Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Z českých univerzit se staly úřady. Na mezinárodní elitu jen tak nedohlédnou.

  9:20

O světovou první ligu by u nás mohla možná soutěžit některá z fakult. Jenže to by se musely dobrovolně zeštíhlit, domnívá se Dalibor Štys.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Krátce poté, co ministr školství Josef Dobeš koncem loňského roku poslal do připomínkového řízení věcný záměr zákona o vysokých školách, hodili mu jej rektoři na hlavu. Koncepci vysokoškolské reformy ve svém rozboru kritizuje rovněž Dalibor Štys. Měla by být mnohem restriktivnější a nutit univerzity k výrazné restrukturalizaci.

V českém vysokém školství se čas od času objevuje téma výzkumných univerzit. Jenže pak zase rychle degeneruje – to když se jednotlivé školy s ambicí podívají do zrcadla, které jim nastavuje mezinárodní srovnání. O jedno se pokusím. (Omlouvám se všem, kdo preferují jiné žebříčky.)

Ve výběru srovnávaných institucí se budu věnovat těm, které se umístily nejvýše ve vícekriteriálních žebříčcích serveru QS a časopisu Times Higher Education (mimochodem, k tomuto rankingu patří časopis, který je velmi inspirativním čtením). Univerzity, které budu diskutovat, jsou v obou žebříčcích v první dvacítce a v obou je nejlepší univerzitou mimo anglicky mluvící země švýcarská Souručenská technická vysoká škola (ETH) v Curychu. Vycházejme z toho, že nejlepšími třemi školami jsou Catech (California Institute of Technology), Harvard University a Stanford University. Též statistika počtu univerzit v první 200, v níž v poměru k počtu obyvatel vedou Švýcarsko a Nizozemsko, je v obou žebříčcích, QS i Times Higher Education, podobná.

Nakonec jde vždycky o peníze

Malinký Caltech, tedy 425 stálých akademických zaměstnanců a 2175 studentů, si nechám na konec. Ostatní školy jsou poměrně velké: Stanford a Harvard přes 30 tisíc studentů, stejně tak nejlepší nizozemská univerzita v Utrechtu; ETH 16 tisíc studentů; Univerzita Karlova – přes 50 tisíc studentů.

Mechanismus přerozdělování financí má šanci být rozumný, pokud je daná fakulta dostatečně všeobecnáZákladní rozdíl? Organizační. Všechny zmíněné zahraniční univerzity se dělí na několik málo fakult, v angličtině schools. Například prominentní technika Stanford má tyto fakulty: Business (ekonomická), Earth Sciences (vědy o zemi), Education (pedagogická), Engineering (technická), Humanities & Sciences (přírodních a humanitních věd), Law (právnická) a Medicine (lékařská). Zvláště bych chtěl upozornit na fakultu přírodních a humanitních věd. U nás, například na Univerzitě Karlově, na tyto disciplíny máme fakult hned pět: Matematicko-fyzikální, Přírodovědeckou, Filozofickou, Humanitních studií a Sociálních věd. I třeba České vysoké učení technické nedávno oddělilo z fakulty elektrotechnické fakultu informatiky. Stanford, prominentní světová inženýrská škola, má na technické obory fakultu jednu.

Důsledky tohoto rozdílu všichni, kdo žijeme na vysokých školách, vidíme. Nakonec jde totiž vždycky o peníze, a ty se rozdělují ve dvou rovinách. Jedna je nám zvrchu dána a tak či onak se množství peněz všude na světě odvíjí od počtu studentů a akademických výkonů, jako jsou publikace, citace, umělecká díla, Nobelovy ceny atd. Druhá je vnitrouniverzitní, jak si to která univerzita přerozdělí. Pokud je daná fakulta dostatečně všeobecná, mechanismus přerozdělování má šanci být rozumný. Jednoduše se odvine od počtu studentů přijímaných na daný obor s přihlédnutím k zachování počtu kvalitních přednášejících, aby byl obor slušně provozován. Přednášející se přirozeně sdílejí, kvalitní základní přednášky jsou ve velkých aulách pro stovky studentů.

Čím víc drobků...

Ne tak na našich univerzitách. Ty jsou rozdrobeny na fakulty až fakultky a každá z nich si žárlivě střeží svůj obor. Biologové tak učí (bio-)fyziku i (bio-)matematiku, chemici biologii a matematika je striktně rozdělena mezi přírodovědeckou, pedagogickou a ekonomickou fakultu, na zemědělskou fakultu pak chodí vyučovat matematiku externista z gymnázia. To vše jsou konkrétní příklady, nicméně i vzájemné uznávání matematiky mezi fakultami jedné techniky je často velký problém. Samozřejmě, že v ČR bývá problém i velmi technický, protože univerzity nemívají kampusy a jsou rozptýlené po celém městě. Neefektivita takového systému je zjevná.

