Britská tajná služba Government Communications Headquarters (GCHQ) systematicky monitoruje v rámci operace Tempora internetovou a telefonickou komunikaci. Dokládají to dokumenty, ke kterým získal prostřednictvím whistleblowera Edwarda Snowdena přístup německý list Süddeutsche Zeitung. Dle materiálu bývalého administrátora americké národní bezpečnostní agentury NSA se britská tajná služba „napíchla“ mimo jiné na transatlantický optický kabel TAT-14, přes který běží významná část datové komunikace mezi USA a Evropou.
Britové proto zřejmě mohli odposlouchávat telefonáty, číst e-maily a sms zprávy anebo sledovat, které webové stránky Evropané navštěvují. K provozovatelům kabelu patří mimo jiné Deutsche Telekom, Slovak Telekom anebo také u nás působící společnosti Telefónica a Vodafone. Dle českých expertů je velmi pravděpodobné, že Britové mají přístup i k naší komunikaci směřující do zámoří.
„Pokud někdo odposlouchává TAT-14, tak zajisté odposlouchává i českou komunikaci, to stoprocentně ano. Koneckonců se jedná o kabel vlastněný evropskými operátory, a není tedy důvod ho nevyužívat,“ řekl ČESKÉ POZICI David Čermák ze společnosti Pro-Zeta, jež se zabývá vývojem a provozem technologie i softwaru v oblasti síťových služeb. Podobného názoru je rovněž výkonný ředitel sdružení CZ.NIC Ondřej Filip: „Pravděpodobnost, že by český traffic přes tyto kabely nešel, je velmi mizivá.“
„Odposlechy se týkají všech padesáti telekomunikačních společností, které se na TAT-14 podílejí,“ upřesnil pro nás autor výše citovaného článku a šéf investigativní sekce Süddeutsche Zeitung Hans Leyendecker.
Dle německého listu mělo slídění umožnit britským tajným službám hned několik mezinárodně působících telekomunikačních společností, které jim poskytly přístup ke čtrnácti optickým kabelům. Nejedná se tedy pouze o zmíněný TAT-14, který propojuje USA s Velkou Británií, Německem, Dánskem, Nizozemskem a Francií, a patří tak k jednomu z nejvýznamnějších podmořských kabelů. Britové mají zřejmě přístup i ke kabelům Atlantic Crossing 1, Circe North, Circe South, Flag Atlantic-1, Flag Europa-Asia, SeaMeWe-3, SeaMeWe-4, Solas, UK France 3, UK Netherlands-14, Ulysses, Yellow a Pan European Crossing.
O národní bezpečnosti ani muk
S britskou službou GCHQ dle informací Süddeutsche Zeitung údajně spolupracovaly britské společnosti British Telecommunications (BT), Vodafone, Viatel, a Interoute a americké Verizon a Level-3. BT se navíc měla podílet na vývoji špionážního softwaru a hardwaru, jenž umožnil obrovské masy dat filtrovat a následně sdílet s americkou NSA.
Vodafone v komunikaci s německým listem zdůraznila, že se řídí zákony zemí, ve kterých působí, a s odkazem na „národní bezpečnost“ celou situaci odmítla dále komentovat. BT se ke kauze nevyjádřila, prý jako telekomunikační společnost nehodlá odpovídat na otázky týkající se národní bezpečnosti.
Zatímco ve zbytku Evropy informace o programu Tempora plní titulní stránky novin, u nás zveřejnění proběhlo téměř bez povšimnutí
Krátce poté, co se informace kolem programu Tempora objevily, vyzvala eurokomisařka Viviane Redingová britského ministra zahraničí Williama Haguea, aby působení britských tajných služeb objasnil. Zajímalo ji, zda se tajné odposlouchávání týká pouze jednotlivých případů, anebo probíhá plošně. Podle Snowdenových dokumentů totiž měla GCHQ přístup k neuvěřitelným 21 600 terabajtům denně. Odpověď přišla obratem: Britové špehují pouze z důvodů národní bezpečnosti a boje s terorismem a do toho se Evropská komise nemá co plést.
Český mrtvý brouk
Poněkud překvapivé je, že zatímco ve zbytku Evropy informace o programu Tempora, jež jsou obsaženy v dokumentech, které si Edward Snowden stáhl v roce 2012 z přísně tajné interní Wikipedie GCHQ (GC-Wiki), plní titulní stránky novin a politici se k nim vyjadřují o sto šest, u nás zveřejnění proběhlo téměř bez povšimnutí. A tak jsme se začali ptát.
- Mluvčí Telefóniky Czech Republic Hany Farghali je sice přesvědčen, že soukromí uživatelů a bezpečnost jejich dat jsou pro společnost klíčové, a věří, že pro jejich ochranu firma dělá maximum, nakonec ale musel konstatovat, že tuzemská dcera bohužel není v současné chvíli schopna poskytnout informace o tom, zda mohlo dojít ke sledování dat či případným odposlechům. „Obecně můžeme komentovat jen situaci v České republice, kde veškeré poskytování dat oprávněným osobám probíhá v souladu se zákonem – tedy pokud například policie žádá v rámci vyšetřování o odposlech, musí o oprávněnosti tohoto kroku rozhodnout soudce,“ napsal ČESKÉ POZICI.
