Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Tři možnosti, jak omezit vliv ratingových agentur

Slovensko-cest

  12:57

Pokud agentury nepřevezmou odpovědnost za své ratingy, Evropa se nikdy nezbaví chaosu, ekonomické nestability a morálního hazardu.

Minulý pátek snížila ratingová agentura Standard & Poor’s (S&P) hodnocení devíti zemím eurozóny – Francii, Rakousku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Slovensku, Kypru, Maltě a Slovinsku. Což vede k zamyšlení nad třemi ekonomicky významnými problémy.

  • Za prvé: Neměly by ratingové agentury za svá hodnocení převzít odpovědnost, protože dosud v podstatě žádnou nenesou?

Chovají se značně lehkovážně, přestože jejich snížení ratingu může spustit krizi systému. Například jejich chybné hodnocení státních dluhopisů evropských zemí v letech 2000 a 2009 nemělo na ně samotné žádný negativní dopad. Navíc bylo jejich ratingové hodnocení jedním z hlavních důvodů, proč Řecko příliš dlouhou dobu získávalo vysoké úvěry za nízké úrokové sazby. Čí je to vina? Určitě částečně i ratingových agentur.

  • Za druhé: Není na ratingovém trhu nízká konkurence?

Vzhledem k tomu, že na něm hrají hlavní roli tři americké ratingové agentury – S&P, Moody’s a Fitch –, pak to evidentně platí. Proč Evropská unie, dle jejíhož zákona o konkurenci lze potrestat velké americké společnosti, není schopná se zaměřit na ratingový trh? Je to důsledek nedostatečné regulace, dohledu či akceschopnosti?

  • Za třetí: Není problémem, že se ratingy považují za něco podobného známkám ve škole? Není to chyba?

Ve škole se totiž hodnotí výkon studentů na základě transparentních zkoušek a objektivních kritérií. Většina ratingů však není ani transparentní, ani není založená na objektivních kritériích. Přitom rating vyžaduje objektivní hodnocení budoucnosti. O tom však zesnulý dánský jaderný fyzik Niels Bohr prohlásil: „Předpovídat, zejména budoucnost, je velmi obtížné.“

I značně sofistikované ratingové modely spoléhají na prognózy a mohou je ovlivnit malé změny, jež však mohou mít v budoucnu obrovské dopady. Proto jsou všechny ratingy vysoce nejisté. Této slabině však ratingové agentury nevěnovaly žádnou pozornost. Žádná ratingová agentura nedokáže věrohodně přímo ani nepřímo odhadnout státní dluh dané země. Takový přesný odhad je však třeba – nejen podíl dluhu na HDP – k prognóze udržitelného růstu. I případná nezávislá evropská ratingová agentura by byla vystavena tomuto problému. Proto musí být snížena bezvýhradná závislost na ratinzích agentur.

Politici, kteří těmto ratingovým agenturám dali moc, se nyní musejí soustředit na to, jak jim ji odebrat. Navíc ratingové agentury musejí převzít odpovědnost za své ratingy. Jinak, stejně jako je tomu v současné Evropě, bude přetrvávat chaos a ekonomické nestability, jako je krize, a morálního hazardu se nikdy nezbavíme.