V pondělí 14. května večer zadržela protikorupční policie dnes už sice exhejtmana Středočeského kraje, ale dosud stále poslance Davida Ratha. Je podezřelý z poškozování finančních zájmů Evropské unie, podplácení či přijetí úplatku a sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky. Policie u Ratha ve chvíli zatčení našla v krabici od vína sedm milionů korun. Soud následně poslal Ratha do vazby a hrozí mu až dvanáct let vězení. Spolu s ním je nyní ve vazbě dalších sedm osob.
Na dopadení Ratha má pravděpodobně největší podíl pečlivý sběr informací policisty. Policie se nejprve zajímala o ředitelku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou a jejího druha a bývalého poslance ODS Petra Kotta. Na ně detektivové narazili loni na podzim při rozkrývání kauzy údajných daňových podvodů Rathova spolupracovníka Filipa Bušiny. Další významnou osobou v Rathově kauze je ústecká krajská státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
Zadržení, obvinění a vzetí do vazby Davida Ratha vyvolaly očekávání, že obdobných odhalení bude v brzké době více. Dle 69,8 procenta vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE je kauza Davida Ratha signálem zlepšující se práce policie a státního zastupitelství v boji proti korupci. Mnoho z nich je však ve svém hodnocení značně zdrženlivých, ne-li přímo skeptických.
Téměř žádná skepse se však neobjevuje u těchto čtyř respondentů:
„Velmi oceňuji, že se policii podařilo utajit akci a nenašla se žádná krysa, která by to některému ze sledovaných donesla. To v českém prostředí až překvapuje.“
„Minimálně to dokazuje, že tu jsou ještě lidé, kteří se nezaleknou postu obviněného.“
„Zdá se, že se televizní seriál Expozitura ukázal ve skutečném životě. Včetně toho, že členové týmu, který případ řešil, raději neinformovali své nadřízené. To je totiž jedna z možností, jak omezit únik informací i ovlivňování vyšetřování.“
„Pomalu se začíná ten náš Augiášův chlév vymetat. Kauzu poslance Davida Ratha však není třeba přeceňovat a je otázkou, jakého výsledku justice dosáhne.“
Tyto tři záporné odpovědi pochybnostmi nešetří:
„Policie pracuje stejně jako dřív, jen jí už politici tolik nesvazují ruce.“
„Jde pouze o pověstnou špičku ledovce. Kauza Davida Ratha nemá s kvalitou práce policie a státního zastupitelství nic společného. Jde o politický, a v rámci ČSSD vnitrostranický boj zájmových skupin. Souvisí se systémem financování politických stran a volebních kampaní, který byl u nás ,zaveden‘ již v první polovině devadesátých let. Prakticky všechny parlamentní politické strany používají černé fondy a špinavé (nezdaněné) peníze na financování své činnosti a volebních kampaní.
Kdyby Rathovo zatčení souviselo se zlepšující se prací policie a státního zastupitelství, ohrožovalo by to fungování všech našich parlamentních politických stran, což si současná vláda a parlament nemůžou dovolit. Jediným efektem kauzy bude odstranění Ratha z politiky a určité přesuny v rámci dnešních politických struktur. Podle schváleného scénáře bude Rath propuštěn z vazby na podzim po krajských volbách a soudní proces, pokud se vůbec uskuteční, bude na jaře 2013 a skončí osvobozením Davida Ratha, případně podmíněným trestem.“
„Obávám se, že to je jen osobní statečnost úzké skupiny lidí, kteří asi brzy – stejně jako mnoho jiných v minulosti – dostanou přes prsty.“
Následují tři vrcholní manažeři nemají na kauzu Rath vyhraněný názor:
„Vypadá to tak. V policii vždy byli hodní a zlí, což se asi významně nezměnilo ve prospěch hodných. Jen si uvědomili, že musejí důkazní materiál připravit pečlivě a podrobně a že to, co je evidentní, ještě nemusí soud uznat za důkaz viny. Až soud v této kauze však ukáže, zda byl důkazní materiál připraven opravdu důkladně.“
„Zatím to nelze posoudit. Světlým bodem aféry je ústecká krajská státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která se snaží zlepšit vynutitelnost práva v této zemi. Zaslouží si obdiv a podporu, neboť tlaky na ni budou enormní. Je však možné, že i ona se stane cílem oblíbené metody českých zákulisních hráčů skandalizace.
