O manipulacích s armádními zakázkami ČESKÁ POZICE hovořila s Hansem Michaelem Rüdigerem, expertem na armádní nákupy z Universität der Bundeswehr v Mnichově, jež se stará o vzdělávání důstojníků německé armády. Rüdiger v rozhovoru mimo jiné uvedl, že u každé armádní techniky je možné stanovit cenové rozpětí, v jehož rámci lze nákup ospravedlnit. Pokud však cena tuto toleranci zásadně překročí, je to problém.
Ani Německu se přitom podle Rüdigera aféry se zbrojními zakázkami nevyhýbají. Jedna z nich například ukončila politickou kariéru bývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla, jenž opustil veřejné funkce v roce 2002 v souvislosti s nelegálním financováním Křesťanskodemokratické unie (CDU) mimo jiné právě od zbrojařů.
Výběr zajímavých myšlenek z rozhovoru s Rüdigerem:
- Náklady na celoživotní údržbu vojenské techniky několikanásobně převyšují cenu za její pořízení. Proto je dobré spojovat nákup se servisem.
- Armáda nemusí techniku vlastnit, stačí, když si ji pronajme. Trendem v armádních zakázkách je nyní cena kontraktu za letovou či provozní hodinu.
- Díky PPP projektu si německá armáda pronajímá civilní vozidla k přepravě vojáků od soukromníků.
- V mnoha ohledech jsou zbrojní zakázky specifické, ale stanovit pásmo pro tržní cenu je možné vždy.
- Odhaduje se, že pět až 30 procent z ceny veřejných zakázek jde na úplatky. Když si tedy koupíte letadla za miliardu eur, může jít minimálně 50 milionů eur na úplatky.
Rozhovor s Hansem Michaelem Rüdigerem:
ČESKÁ POZICE: Jak funguje v Německu akviziční systém pro nákup armádní techniky?
RÜDIGER: Za minulých 15 let se proces armádních nákupů zásadně změnil. Za nákupy je odpovědný Federální úřad pro vyzbrojování (Bundesamt für Wehrtechnik und Beschaffung; BWB), jenž je součástí ministerstva obrany. Na začátku nákupu je poptávka armády. Pak tento požadavek jde na BWB a ten začne hledat prostředky. Vypracuje analýzu trhu, v níž jsou uvedeni možní dodavatelé, a zjistí, jaký je rozpočet na nákup. Ve většině případů se následně vypíše výběrové řízení, jež musí obsahovat transparentní a férová kritéria.
ČESKÁ POZICE: Postupujete stejně i v případě nákupu nadzvukových stíhaček?
RÜDIGER: To záleží na okolnostech (smích). A to je právě ta potíž. Stále existuje technika, u níž se při nákupu postupuje odlišně. Například se řekne, že informace o technice jsou v utajovaném režimu, a proto se o nákupu nerozhoduje ve veřejném výběrovém řízení. Někdy také ministerstvo obrany osloví pouze evropské výrobce, což zdůvodní tím, že chce podpořit evropský zbrojní průmysl. To není z hlediska zadávání tendrů příliš férový způsob nákupu, existují však i strategické zájmy, které se musejí zohlednit.
ČESKÁ POZICE: Jakými pravidly se řídí nákupy zbraní v Německu?
RÜDIGER: Většinou se řídí evropským právem v oblasti veřejných zakázek. Existují však zvláštní ustanovení, která udělují výjimku zbrojním zakázkám. Většina armádních nákupů se navzdory tomu odehrává prostřednictvím tendrů, v nichž musejí být zveřejněna jasná kritéria pro výběr vítěze.
ČESKÁ POZICE: Jak to funguje v praxi?
RÜDIGER: Tam existuje stále značný prostor pro různé výklady. Podíváme-li se na nákupy za uplynulé tři roky, v mnoha případech k nim měli opoziční politici výhrady.
ČESKÁ POZICE: Uvedl byste nějaký příklad?
RÜDIGER: Problematický byl například způsob pořízení přepravy armádní techniky do Afghánistánu. Objevily se dokonce náznaky korupce. Týkalo se to generála, který přijal peníze od firmy, která zajišťovala přepravu. Výměnou za to jí měl zajistit výhodnější zacházení.
ČESKÁ POZICE: V Česku hýbe politikou kauza Casa. V ní jde mimo jiné i o to, zda je normální oddělovat nákup techniky od servisu. Je to běžné?
RÜDIGER: Ano, to se děje běžně, ale snažíme se to změnit. Důvodem změny je, že náklady na celoživotní údržbu techniky několikanásobně převyšují cenu za její pořízení. Zvláště výmluvné jsou statistiky u letadel. Cena za jejich nákup se dle analýz pohybuje mezi 20 až 40 procenty nákladů na logistickou podporu v horizontu deseti až patnácti let. Když si tedy pořídíte letadla za miliardu eur, reálně jste se zavázali k dalším nákladům na servis v rozmezí dvou až pěti miliard. Proto se snažíme nakupovat celý balíček včetně servisu.Když si pořídíte letadla za miliardu eur, zavázali jste se k dalším nákladům na servis v rozmezí dvou až pěti miliard
ČESKÁ POZICE: Co byste doporučil při pořizování letecké armádní techniky?
