Před Vánoci se to – až heretické – zamyšlení snad i hodí. Statistici spočetli, že při sčítání se celá polovina obyvatel České republiky ke své náboženské víře nevyjádřila; nejvíce věřících má římskokatolická církev (1 083 899 osob), následují evangelíci. Otázka je nasnadě: Kolik ti stále ateističtější Češi potřebují vychovaných kněží a farářů? Lidové noviny se v úterní příloze Akademie věnují teologickým fakultám, jichž je v České republice hned pět – tři v Praze, jedna v Olomouci a jedna v Českých Budějovicích. Není to moc? Málo? Akorát?
Teologickou fakultu vystudovala například i ThDr. Kateřina Klasnová, manželka Víta Bárty (oba VV), jejíž rigorózní práci prolustroval server Aktuálně.cz, anebo šéf Poštovní spořitelny Jan Lamser. Na teologických fakultách studuje dle LN celkem pět tisíc studentů, ale jen mizivé množství jich jde „dělat“ praktickou teologii čili kněžské povolání.
Z teologických fakult míří absolventi nejen do kněžského stavu, ale i do státní správy či charity„U nás to bývá tak do deseti lidí ročně,“ říká Prokop Brož, děkan Katolické teologické fakulty UK, na níž bylo k říjnu registrováno 928 studentů. Na těchto školách se totiž zdaleka nestuduje jen náboženství, ale filozofie, dějiny kultury a umění, antropologie, historie, sociální práce, bohemistika nebo speciální pedagogika.
Univerzita Karlova vyučuje bohoslovectví již od roku 1348. Dnes má tři teologické fakulty: katolickou, evangelickou a husitskou. V Olomouci bývalo jezuitské lyceum povýšené na univerzitu (1573), dnes zde působí Cyrilometodějská fakulta Univerzity Palackého. Nejmladší české učení pro výuku teologie je od roku 1991 na Jihočeské univerzitě.
„Theologie se obecně chápe jako nauka (řeč) o Bohu. To znamená, že vlastním předmětem theologie je Bůh,“ píše ve svém Úvodu do religionistiky (1994) Břetislav Horyna, když vysvětluje zásadní rozdíly mezi teologií a srovnávací vědou – religionistikou. (A ano, je to ten profesor Horyna, který byl letos odsouzen za e-mailové výhrůžky smrtí svému kolegovi, jemuž by prý stačila „jedna injekce v trolejbusu“ a ochrnul by...).
Kandidáti teologie bez víry
LN upozorňují, že ke studiu teologie není třeba, aby byl člověk věřící. Na oborech typu sociální práce je podle proděkana husitské fakulty Jiřího Vogela asi jen dvacet procent věřících křesťanů, na téže škole pak převládají ženy „naprostou většinou“. Ale ani studenti, kteří se připravují na kariéru v oboru teologie, nejsou ve všech případech věřící (k přihlášce na školu je však nutné dodat „osvědčení o mravní bezúhonnosti“ od duchovního či kaplana).
Jak se všichni ti „teologové“ uplatňují v praxi? Míří prý do státní správy, charity, médií a ještě i k oné tradiční pastorační práci té které církve. Nezaměstanost absolventů kolísá podle podle serveru Vysokeskoly.com mezi 6,5 až 1,4 či dokonce nula procenty (nejvíce neuplatněných má údajně Jihočeská univerzita, nejméně pražská katolická fakulta).
Zaplaťpánbůh za to, že veřejné teologické fakulty kultivují ducha, etiku, rozvíjejí vzdělanost a navazují na nejlepší tradici křesťanství. Nicméně je validní otázkou, zda by fakulty neměly plně dostát svým názvům a zaměřit se na – teologii.
Při rozšiřování sféry svých zájmů (na úkor sesterských humanitních fakult) a získávání co největší masy studentů bychom se mohli dočkat i chvíle, kdy budou novodobí doktoři teologie kázat nejen o církevním právu, ale také o politické ekonomii nebo o praktické politologii.
