Pomalu začíná být jasné, co vedlo Miroslavu Němcovou (ODS) k rozhodnutí odstoupit z boje o Hrad. Ač kolegové spekulují o takzvaných závažnějších příčinách, pravá příčina bude asi o dost prostší: obava z návalu nové práce.
Indicie hledejme v současné turbulentní politické situaci a také ve zdánlivě nenápadné zmínce, kterou předsedkyně Poslanecké sněmovny vyslovila počátkem dubna v pořadu Události, komentáře. Němcová řekla, že není pravda, že by její strana jednala nefér s Věcmi veřejnými. Jako příklad zmínila „mentoring“ paní Klasnové, tehdy ještě místopředsedkyně sněmovny: „Když přišla (míněna Klasnová – pozn. red.) do sněmovny, neměla ponětí vůbec, co to je být poslankyní a sedla si na tu místopředsednickou židli a já jsem vedle ní rok seděla a rok jí napovídala den za dnem, jak má tu schůzi řídit. Dělala jsem věci, které jsem vůbec nemusela dělat.“
Předsedkyně sněmovny je ostřílená politička a zkušeně s předstihem odhadla (a dobře si spočítala), co nastane, až po pádu vládní koalice odejde Kateřina Klasnováz místopředsednické funkce. Stalo se to právě dnes, v pondělí 23. dubna. Na její místo může nastoupit podobný zajíc, jakým byla Bártova manželka, a Němcová si v zájmu funkčnosti sněmovny může roční vyučování pěkně zopakovat.
Pašalík místopředsedy sněmovny mohou vyjednavači o nové vládní koalici využít jako cukrátko pro poslance, kteří nakonec - zajisté po hluboké úvaze - nějaký vhodný slepenec podpoří. Předsedkyně sněmovny se může jen modlit, aby se do velitelského týmu přidal zkušený matador. Jenže který se nabízí? Oceňme proto, že paní Němcová se zachovala jako svědomitá ústavní činitelka, která na nějaký Hrad nebude mít hezkých pár měsíců ani pomyšlení.
