Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

VIII. sjezd KSČM: Rudá záře Česku nehrozí

  16:22

Zdá se, že komunistická strana bude ve volbách sázet na protestní hlasy, jež nezajímá její ideologie, ale nesmlouvavě protirežimní pozice.

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Petr UrbanČeská pozice

Od začátku května mohla být česká levice v sedmém nebi. Výsledky nejnovějších průzkumů, jež postupně zveřejnily agentury STEM, SANEP, Median a CVVM pro případ, že by se nyní konaly volby do Poslanecké sněmovny, shodně favorizovaly sociální demokracii. Sobotkově ČSSD z nich kynulo až okolo 35 procent hlasů a reálná naděje, že do Strakovy akademie vejde konečně hlavním vchodem. A neměl by to být ani problém, kdyby Lidový dům trval na vytvoření skutečně levicové vlády schopné provádět levicový program.

Zmíněné agentury až na Median totiž zachytily prudký nárůst přízně komunistické strany. Ta přeskočila ODS a usadila se na druhém místě s volebními preferencemi podle SANEP 19,5 a dle CVVM dokonce 21,5 procenta. Marta Semelová, radikálními postoji známá předsedkyně pražské rady a poslankyně KSČM, a několik dalších delegátů VIII. sjezdu komunistů o víkendu 19. až 20. května však připustilo, že za vysokými volebními preferencemi se skrývají především protestní hlasy, a nikoli přitažlivost KSČM.

Z hlediska výsledku voleb to ale není podstatné. Hlas „ryzí“ platí stejně jako intuitivní hlas protestní. Pokud by příští „velké“ volby měly dopadnout, jak naznačily uvedené výzkumy, ČSSD s KSČM – ať už v málo pravděpodobném postavení koaličního partnera, anebo v mnohem pravděpodobnější roli konstruktivní opozice – by daly ve sněmovně hravě dohromady ústavní většinu. A podařilo-li by se jim to letos na podzim i v Senátu, ČSSD a KSČM by byly schopné onačejších kousků než jen vykastrování pravicových reforem Nečasovy vlády. Byly by schopné, ne že by to nutně udělaly!

Pokles členské základny

V době, kdy zdejší soudruzi monopolně vládli, byli – na rozdíl třeba od polských – poměrně šetrní a opatrní a zadlužit republiku v zahraničí se báli. Vynahradili si to však jejím vnitřním zadlužováním. Masivní politicky a sociálně motivované přerozdělování státních prostředků vytvářelo chronické „disproporce“ a dlouhodobě podkapitalizování některých odvětví, jež po listopadu 1989 připomínala muzea, a zanedbávání terciární sféry.

Programový dokument Socialismus pro 21. století, jejž vzal liberecký víkendový VIII. sjezd KSČM na vědomí, však bohužel potvrzuje, že komunistická strana zůstává věrná ideálu sociálně spravedlivé společnosti a že s masivními přerozdělovacími procesy a s regulací trhu nadále počítá. To, že regulovaný trh přestává být trhem, a poté neodvratně opět nastanou „disproporce“ (poznámka pro mladší čtenáře: například nedostatek toaletního papíru nebo octa), však dalšímu vylepšování „otevřený“ dokument neuvádí. Je ale natolik teoretický a abstraktní, že si jej těžko osvojí strana s průměrným věkem svého člena 75 let.

V roce 2008, kdy se konal minulý sjezd KSČM, byl o pět let nižší. Jak Komunistická strana Čech a Moravy prudce stárne, dynamicky klesá i počet jejich členů. Ze 71 823 v roce 2009 jich měla na konci loňského roku 56 763, čili rok co rok přibližně o pět tisíc méně. Navzdory tomu je komunistů zhruba dvakrát víc než aktivních členů druhé v pořadí KDU-ČSL, a stále jsou nejmasovější českou politickou stranou. Otázkou je, jak dlouho jí zůstanou.

Strana volebního typu

Nově přicházejících členů je mnohonásobně méně než těch, kteří odcházejí věkem. Příchozí jsou dokonce zčásti mladí lidé i s vysokoškolským vzděláním, ale často prý zároveň velmi radikální a stereotypní schůzování v základních organizacích je často ze strany rychle vypudí. Jinak se do KSČM také vracejí někdejší „vyloučení“ a „vyškrtnutí“ členové KSČ, což však nebývají žádní mladíci a strana jejich příchodem nemládne.

Programový dokument Socialismus pro 21. století bohužel potvrzuje, že komunistická strana zůstává věrná ideálu sociálně spravedlivé společnosti

Z masové KSČM, jak kdysi předpověděl dnešní europoslanec Miloslav Ransdorf a opět místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, se tím stává strana volebního typu. Tedy taková, jíž nedokážou zajistit slušný volební výsledek její členové, jejich rodiny a přátelé, ale volby od voleb musí na svou podporu mobilizovat spojence, kde se dá. V případě KSČM především mezi levicovými občanskými iniciativami a odboráři.