RÜDIGER: Trendem jsou smlouvy založené na výkonu. To znamená, že armáda dnes ani nemusí letadlo vlastnit. Klíčová je odpověď na otázku: Potřebujeme letadlo, nebo mít schopnost létat a provádět například průzkum? Zjistíte, že letadla nemusíte vlastnit, stačí si je pronajmout. Cílem je specifikovat cenu za letové hodiny a za ty pak platit. Řekněme, že armáda potřebuje uskutečnit tisíc letových hodin za rok. Je pak na dodavateli, aby vám tyto letové hodiny zajistil. S dodavatelem pak vyjednáváte o letových hodinách, což je stoprocentně transparentní jednotka.
ČESKÁ POZICE: Uchytil se tento druh kontraktů?
RÜDIGER: Německá armáda si tímto způsobem pořídila izraelské bezpilotní letouny. Stejně jsme postupovali v případě armádního vozového parku, který nezahrnuje bojová vozidla. Na každé základně jsou desítky až stovky civilních vozů a autobusů. Opět vyvstává otázka: Potřebujeme tyto auta vlastnit, nebo stačí mít kapacitu k přepravě vojáků? V tomto případě byl vytvořen PPP projekt, jehož obsahem byl pronájem vozidel. Armáda díky tomu přesně ví, kolik ji bude stát jeden den pronájmu auta. Existuje také kalkulace, kolik ji bude stát pronájem parku za rok. Údržba a tankování jdou na vrub poskytovatele služby. Zásadním způsobem se tím zpřesní ceny. Tyto dobré příklady jsou však bohužel stále spíše výjimkou.
ČESKÁ POZICE: Na co si musí dávat armáda, respektive ministerstvo obrany, pozor, když nakupuje techniku?
RÜDIGER: Měli by být ostražití při dojednávání detailů smluv. Firmy totiž vždycky budou striktně odkazovat právě na práva a povinnosti, jež ze smlouvy vyplývají. Německo to poznalo při údržbě letadel, která létají do Afghánistánu. Jejich využití a servis je mnohem častější, než armáda předpokládala. Soukromé společnosti ale požadují za náhradní díly stejné nebo i vyšší ceny, což způsobuje neočekávaný nárůst nákladů.
ČESKÁ POZICE: Dalším problematickým aspektem již zmíněného nákupu letadel Casa byla jejich cena. Ta byla dle české policie o 658 milionů korun vyšší. Je možné srovnávat ceny vojenské techniky na základě informací, jež jsou k dispozici na trhu? Čeští politici, kteří nákup obhajují, s oblibou tvrdí, že to možné není.
RÜDIGER: Určitě není možné vyčíslit cenu do poslední koruny nebo eura, můžete ale stanovit cenové pásmo, v němž se nákupy pohybují. Jde vycházet z informací z Německa, Nizozemska nebo z Rakouska. Nikdy se sice nedozvíte přesnou cenu za nakupovanou techniku, rozhodně ale zjistíte, v jakém rozpočtovém rozmezí se kontrakt pohyboval. Když se budete pohybovat v tomto rozmezí plus nebo mínus patnáct procent, je to v pořádku.
ČESKÁ POZICE: Zpět ke kauze Casa. Dle marketingové studie ministerstva obrany z roku 2006 vycházela cena za jeden stroj bez servisu na 638 milionů korun. O tři roky později však Česko pořídilo tři stroje za 3,577 miliardy korun. Cena za jeden se vyšplhala až k 1,2 miliardy. Je to normální?
RÜDIGER: Je-li cena vyšší o 50 či 100 procent (než udává strop pásma plus/mínus patnáct procent — pozn. red.), pak byste měli zpozornět, protože něco není v pořádku. Často slýchávám, že není možné srovnávat náš zbrojní průmysl se zahraničím nebo naši armádu s zahraničním vojskem. V takových případech je nutné být velmi obezřetný. Zbrojní zakázky jsou specifické, ale stanovit pásmo pro tržní cenu je možné vždy Je pravda, že v mnoha ohledech jsou zbrojní zakázky specifické, ale stanovit pásmo pro tržní cenu je možné vždy. Existují nezávislé poradenské společnosti, které dělají analýzy trhu a jež dovedou srovnat ceny za vojenskou techniku nakupovanou v uplynulých letech. Často vycházejí z veřejně dostupných informací na trhu, které vypovídají o struktuře ceny zakázek. Když si chcete koupit americkou stíhačku F-16, není problém zjistit poměrně úzce vymezené cenové pásmo, za kolik ji lze pořídit. To samé se týká průzkumných letadel nebo helikoptér. Příběh, který jste mi popsal, by se neměl stávat.
