie tak, abychom získali majoritu, mohli jsme to udělat. To se nám ale nepovedlo. (Stát původně držel zhruba 46 procent akcií MUS, dalších pět procent obce, čímž měla být zajištěna majorita státu. Další akcie byly zařazeny do kuponové privatizace - poznámka redakce.)
ČESKÁ POZICE: Proč se to nepovedlo?
ČEŠKA: Oslovili jsme všechny akcionáře, kteří měli 1 procento a víc akcií MUS podle výpisu ze Střediska cenných papírů. Řadě z nich jsem dokonce volal osobně. Nabízeli jsme odkoupení akcií a žádali jsme je o podporu na valné hromadě. Oslovil jsem jich minimálně deset. Všichni mi postupně potvrdili, že sice jsou formálními vlastníky akcií MUS, ale nakupovali je za peníze jiného investora, musí je prodat jemu a na valné hromadě se musí řídit pokyny tohoto investora. Ti sdílnější mi ústně potvrdili, že tím, kdo celou akci financoval, byla společnost Newton Financial Management Group. (Spoluzakladatelem a předsedou představenstva této firmy byl tehdejší ředitel strategického rozvoje MUS Antonín Koláček – poznámka redakce.)
Na scéně Komerční banka a obce
ČESKÁ POZICE: Jaký byl osud téměř dvaceti procent akcií MUS, která držel investiční fond IKS KB, dceřiná firma státem kontrolované Komerční banky?
Budinský ale kličkoval a mlžil. Proto jsem se musel obrátit až na generálního ředitele Komerční banky Richarda Salzmanna.
ČEŠKA: Největším akcionářem MUS byla po FNM Komerční banka, přesněji řečeno její dcera, IKS KB. Protože jsme v bance stále měli rozhodující vliv, volal jsem nejprve místopředsedovi představenstva KB Petrovi Budinskému, který měl zároveň na starost řízení dceřiné kapitálové společnosti. Chtěl jsem si zajistit podporu IKS KB pro návrhy fondu při hlasování na valné hromadě MUS - klidně i formou písemného pokynu největšího akcionáře banky. Budinský ale kličkoval a mlžil. Proto jsem se musel obrátit až na generálního ředitele banky Richarda Salzmanna. Ten si nejprve nechal zjistit situaci, po nějaké době mi volal a omluvil se, že nám nemůže vyjít vstříc, protože akcie jsou v KB pouze zaparkovány a banka musí hlasovat podle dispozic skutečného vlastníka. Bránil se mi potvrdit, kdo je skutečným vlastníkem, ale nakonec mi potvrdil, že se jedná o Newton.
Dodatečně se mi spojilo, proč právě Komerční banka a proč právě Petr Budinský hráli důležitou roli. Nevím, odkud a jak dobře se znali s Antonínem Koláčkem, ale minimálně se znali z Komerční banky, kde seděl Koláček v dozorčí radě. (Koláček byl personální ředitelem Komerční banky, které se do Mostecké uhelné společnosti dostal díky tomu, že ho IKS KB jmenoval do představenstva - poznámka redakce.) Pokud si dobře pamatuji, právě Budinský zajistil, aby Koláčka do vedení MUS jmenovala IKS KB, stoprocentní dcera Komerční banky. Jestli si dobře vzpomínám, tak Koláček sám se do dozorčí rady banky dostal za zaměstnance. V tom asi také musel nějakou roli sehrát někdo z banky – kdo asi, pokud by to nebyl opět Budinský? Mimochodem v Komerční bance mne oba přežili a FNM pod novým vedením je nechal sloužit ještě minimálně dva roky. Když následně Budinský v bance skončil, vybral si „zásluhy“ ve svém angažmá – člen představenstva - v Bankovní akademii, v níž předsedou představenstva byl právě Antonín Koláček. (Bankovní akademie v roce 1999 spolu s firmou Synergo Group, kterou vlastnila Koláčkova švýcarská firma Investenergy, založila Vysokou školu finanční a správní. Členem správní rady školy se stal Petr Budinský, který ve VŠFS dodnes zastává funkci prorektora. – poznámka redakce)
ČESKÁ POZICE: Jak to dopadlo s pěti procenty akcií MUS, které držely města a obce? Tento balík měl být jakousi pojistkou státu proti ztrátě majority, že?