Naše univerzity nenabírají studenty z celého světa, právě naopak, jsou jazykově omezené jako málokde jinde na světěNabízím následující úvahu: Je zřejmé, že naše univerzity narostly nade všechnu rozumnou míru. Nenabírají studenty z celého světa, právě naopak, jsou jazykově omezené jako málokde jinde na světě. Profesoři a docenti nad tím ohrnují nos, nebyli to ale právě oni, kdo ty studenty na univerzitu přijímal? Když dojdou peníze, vždycky se může postupovat buď cestou supermarketu, tedy snížit kvalitu a prohlásit ji za nesníženou, nebo prostě omezit spotřebu a držet se kvality.

Ta analogie docela sedí, protože i spotřeba má svou minimální hranici, pod kterou již omezit nejde. Rozdrobení ale vede k tomu, že počet jednotek, které je třeba živit, je velký. Tak se studentům předstírá, že základní přednáška pro pět posluchačů se připravuje se stejnou intenzitou a zodpovědností jako pro sto. To ale nemůže být pravda, protože něco takového se nevyplatí nikde na světě.

Regionální ambice, nebo excelence?

Caltech je naopak prototypem „malé venkovské univerzity“ v horách – tedy, ehm, pouze půl hodiny od centra Los Angeles. Nemám úplný přehled, ale sotvakterá česká venkovská univerzita má pouze 2100 studentů. A přitom snad vůbec žádná neposkytuje vzdělání v tolika oborech, prakticky všech přírodovědných, mnoha inženýrských i mnoha humanitních. Jak to na tom Caltechu dělají?

Především se nedělí na fakulty, takže výuka probíhá jednoznačně centrálně. Tím se nejen radikálně ušetří, ale dojde i k vzájemnému poznávání studentů mnoha oborů. Druhý trik – nebo poznaná nutnost – je takzvaný systém 3/2, kde Caltech uznává první ročník vzdělání z 13 regionálních „college“, z nichž tak přebírá vynikající studenty do bakalářského studia. Jedna z nich, Occidental College, je v docházkové vzdálenosti od Caltechu. Tím se řeší problém nízkého počtu studentů v přednáškách prvního ročníku. Ale především se tím řeší jiný, mnohem závažnější problém: soužití oborů regionálního významu a fakult s výraznou ambicí mezinárodní excelence je totiž možná i nemožné.

V demokratickém akademickém prostředí totiž velmi brzo dojde k přerozdělování zdrojů bez věcného důvodu, v demokracii je zárukou úspěchu jednoduše slíbit co nejvíce. Tak se úspěšné fakulty Univerzity Karlovy bojí přerozdělení fondů na rozvoj výzkumné organizace, Jihočeská univerzita již podruhé v krátké době nezvolila v první volbě rektora, podobný problém se chystal i na ČVUT. Nejspíš jedinou šancí je být homogenně ambiciózní, nebo naopak homogenně ambiciózní, ale jen regionálně.

České univerzity = úřady

Oba modely, velké i malé výzkumné univerzity, jsou možné a úspěšné. Fungují ve velké zemi, jako jsou USA, i v malém Švýcarsku nebo Nizozemsku. Žádný recept, jak koncentrovat české univerzity do kampusů, neexistuje. Také nové fakulty vznikají „demokratickou cestou zdola“, mnoho lidí si chce užít svůj talár s řetězem a své půlhodinky slávy při promocích. Není u nás žádná z univerzit, která by mohla o mezinárodní první ligu soutěžit, možná některá z fakult. Jak je ale znám, musely by se dobrovolně zeštíhlit (snad s výjimkami Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT), zbavit se oborů, které patří spíš na venkovské „college“ nebo na pedagogické fakulty. A to se nejspíš nestane.

(Při extrémním pohledu na věc by se dalo i říci, že české univerzity se staly úřady, kde se při splnění určitého minimálního penza podmínek získá příslušný papír. A úředníci, jak známo podle profesora Parkinsona, mají tendenci zvětšovat počet svých podřízených. V tomto případě studentů.)

Chystaný vysokoškolský zákon „koncentraci kvalitních zdrojů“ neřeší a koncept výzkumných univerzit je zpochybňovánChystaný vysokoškolský zákon „koncentraci kvalitních zdrojů“ neřeší. Kupodivu – či spíše symptomaticky – je koncept výzkumných univerzit zpochybňován tím, „že se pro nás nehodí“, „u nás je jiná situace“, jeví se snaha o zachování statusu quo. Samozřejmě, kdo by také změny prosazoval proti většině své akademické obce. Vždyť za většiny současných i minulých rektorů, včetně pana náměstka ministra, docházelo k narůstání počtů fakult, oborů i studentů.

Ano prosím, toto je útok na koncepci vysokoškolského zákona shora (či třeba zprava). Chtěl bych, aby byl mnohem restriktivnější a nutil univerzity k výrazné restrukturalizaci, když ne přímo k rozpadu a slučování do nových celků. Nebylo by to nic nového – nedávno jsem se dočetl, že rektorovi Janu Husovi prošel v roce 1409 dekret kutnohorský tak snadno, protože v té době byla Právnická fakulta od univerzity fakticky oddělena...

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!