- Podobně situaci vidí konkurenční Vodafone: „Ve všech zemích musí každý operátor dostát právním závazkům, které jsou stanoveny vládou příslušného státu v rámci licenčních podmínek. Stejně jako ostatní operátoři musí i Vodafone plnit tyto závazky, v žádné jurisdikci však neposkytuje osobní údaje svých zákazníků, aniž k tomu vznikne zákonný důvod. Otázky týkající se národní bezpečnosti jsou záležitostí vlád, nikoli telekomunikačních operátorů,“ míní mluvčí společnosti Markéta Kuklová.
- Konkrétnější informace jsme se tedy pokusili zjistit u mluvčího Českého telekomunikačního úřadu Martina Drtiny. ČTÚ koneckonců vykonává státní správu v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. „Nás se tato věc netýká. ČTÚ se může zajímat pouze o legální odposlechy. Legální odposlech je ten, který má oporu v zákoně. V tomto případě se zřejmě bude jednat o nelegální odposlechy a do toho ČTÚ nemůže zasahovat,“ řekl v telefonátu Drtina a odkázal nás na Bezpečnostní informační službu (BIS), případně ministerstvo vnitra.
Horký brambor
Drtinovo doporučení jsme vyslyšeli a rozehrála se zvláštní partie.
Nejprve jsme se obrátili na mluvčího BIS Jana Šuberta. Jeho odpověď: „Nepřísluší nám jakkoliv se vyjadřovat k práci zahraničních služeb.“ To se dalo čekat. Stejně tak, že komentář k danému tématu odmítne poskytnout i Úřad pro zahraniční styky a informace. A co k celé kauze řeklo ministerstvo vnitra? Jiří Korbel z tiskového oddělení nás poprosil, abychom se obrátili na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), který se problematikou prý zabývá, vnitra se záležitost totiž zřejmě netýká.
Jenže mluvčí NBÚ Radek Holý ČESKÉ POZICI vzkázal, že Národní centrum kybernetické bezpečnosti jako organizační složka NBÚ se obsahem elektronické komunikace vůbec nezabývá a podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti ani v budoucnu zabývat nebude. Jeho role spočívá v ochraně státních institucí a kritické informační infrastruktury v technické oblasti, a koordinaci postupů při předcházení, případně eliminaci kybernetických útoků.
Když se první zprávy o programu britské tajné služby objevily v sousedním Německu, začalo se jimi okamžitě zabývat tamní ministerstvo zahraničí
Když se první zprávy o programu britské tajné služby objevily v sousedním Německu, začalo se jimi okamžitě zabývat tamní ministerstvo zahraničí. Konkrétně to vypadalo tak, že ministr Guido Westerwelle zvedl telefon a zavolal britskému kolegovi Williamu Hagueovi, aby se dozvěděl, co to celé má znamenat. Lze tedy očekávat, že ochrana elektronické komunikace českých uživatelů bude ležet na srdci také našemu ministerstvu zahraničí. Zprvu to tak dokonce i vypadalo. Tiskový odbor si totiž na zpracování otázek a důkladnou rešerši vyžádal den navíc. O to překvapivější byla následná odpověď ministerstva: „K vašim dotazům sdělujeme, že ministerstvo zahraničních věcí se k této věci nebude vyjadřovat.“
Digitální bohové
Jediný, kdo o kauzu nakonec projevil zájem, byl bývalý poslanec LIDEM Viktor Paggio. Dle něj je problém zejména v tom, že ochrana osobních údajů v Česku téměř nikoho nezajímá. Přitom je prý zásah do našeho soukromí v tomto případě evidentní a značně zneklidňující. Paggio se ještě coby člen ústavně právního výboru a zároveň podvýboru pro elektronické komunikace a ICT průmysl Poslanecké sněmovny kvůli narušení práva na soukromí českých občanů v souvislosti s programy PRISM a Tempora dokonce písemně obrátil na americké velvyslanectví v Praze.
Chtěl například vědět, zda má americká vláda zastoupená NSA, FBI či jakoukoli jinou organizační složkou včetně najatých soukromých dodavatelů přístup do obsahu e-mailů, chatů, telefonních hovorů, komunikací na sociálních sítích či dalších soukromých dat českých občanů i bez soudního příkazu. Jenže, i navzdory tomu, že u velvyslance USA v České republice záležitost několikrát osobně urgoval, odpovědi se mu nedostalo.
O tom, že podmořské optokabely na mezinárodní tajné služby působí podobně lákavě jako perníková chaloupka na Jeníčka s Mařenkou, přitom pochybovat nelze. To ČESKÉ POZICI nakonec potvrdil i někdejší člen parlamentní komise pro kontrolu BIS, exministr vnitra a bývalý ředitel civilní rozvědky František Bublan: „I my jsme kdysi řešili, zda by bylo možné tuto komunikaci zachytit. Nakonec jsme ale dospěli k názoru, že to z právního hlediska není možné.“
Ve Velké Británii jsou zřejmě o pár evolučních stupňů dál. List Frankfurter Allgemeine Zeitung nedávno dokonce konstatoval, že jsme si vytvořili elitu digitálních špionů, která dnes již nepodléhá politické ani soudní kontrole a může si v podstatě dělat, co chce. U nás to zřejmě nikomu nevadí.