ČEŠKA: Samozřejmě, že FNM oslovil největší akcionáře z řad měst a obcí. Pamatuji si hlavně Most, který měl nejvíce akcií a kde jsem se obracel na místostarostu za ODA Bořka Valvodu. Ten mi potvrdil, že prodej už je vylobbovaný a nezvratný. Chybělo pouze schválení na valné hromadě MUS. Podobné informace jsme dostali i od dalších obcí. Zároveň se mi potvrdilo, že za MUS prodej vyjednával jakýsi Josef Hojdar, poslanec za ČSSD. Do té doby – i když jsme spolu byli dva roky ve sněmovně – byl zcela neviditelný. Poté, co jsme zveřejnili podezření v kauze MUS, Hojdar se pustil jako zásadní bojovník do FNM a při projednávání rozpočtu nejvíc bojoval za změny ve vedení fondu.
Shrnuto a podtrženo: odkoupit akcie se nepovedlo. Zajistit podporu pro stanovisko FNM se také nepovedlo. Ani jeden z oslovených akcionářů nebyl svobodný prodat či hlasovat, všichni již byli vázáni smlouvou s Newton Financial Management Group. Nezbylo nám než zkusit sílu protistrany hlasováním na valné hromadě. To si ale zřejmě pojistili přes představenstvo. Jak už jsem řekl, manažeři dolů zdrželi svolání valné hromady do doby, kdy už zřejmě měli majoritu v MUS zajištěnou.
Policisté sepisovali a tvářili se důležitě
ČESKÁ POZICE: Do aktivity před valnou hromadou FNM se ještě snažil o jednání s údajným zahraničním investorem v MUS. Jak jste dopadl?
ČEŠKA: Pokud si přesně vybavuji, ještě před valnou hromadou bylo zveřejněno, že se akcionářem MUS stala společnost Investenergy, švýcarská firma Jiřího Diviše, kamaráda Antonína Koláčka. Obrátil jsem se na ně s žádostí, aby podpořili návrh FNM na změny managementu a vyzval jsem je, ať navrhnou své zástupce. Kroutili se a kličkovali. Později byl zveřejněn další, „věrohodnější“, zahraniční investor – americká The Appian Group. I v tomto případě jsem je nechal lustrovat a kontaktoval jsem je. Opět bezvýsledně.
ČESKÁ POZICE: Na koho se obrátil FNM se svým zásadním stanoviskem?
ČEŠKA: Prezentovali jsme ho na valné hromadě a následně předali médiím. Ministr financí Pilip a ministr průmyslu a obchodu Kühl ho měli určitě taky. Jestli ho dali premiérovi Josefu Tošovskému nebo někomu jinému, to nevím. Zástupci FNM se s premiérem ani s jinými ministry nestýkali.
V každém případě po valné hromadě jsme další informace, tedy nejen zveřejněné stanovisko, předali policii. Už si nepamatuji, jak probíhalo předání a první kontakt, ale asi přes ministry. My jsme na policii kontakt neměli a posílat podání na nejbližší služebnu nebo na podatelnu nemělo smysl. Někdo nakonec ale zprostředkoval kontakty s lidmi z tehdejšího útvaru pro odhalování korupce, který myslím vedl Evžen Šírek. S nimi jsem se minimálně dvakrát sešel, když jsem podával vysvětlení k trestnímu oznámení, které jsme podali.
ČESKÁ POZICE: Jaká byla reakce?
ČEŠKA: Ministři Pilip a Kühnl nás podpořili jak svoláním valné hromady, tak souhlasem s případným nákupem akcií. S ostatními politiky jsem osobně přímo nejednal. V mé pozici to nebylo zvykem, ani k tomu nebyl důvod. Byl jsem normální úředník, i když vysoce postavený. Policisté reagovali tak, že sepisovali, co jsme jim říkali, a tvářili se důležitě.
ČESKÁ POZICE: Dění v MUS jste vy jako šéf FNM, ale i vaši podřízení, sledovali již od ledna 1998. Informovali jste o situaci v MUS premiéra, ministra vnitra či BIS již dříve než těsně před klíčovou valnou hromadou MUS?
Ministrem vnitra byl tehdy lidovec Cyril Svoboda. S ním jsem kauzu MUS neřešil. Asi by byl tehdy tím posledním, na koho bych se obrátil.
ČEŠKA: S premiérem jsem o té věci nejednal. I když jsem ho znal z takzvané „bankovní čtyřky“ (ministr financí, ministr privatizace, guvernér ČNB, šéf Fondu národního majetku – poznámka redakce), kde jsme se scházeli při řízení bank ještě v době, kdy Josef Tošovský byl guvernérem ČNB. Když se pak stal premiérem, nikdy jsme o ničem nejednali. Na policii a BIS jsme také neměli žádné kontakty ani jsme nevěděli, jak na ně. Ministrem vnitra byl tehdy lidovec Cyril Svoboda. S ním jsem kauzu MUS neřešil. Sice jsme se povrchně znali, ale měli jsme mimořádně špatné vztahy, protože jsem s ním měl konflikt, když rozbíjel projekt čtyřkoalice v situaci, kdy měla reálnou šanci vyhrát volby. Nevážil jsem si ho, a asi by byl tehdy tím posledním, na koho bych se obrátil.