Pokud jde o podstatu aféry, nelze zatím ze zveřejněných informací usoudit, zda byl Rath opravdu natolik bohorovný, že si nechal předat úplatek v krabici od vína, anebo ho nenápadně manipuloval někdo z jeho okolí, protože ho chtěl zcela zničit. Očekával bych, že Rath bude svou existenci riskovat za stovky milionů korun, nikoli za úplatek okresního formátu. Možná se však mýlím. Pro Rathovu hloupost trochu svědčí, že se spojil s Petrem Kottem. Ten je schopný malého přikrádání, nikoli však velkého zločinu.“
„Závisí na tom, zda se následně zjistí, že se Policie ČR či státní zástupce dopustili formálních chyb. Tomáš Sokol, který hájí Rathovy údajné komplice Kateřinu Pancovou a Petra Kotta, je právník, který těchto pochybení umí využít. Každopádně jde o pokrok v kauzách velkých ryb oproti minulému období.“
Tyto tři odpovědi jsou sice kladné, ale poukazují na další nevyřešené kauzy z minulosti:
„Je to určitě signál, že se něco pozitivně mění. Není však dobré tuto kauzu přeceňovat. Pořád je totiž možné, že jde o vyřizování účtů politických a zájmových uskupení.“
„Je nutné dodělat i další kauzy, v nichž je podezření zejména na členy ODS.“
„Je bezpochyby velmi dobrou zprávou pro českou společnost, že se policie a státní zastupitelství konečně pustily do ,velkých ryb‘ a snaží se vyšetřit i velké případy. Existují však dvě otázky s velkým ale.
- Za prvé, do jaké míry se jim podaří (lépe řečeno jim bude dovoleno) něco zjistit, vyšetřit a dotáhnout do úplného konce. Sledujeme-li totiž jiné velké případy, například ČEZ (Martin Roman), pražský dopravní podnik (Martin Dvořák), tandem Janoušek-Bém, ProMoPro (Alexandr Vondra) a mnoho jiných, vidíme, že po velkém počátečním humbuku vyšuměly do ztracena a zatím (?) se nic nestalo. Nedělám si velké iluze, že se něco podstatného stane.
- Za druhé, do jaké míry je případ Rath počátkem a součástí předvolební kampaně pro podzimní volby do krajských zastupitelstev. Poté, co se na ODS v uplynulých měsících provalilo mnoho skandálů, je pravděpodobné, že se nyní snaží odvést pozornost od svých problémů a vytáhnout něco na své protivníky a dokázat národu, že jsou minimálně stejně špatní, ne-li horší.“
Další dvě záporné odpovědi se nesou ve stejném duchu:
„Nebylo řešeno mnoho dalších korupčních a jiných kauz, i když pravděpodobně nešlo o stejně velké peníze. Například kauza ProMoPro ministra obrany Alexandra Vondry či výstavba penzionu v chráněné krajinné oblasti na Bruntálsku hejtmana Moravskoslezského kraje Jaroslava Palase.“
„Pana Ratha osobně neznám, ale domnívám se, že člověk jeho inteligence byl vlákán do mistrně připravené pasti, a proto neměl žádnou šanci. To jediné česká policie skvěle umí – uměle konstruovat kauzy. Obyčejný člověk se v dnešní době proti takovým praktikám bývalé Státní bezpečnosti prakticky nemůže nijak bránit. V této situaci se překvapivě ocitl k dnešnímu dni stále ještě poslanec Rath. A nyní zjišťuje, jakým nástrahám dnes a denně běžně čelí lidé mimo politiku, neboť především v nedávné době firmy často ,využívaly‘ služeb policie ke kriminalizaci a následné likvidaci konkurence.