Takové klientele však nelze nabídnout syrově komunistický program horující pro diktaturu proletariátu, zespolečenštění výrobních prostředků, pro vedoucí úlohu komunistické strany v socialistické společnosti a pro jiné marxisticko-leninské „svátosti“, ani kdyby propagaci podobných cílů připouštěla Ústava a zákony České republiky. Jinak řečeno, jen mezi sebou si „soudružky a soudruzi“ mohou vyprávět cokoli a bez obalu snít o starých dobrých reálsocialistických časech, ale na stranickém sjezdu otevřeném hostům a novinářům je nutné se držet zpátky.

Šedivá nuda

Proto to byla k překvapení některých komentátorů na libereckém sjezdu KSČM „unylá šeď“, případně „šedivá nuda“, a nikoli spiklenecké shromáždění radikálů připravujících se na povalení kapitalismu. Být radikální jako Grebeníčkova KSČM (v roce 2005, kdy odcházel z jejího čela, měla ještě více než 88 tisíc členů) si dnešní „pohublá“ strana Vojtěcha Filipa těžko může dovolit. Alespoň ne v současné situaci, kdy veřejnost je sice z valné části Nečasovou vládou a pravicovými stranami zklamaná, ale břemeno reforem na ni ještě plnou vahou nedolehlo.

Po Novém roce však dolehne, a přibude-li v důsledku toho KSČM protestních příznivců, její obezřetný předseda Filip se ocitne pod tlakem radikálů, jako je Marta Semelova či donedávna její místopředseda Stanislav Grospič. Zatím však zkušený praktik Filip vnitrostranickým tlakům odolává a radikálům prostřednictvím Práva vzkazuje: „Nejsem avanturista, to říkám na rovinu. Nepředbíhám dobu, ale myslím, že se ani nezpožďuji. Někteří lidé jsou nespokojeni, že to jde pomalu, ale já si dobře uvědomuji, že každá strana je jako superzaoceánský parník, kde ostré zatáčky vedou k převrácení lodi a pomalý chod je vždycky kritizovatelný.“

Před sobotní volbou předsedy ÚV KSČM byl mezi delegáty sjezdu rozšířen leták vydaný Marxisticko-leninským odborným klubem a Iniciativou za obnovu marxisticko-leninského charakteru KSČM, který varoval před znovuzvolením většiny dosavadního vedení v čele s Filipem. Jeho skupina prý „stranu vede jako destruktivní živel od prohry k prohře ve volbách, v parlamentní práci, v působení mezi lidmi, v ekonomickém životě“.

Nespokojenost s vedením

Skutečnost, že Filip byl zvolen předsedou až ve druhém kole volby 60,9 procenty hlasů, přičemž zbytek obdržel právě Grospič, napovídá, že radikální proud v KSČM není zanedbatelný. Oficiálně ovšem komunistická strana tvrdí, že žádná křídla nemá, a naopak jejím hlavním úkolem je posilovat svou jednotu. Jistou nespokojenost členské základny však srozumitelně odráží změna stanov spočívající v tom, že jak předsedu a prvního místopředsedu, tak dva další místopředsedy volí přímo sjezd strany.

Až dosud volil „řadové“ místopředsedy (bývali i čtyři) teprve sjezdem potvrzený ústřední výbor, což umožňovalo předsedovi, pokud byl silný v kramflecích, prosadit do místopředsednických funkcí svoje lidi. Však se také v kuloárech šuškalo, že Filip, jenž prý na příštím sjezdu už nechce na předsedu kandidovat, nemá v novém nejužším vedení vysloveně „svého koně“, jemuž by stranu předal. První místopředseda Petr Šimůnek ani staronoví místopředsedové Miloslava Vostrá a reformista Dolejš nejspíš podle Filipa budoucností strany nejsou.

Byť poněkud oslaben, Filip stojí dál v čele KSČM a jeho slova neradno brát na lehkou váhu. „Je nutno přisvědčit ekonomickým expertům a analytikům, kteří říkají, že světová ekonomika se po završení své globalizace ocitla před katastrofou,“ konstatoval na sjezdu. A dodal: „Východiskem neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému je jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její (správně jeho? – pozn. red.) výrazná regulace. Z toho plyne i závěr, který sdílím, že lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny.“

Nesplnitelné cíle

Pokud předseda ÚV KSČM Filip řadí mezi „lidstvo“ i Čechy, Moravany a Slezany a zůstává-li cílem komunistů nastolení sociálně spravedlivé společnosti, což je podle nich komunismus a v první etapě socialismus, je třeba to brát tak, že po historicky prvním pokusu o socialismus v letech 1948 až 1989, který se nezdařil, KSČM počítá s pokusem dalším. Pokud by však mělo jít – jak naznačuje Filip – o „radikální změnu celého systému“, pak případná spolupráce s ČSSD může být pro komunisty jen paravánem, jímž zakryjí svůj skutečný cíl.