ČESKÁ POZICE: Vraťme se ještě ke Komerční bance. Z hlediska ztráty kontroly nad MUS hrála důležitou roli, přesněji její fond IKS KB, který držel asi 20 procent akcií MUS. Jak je možné, že stát, který Komerční banku většinově vlastnil, připustil, aby tento balík akcií MUS byl prodán soukromému subjektu bez souhlasu státu, tedy Fondu národního majetku?
ČEŠKA: FNM neměl ani ambice, ani instrumentárium na to, aby zasahoval do obchodního řízení jednotlivých firem. Navíc kdyby to bylo běžné, nebylo by to správné, protože by to vedlo ke zneužívání. Tak jako jsme neovlivňovali, do čeho IKS KB investuje, neovlivňovali jsme ani to, komu, kdy a co prodává. Nicméně tehdy jsme se rozhodli svého postavení využít a ve vedení Komerční banky jsem osobně intervenoval. Banka odpověděla, že nemůže FNM vyjít vstříc, protože akcie jsou v IKS KB pouze zaparkovány a IKS KB se musí držet instrukcí od reálného vlastníka. Bylo to nemilé, ale nic jsem s tím nemohl dělat, pokud bych nechtěl dělat nějaké harakiri typu svolání valné hromady Komerční banky, personální změny v orgánech banky, které by musela předem schválit „bankovní čtyřka“, následné změny v IKS KB, právní posudky uzavřených smluv, vyšetřování odpovědnosti a podobně. Ani dnes bych k takovému kroku nepřistoupil.
ČESKÁ POZICE: Co konkrétně vám řekl tehdejší generální ředitel Komerční banky Richard Salzmann?
ČEŠKA: Sdělil mi, že banka si u Newtonu uložila jiné akcie, (tuším, že šlo o nějaké ČSAD) a Newton si uložil akcie MUS v Komerční bance. Informoval mne, že banka je smluvně a pod obrovskými sankcemi zavázána postupovat podle instrukcí Newtonu.
Představenstvo se vzepřelo
ČESKÁ POZICE: Proč nedokázal FNM svolat valnou hromadu MUS dříve než koncem dubna? Vždyť se o to snažil již od ledna 1998?
ČEŠKA: Protože valnou hromadu u akciovky mohlo podle obchodního zákoníku svolat jen představenstvo, které na to mělo podle zákona 40 denní lhůtu, ale se stoickým, klidem ji porušilo a ignorovalo. Valnou hromadu svolalo později. Mohli jsme je potrestat odvoláním, ale to zase nebylo schváleno na inkriminované dubnové valné hromadě.
Nevylučuji, že pár dnů váhání a otálení mohl způsobit i náš tehdejší zástupce v MUS Jiří Valtr.
Když se představenstvo vzepřelo, mohla valnou hromadu svolat dozorčí rada. Ale tato procedura mohla nastoupit, až kdybychom prokázali, že představenstvo nekoná. Když se zohlednily lhůty svolávání dozorčí rady a podobné technické komplikace, nakonec jedna i druhá cesta vyšla nastejno. Valná hromada proběhla s křížkem po funuse. Pokud vím, tak možnost, aby valnou hromadu svolal přímo akcionář, neexistovala. Ale možná se pletu a pouze to byla složitá cesta a my jsme k ní prostě nepřistoupili. Nicméně nevylučuji, že pár dnů váhání a otálení mohl způsobit i náš tehdejší zástupce v MUS Jiří Valtr.
ČESKÁ POZICE: FNM a ministerstvo průmyslu a obchodu věděly, co se děje v MUS. Proč neodvolaly generálního ředitele Oldřicha Klimeckého (nyní rovněž obžalován ve Švýcarsku), který s převodem miliardových částek z účtu MUS musel souhlasit? Kdo měl k takovému kroku kompetence?
ČEŠKA: K takovému kroku mělo kompetence představenstvo, které jsme chtěli odvolat, ale nepovedlo se.
Protože…
ČESKÁ POZICE: Kdybyste měl tedy shrnout: Jak je možné, že stát nedokázal zabránit vývoji, který vedl k ovládnutí strategického podniku soukromým subjektem bez souhlasu státu?
ČEŠKA: Protože ministerstvo privatizace podcenilo roli obcí. Stát si ponechal 46 procent akcií ve FNM a pět procent bezúplatně převedl na obce. Z dnešního hlediska to byla jasná chyba. Tehdy to asi byla nezkušenost, protože ministerstvo schvalovalo bezúplatný převod pěti procent akcií na obce s naivní představou, že obce se budou podílet na „energetické politice“ uhelných a energetických společností, že budou akcie dlouhodobě držet a že budou hlasovat se státem. Tato představa se brzy ukázala jako zcela falešná. Obce zajímaly jedině prachy.