Kohlova kauza se vleče
ČESKÁ POZICE: Německo zažívá od konce devadesátých let skandál s nákupem armádní techniky a utajovaných sponzorských darů pro CDU od zbrojního lobbisty Karlheinze Schreibera. Z politiky kvůli tomu musel odejít v roce 2020 i bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl, který o tajných darech věděl. Jak případ dopadl?
RÜDIGER: Dodnes nebylo zcela vysvětleno, o co přesně šlo. Víme, že byly vyplaceny úplatky. Víme, že se staly trestné činy. Mnoho osob obviněných v tomto případu se však rozhodlo nevypovídat. Raději se nechaly zavřít, než aby vypověděly, co se stalo. Existuje přesvědčení, že peníze byly vyplaceny politikům, aby ovlivnili nákupy armádní techniky. Schreiber byl profesionální lobbista, pracoval pro několik společností, které prodávaly armádní techniku. Je proto těžké zjistit, jaké peníze byly zaplaceny za konkrétní servis nebo techniku.
ČESKÁ POZICE: Kdo nakonec skončil ve vězení?
RÜDIGER: Proces s podezřelými stále probíhá. Vleče se to už víc než deset let, protože Schreiber utekl do Kanady. Po letech jednání se kanadská vláda rozhodla vydat Schreibera k soudnímu líčení do Německa a on začal trochu víc mluvit. Stále to však není uzavřená věc. (Ve vězení skončil kromě Karlheinze Schreibera i Ludwig-Holger Pfahls, bývalý vysoce postavený úředník ministerstva obrany.)
ČESKÁ POZICE: Proč se to tak vleče?
RÜDIGER: Politici — spolkový prezident, kancléř a členové parlamentu — mají imunitu. Nemůžete je donutit, pokud je parlament ve složitém procesu nezbaví imunity, aby svědčili u soudu. V tomto konkrétním případě bývalý kancléř Kohl jednoduše prohlásil, že nebude nic říkat. Místo aby se veřejnost dozvěděla, co se odehrálo, rozhodl se odejít z politiky. Různí se i právní výklady, jestli poté musí nebo nemusí svědčit.
Pokud existuje opodstatněné podezření, že někdo něco spáchal, měli bychom mít sílu zbavit politiky imunityPokud existuje opodstatněné podezření, že někdo něco spáchal, měli bychom mít sílu zbavit politiky imunity. Nevyjasněné záležitosti z minulosti totiž poškozují demokratické instituce. Když se bavíte s mladými lidmi — a je jedno, jste-li v Německu nebo kdekoli jinde ve světě — jejich deziluze z politiky je ohromná.
ČESKÁ POZICE: Vzali si němečtí politici z kauzy Helmuta Kohla nějaké ponaučení?
RÜDIGER: Myslím, že ano, jen to trvalo velmi dlouho. V únoru například rezignoval německý prezident Christian Wulff. A to kvůli „srandě“, že přijal peníze od firmy, která mu platila náklady na telefon. Jeho žena zase na oficiálních setkáních nosila šaty zaplacené soukromou společností. Wulff měl imunitu a politický systém odmítl cokoli dál řešit. Chytla se toho však média, pátrala a zjišťovala další podrobnosti. Nakonec pod tíhou veřejného tlaku musel prezident odstoupit, protože viděl, že to ohrožuje jeho stranu a poškozuje prezidentský úřad.
ČESKÁ POZICE: Proč právě zbrojní zakázky přitahují korupci?
RÜDIGER: Když srovnám obranu s jinými sektory veřejné moci, stále v něm převládá názor, že se vše musí více tajit. Dalším faktorem je obrovský objem peněz, který se ve zbrojním průmyslu ročně protočí. Když se podíváte na nákupy stíhaček, letadel a tanků, jde o nepředstavitelné částky peněz. Ve srovnání se soukromou sférou v této oblasti navíc není příliš soutěží. V neposlední řadě je vyzbrojování považované za důležitou součást národní bezpečnosti. Odhaduje se, že pět až 30 procent z ceny veřejných zakázek jde na úplatky. Když si tedy koupíte letadla za miliardu eur, může jít minimálně o 50 milionů na úplatky.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že i v době hospodářské krize si státy mohou dovolit „takový“ luxus, aby plýtvaly veřejnými prostředky v předražených armádních zakázkách bez výběrového řízení?
RÜDIGER: V době rozpočtových škrtů si nikdo nemůže dovolit utrácet peníze zbytečně. Zbrojní zakázky se musejí víc otevřít konkurenci. Musí se také klást větší důraz na odpovědnost. Lidé, kteří činí rozhodnutí, musejí čelit důsledkům svého jednání. V systému, v němž se vysoce postavení lidé nemusejí ničeho obávat, budou vždy existovat problémy.
Hans Michael Rüdiger
Vyučuje na Universität der Bundeswehr v Mnichově. Je autorem řady odborných publikací, které se věnují akvizicím vojenského materiálu. Má zkušenosti ze zahraničí. Působil na Naval Postgraduate School v Californii. Je hostujícím přednášejícím na americké Univerzitě v San Diegu a italském Turíně. Dříve pracoval v globální zbrojařské společnosti Honeywell.