Komunistické strany se přece před víc než 90 lety vydělily ze stran sociálnědemokratických, protože kapitalistický systém nechtěly jako reformisté postupně vylepšovat, ale naopak revolucí zničit a nahradit diktaturou proletariátu (později vládou dělnické třídy a rolnictva). Doba se však změnila a bez opory v silném mezinárodním komunistickém hnutí v čele s něčím natolik monstrózním, jako byli Stalin a Sovětský svaz, Filipovi komunisté stěží dle příkladu Klementa Gottwalda „zakroutí buržoazii krkem“. A zdá se, že to sami cítí v kostech! Vědí, že pro KSČM jsou nyní velké cíle nesplnitelné, že k tomu nemá dost sil ani elánu.

Sebevědomá levicová strana by na sjezdu, jemuž věnuje pozornost ČT, nepřešla víceméně mlčením zadržení Davida Ratha a spol. pro podezření z korupce

Jinak by totiž neúspěšný kandidát na předsedu Martin Juroška o KSČM veřejně neprohlásil, že v pohádce o Šípkové Růžence komunistická strana není princem, ale spící Šípkovou Růženkou, a řada delegátů by neburcovala „zvedněme hlavy a přestaňme být nesebevědomí“. Sebevědomá levicová strana by na sjezdu, jemuž věnuje v přímých vstupech pozornost Česká televize, nepřešla víceméně mlčením zadržení Davida Ratha a spol. pro podezření z korupce, jestliže právě díky konstruktivní opozici KSČM mohl Rath ve Středočeském kraji od voleb 2008 fakticky monopolně vládnout.

Nevyužitá možnost

Alespoň trochu sebevědomá strana by se na svém sjezdu také nemohla nezabývat blížící se přímou volbou prezidenta a výběrem kandidáta, kterého do ní vyšle anebo jehož bude podporovat. Filipovo prohlášení na sobotním půlnočním brífinku, že ODS a ČSSD bohužel uvažují úzce stranicky, diskusi sjezdu na toto superaktuální téma pochopitelně nenahradilo. Přitom se sjezdu se zúčastnilo 456 delegátů a více než 99 procent jich disciplinovaně setrvalo až do projednání posledního bodu programu.

Probrali by i kandidáta KSČM na prezidenta. Takhle má ovšem vedení komunistů prostor k zákulisnímu vyjednávání, jako když v minulosti dohodlo podporu Václavu Klausovi. Inu staré zvyky jsou železná košile. V „železné košili“ však KSČM příliš daleko nedojde. Nejde o to, že její liberecký sjezd byl nudný. Tak tomu u disciplinovaných stran bývá, když vše podstatné je dohodnuto předem a sjezd to pouze „umělecky ztvární“.

KSČM nevyužila možnosti podat o sobě veřejnosti nějakou konstruktivní zprávu. To, že tentokrát o mnoho nešlo, ilustrovala i reakce médií. Zatímco na sjezdech významných stran bývá akreditováno více než sto novinářů, v libereckém „chrámu konzumu“ a především nevkusu, kde komunisté jaksi nepatřičně sjezdovali, bylo v sobotu přítomno asi 40 žurnalistů a v neděli ještě podstatně méně. Prý z úsporných důvodů neobdrželi tentokrát podkladové materiály – konkrétně Návrhy dokumentů a Rozpracované závěry VII. sjezdu KSČM a obsahové dokumenty (2000–2012).

Nepotřebná publicita

Přitom kupříkladu Zpráva ÚV KSČM v první jmenované brožuře byla příkladně zpracovaná a komunisté se s ní mohli prostřednictvím médií blýsknout. K řadě zajímavých informací se proto novináři dostávali jen díky svým osobním kontaktům, oklikou a opožděně.

Není divu, že pondělní Právo věnovalo sjezdu KSČM včetně fotografií ani ne polovinu třetí strany a jiné listy ještě méně. Ostatně i komunistické Haló noviny, jež stranickým sjezdem či konferencí obvykle zaplní několik čísel, byly tentokrát se vším podstatným hotovy v prvním posjezdovém vydání.

KSČM o sobě vytvořila dojem, že o větší publicitu snad ani nestojí anebo že ji dokonce nepotřebuje. To by ale znamenalo,že ve volbách sází do budoucna především na protestní hlasy, jež nezajímá ideologie KSČM, ale její nesmlouvavě protirežimní pozice. U strany volebního typu sui genesis si lze představit, jak někdy v budoucnu jen obstarává poslanecké a jiné mandáty pro pár svých funkcionářů, přičemž poslední autentický komunista se již odebral na věčnost.