Protože stejné ministerstvo podcenilo možnost, že jeden soukromý subjekt skoupí prakticky všechny akcie MUS z trhu a navíc vylobbuje takové smlouvy s obcemi, aby na valné hromadě došlo k úplnému přehlasování FNM.
Protože management porušil zákon a nesvolal valnou hromadu v době, kdy „investor“ ještě neměl majoritu, ale cynicky čekal na dobu, až majoritu získá a ovládne.
Protože investor porušil zákon a neinformoval emitenta a ČNB o tom, že jeho podíl na hlasovacích právech překročil hranice, které byly přesně stanoveny, myslím, že v § 118 příslušného zákona regulujícího kapitálový trh. Naopak Newton dělal vše proto, aby skupování akcií nebylo patrné.
Protože po mé rezignaci a odchodu z FNM na podzim 1998 už neměl nikdo na vyšetření kauzy MUS zájem. Místo objasňování a vyšetřování toho, jak to bylo s „krádeží“ majority MUS, se nová garnitura naopak soustředila na dokonání převzetí, tedy na prodej zbytku akcií.
Protože policie se chovala zcela impotentně, nebyla motivována a držela se české policejní filozofie, že když se lump sám nepřizná, nelze mu prokázat subjektivní úmysl.
Protože ani novináři nepovažovali kauzu za natolik zajímavou, aby ji rozkrývali stejně důkladně, jako to dělali v jiných kauzách. Dominantní vyznění většina článků bylo: „údajné ovládnutí“ či „údajné zneužití zákonů“. Ve většině článků bylo zlehčováno to, čeho se měl management dopustit. A když se objevil Appian Group z USA, média přistoupila na hru na zahraničního investora.
Nikdo nemá upřímný zájem se v tom hrabat
ČESKÁ POZICE: Ač jste patřil mezi politiky, kteří bojovali proti nepřátelskému převzetí MUS, byl jste sociálními demokraty za svoji práci na Fondu národního majetku tvrdě kritizován. Jak jste to osobně prožíval?
V médiích objevovaly výroky předsedy vlády Miloše Zemana, že Roman Češka půjde v rámci akce Čisté ruce do tepláků
ČEŠKA: V době své rezignace, kterou jsem podal už na jaře 1998, jsem měl osobní starosti, o kterých nechci mluvit (vážná nemoc v rodině – poznámka redakce). Vedle nich byla kauza MUS prkotina. A když už jsem nebyl ve funkci, neměl jsem chuť ani nástroje k tomu, abych případ nějak dále prošetřoval či mediálně živil. V této době se naopak v médiích objevovaly výroky předsedy vlády Miloše Zemana, že Roman Češka půjde v rámci akce Čisté ruce do tepláků. Byl jsem bez politického i odborného zázemí a musel jsem se soustředit na osobní život a nalezení živobytí. Navíc jsem byl na média alergický, noviny jsem už ani nečetl, a když jsem v televizi slyšel znělku televizních novin nebo diskusních pořadů, dělalo se mi zle, televizi jsem vypínal nebo jsem odcházel z místnosti. Tento stav trval dva až tři roky. To poslední, co bych tehdy chtěl, bylo bojovat proti všem za něco, o co nikdo nestál. Mám na mysli vládní sociálnědemokratické politiky stojící od počátku pevně na straně MUS, firmy s miliardovými obraty a proti mně s nekonečnými ekonomickými, vlivovými a mediálními možnostmi, včetně nečinné policie a justice.
ČESKÁ POZICE: Ale zdá se, že boží mlýny, alespoň ve Švýcarsku, melou...
ČEŠKA: Kdyby nebylo Švýcarů, celá věc zůstane u ledu na věky věků. Přitom česká policie a příslušné úřady měly stejné možnosti dostat se k informacím, jenom neměly stejnou motivaci. Na české straně totiž od nástupu sociální demokracie k moci v roce 1998 neexistuje prakticky nikdo, kdo by měl upřímný zájem se v tom hrabat. U stran opoziční smlouvy, tedy ČSSD a ODS, to chápu. Ty ostatní by možná motivaci mít mohly, ale pro ně je to politický pravěk a nevidí v tom vlastní prospěch. Takže to také nemají zájem hrát. A české úřady vesměs nekonaly nic, takže se nemají čím chlubit. Rozviřování kazy jim nic přinést nemůže, jenom ostudu při porovnávání s prací Švýcarů.