V souvislosti s Rathem mě také napadá, jak nebývale rychle a bezprecedentně zareagovala jinak téměř zcela nerozhodná předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Škoda, že se stejnou razancí nepostupovala v případech ministra obrany Vondry (ProMoPro), exministra stejného resortu Martina Bartáka (pandury), exministra životního prostředí Pavla Drobila (Státní fond životního prostředí) nebo ministra práce Jaromíra Drábka (nefunkční software za 3,6 miliardy korun pro úřady práce bez řádného vypsání veřejné zakázky).
Nejsem členem žádné politické strany. Jako profesionální manažer však nevěřím, že Policie ČR postupovala nestranně. V minulosti, kdy preference ČSSD přesáhly 30 procent, se v médiích jako reakce objevila Kubiceho zpráva, která se později ukázala jako vylhaná a sestavená pouze s cílem ovlivnit volby, což se povedlo. Nyní je pan Kubice dokonce ministrem vnitra, kterému policie podléhá. Je v tomto kontextu kauza Rath skutečně důkazem zlepšující se práce Policie ČR?“
I v následujících třech nevyhraněných odpovědích zaznívá mnoho výhrad:
„Chce se mi věřit, že ano, ale jedna vlašťovka jaro nedělá. Počkejme, jak dopadne tato kauza, zda se podaří obvinění prokázat. A zda orgány činné v trestním řízení objasní další korupční kauzy.“
„Nevím, jak se postavit k Rathově kauze. O tom, že byl David Rath zvyklý na luxus a měl rád peníze, není pochyb. Věřím, že úplatky bral (skoro bych chtěl říct, ukažte mi, kdo je v této ,váhové kategorii‘ nebere). Rath je však jedním z nejinteligentnějších poslanců, a proto mi nejde do hlavy, že by jednal (pokud páchal trestnou činnost) natolik nepromyšleně a amatérsky. To nedává smysl. Ledaže by si byl jistý sám sebou natolik, že u něho nastal syndrom bohorovnosti.
Policie šla na jisto. Věděla přesně, o co jí jde. Řečeno jinak, na začátku byl nějaký impuls. Hovoří se o ,práskači‘ Filipu Bušinovi, ale je to jen spekulace. Není pochyb, že šlo o profesionálně připravenou akci. Hovořit o pasti je asi nadnesené a nemístné, ale neznáme detaily, nemáme informace ze spisu. Velmi těžko se k tomu lze vyjádřit. Čas ukáže. Několik policejních pastí jsme již v minulosti zažili a víme, že to možné je.“
„Chci věřit, že ano, ale raději si počkám, až bude zřejmé, že platí padni komu padni. Těch kauz, zatím nevyřešených a zdánlivě neřešených, bylo v nedávné minulosti mnoho. Třeba z té naší korupce budou profitovat alespoň výrobci krabic na víno.“
V dalších čtyřech kladných odpovědích se propojuje pesimismus s optimismem:
„Určitě. Obávám se však, že kdyby takto policie a státní zastupitelství postupovaly ve všech případech, nebude kapacita věznic stačit.“
„Doufám však, že se moje naděje v budoucnu nezmění v naivitu. Opravdovým důkazem zlepšující se práce policie a státního zastupitelství bude totiž až právoplatný rozsudek.“
„Jde zatím jen o kapku v moři (byť tentokrát pořádnou). Práce je před nimi ještě hrozně moc. Navíc nezbývá než doufat, že na ni naváže i stejně úspěšné soudnictví, které dokáže pachatele jednoznačně odsoudit. (A nikoli jako v případě Víta Bárty, který dostal nesrovnatelně nižší trest než Jaroslav Škárka, jenž si ho dovolil podvést!)“
„Nechci předbíhat. A aniž bych byl pověrčivý, nechci nic zakřiknout. Od zatčení je totiž k odsouzení dlouhá cesta. Už jen to, že však skončil v policejních poutech takový vysoce postavený gauner, úmyslně nepíšu politik, je v našich novodobých dějinách ojedinělý a pamětihodný úkaz. Držme si palce, aby to ukazovalo na počátek skutečné a déletrvající změny.“