Důsledky kauzy Rath

Vraťme se však, kde jsme začali – k volebním preferencím české levice. Výzkumná metodika společnosti SANEP kombinující dotazování pomocí internetu se statistickými postupy, je specifická a navíc se o ní málo ví. Proto výsledky SANEP mnoho odborníků nebere příliš vážně. Nicméně my je vážně vezmeme, poněvadž se nejnovější šetření SANEP odehrálo 17. až 20. května a zatím jako jediné nabízí snímek veřejného mínění po zadržení Davida Ratha a dalších sedmi osob rovněž podezřelých z korupce.

Dnes už exhejtman Rath a další dvě osoby – ředitelka kladenské nemocnice Kateřina Pancová a její přítel, exposlanec Petr Kott – byli v okamžiku zadržení významnými členy středočeské organizace ČSSD. Sobotkovo celostátní vedení strany neprodleně označilo případ za osobní selhání, od trojice se distancovalo a vyvinulo úsilí vystrnadit ji rychle z ČSSD, aby tento korupční případ co nejméně poškodil sociální demokracii, jež z opozičních lavic pranýřuje Nečasovu vlády právě kvůli prokorupčnímu jednání.

Proč asi k Rothovu případu víceméně mlčí ODS, TOP 09 a také komunisté? Nejsou také trochu nervózní z toho, zda se i jejich lidé někde nenamočili?

Podle aktuálního průzkumu SANEP se nicméně Lidovému domu tento taktický manévr nepovedl a reakce veřejnosti na případ Rath a spol. je zdrcující. ČSSD sice dál vede ve volebních preferencích, jenomže ji SANEP naměřil jen 21,3 procenta. To představuje oproti předchozímu šetření pokles o 4,6 procentního bodu. Přitom druhou KSČM (19,8 procenta) dělí od první ČSSD jen 2,5 procentního bodu. ODS trochu a TOP 09 zřetelně ztratila, zatímco KDU-ČSL a Zemanova SPOZ potenciální voliče nabraly. Pokud výsledky SANEP potvrdí i agentury pracující metodou „face to face“, budeme mít co do činění s přeskupováním sil na politické scéně.

Tři otázky

Jinak řečeno, sociální demokracii hrozí, že následkem aféry Rath a spol. ztratí jako v roce 2006 valnou část svých protestních voličů, tedy hlasů, a nebude s to vytvořit příští vládu. Pokud by část z jejího protestního elektorátu přešla ke komunistům a takový trend pokračoval, kdo ví, zda by Filipova strana skončila ve volbách až na druhém místě. Silní komunisté, dejme tomu se 40 mandáty, by byli ve sněmovně nepominutelní, zejména kdyby kdysi dominantní strany hodně ztratily. Do voleb však stále zbývá dost času a trajektorie volebních preferencí může ještě několikrát změnit směr.

Do značné míry to však teď záleží na sociální demokracii. Těžko mohlo jít jen o osobní selhání, dělo-li se ve Středočeském kraji před zraky jeho zastupitelstva to, co se tam prý dělo. Navíc, jak se zdá, se vznáší Damoklův meč korupce také nad regionem Severozápad, nad Ústeckým krajem a Českými Budějovicemi. Pokud se i tam objeví podezření z korupce v souvislosti s evropskými dotacemi, logicky vyvstane několik otázek:

  • Za prvé, jde opravdu o osobní selhání, anebo o model, který ČSSD praktikovala ve většině či ve všech třinácti krajích, jímž od podzimních voleb 2008 vládne?
  • Za druhé, začalo všechno až po volbách v roce 2008, anebo ještě dříve, kdy v krajích šafářovala většinou ODS?
  • A do třetice, nikoli ovšem dobrého: Pokud někdo „dojil“ z evropských programů miliony, činil tak pro svou osobu anebo zčásti či úplně proto, aby přispěl na volební výdaje sobě a své straně? Je přece veřejným tajemstvím, že po volbách do sněmovny (2010) jsou strany na dně a mnohé mají dluhy, přičemž teď mají před sebou troje volby s kampaněmi, jež nebudou zadarmo.

Kladné odpovědi na první dvě otázky pro nás rozsvítí STOP v Bruselu a schodek státního  rozpočtu ČR se zvýší až na šest procent. Kladná odpověď na třetí otázku by znamenala diskreditaci polistopadového demokratického systému a možná politický krach zavedených stran a expanzi všemožných radikálních formací. Jisté indicie ve prospěch „ano“ na třetí otázku přitom existují. Proč asi k Rothovu případu víceméně mlčí ODS, TOP 09 a také komunisté? Zajisté nechtějí ovlivňovat vyšetřování. Nejsou však také trochu nervózní z toho, zda se i jejich lidé někde nenamočili, a co nastane, pokud by to vyplavalo na povrch?

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!