Stál u počátku tvorby legislativy, jež od dubna povoluje dovážet léčebné konopí do Česka a od příštího roku by měla umožnit také jeho pěstování u nás. Přesto dnes Tomáš Zábranský z Centra adiktologie při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy pacientům radí, ať raději zasejí – byliny by se totiž v českých lékárnách hned tak dočkat nemuseli. Ministerstvo zdravotnictví má dle něj jasný plán: brzdit, blokovat zničit. Proč? To doktor Zábranský netuší.
V jednom má ale mezinárodně uznávaný odborník jasno: „Proces legalizace konopí pro léčebné účely doprovázela spousta nestandardních okolností.“ V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ vypráví rovněž o ideologické podjatosti k psychotropním látkám, neznalosti, lenosti, ignoranci, ale také o jedné nizozemské firmě, která se čurbesu v Česku rozhodla využít.
Dle Zábranského problém spočívá zejména v tom, že na ministerstvu zdravotnictví ani ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nepracuje nikdo, kdo by se někdy v životě zabýval léčebným konopím – a ani jedna z jmenovaných institucí tam nikoho takového prý ani mít nechce. Takový jedinec by se totiž nemusel řídit základním zadáním: „Když už se nepovedlo léčebné konopí udržet v režimu absolutní prohibice, tak jej podzákonnými vyhláškami alespoň okleštíme až k úplnému zablokování.“
ČESKÁ POZICE: Stěžoval jste si, že stát v otázce léčebného konopí nahrává jednomu zájemci. Mohl byste své obavy konkretizovat?
ZÁBRANSKÝ: Z veřejnosti neznámého a vědecky neobhajitelného důvodu se stalo, že české ministerstvo zdravotnictví se ve své vyhlášce rozhodlo připustit k léčebnému použití v České republice pouze čtyři typy konopí, které charakterizuje obsahem dvou nejlépe prozkoumaných účinných látek – delta-9tetrohydrokanabinolu a cannabidiolu. A jakousi zvláštní náhodou – protože medicínský podklad pro to neexistuje – ty čtyři typy úplně přesně odpovídají všem čtyřem typům léčebného konopí, které pěstuje monopolní holandský pěstitel – soukromá firma Bedrocan –, ale žádnému jinému z mnoha typů, jež se pěstují v Izraeli, Kanadě, Spojených státech amerických a jinde; a žádnému z těch stovek, které se pěstují v České republice nelegálně a měly by být legalizovány, protože přesně to zamýšlel zákonodárce v zákoně, který platí od 1. dubna letošního roku.
ČESKÁ POZICE: Náhoda?
ZÁBRANSKÝ: O telepatii rozhodně nešlo. Čeští úředníci si prostě zajeli do Nizozemska a tam si to nechali od tamních podnikatelů, na věci přímo zainteresovaných, „nadiktovat do pera“. Řada lidí tvrdí, že za tím je korupce. Jakkoliv to neumím vyloučit, myslím si, že skutečnost je méně dramatická a taková „česká“: na ministerstvu zdravotnictví ani ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv totiž nepracuje nikdo, kdo by se někdy v životě zabýval léčebným konopím, takzvanou konopnou agenturu tvoří jedna osoba s naprosto nesouvisejícím vzděláním i pracovní anamnézou…
„Že to vše jde proti zájmům českých pacientů? To nikoho v resortu zdravotnictví nezajímá – ba naopak, mnozí to tam považují za další benefit holandské cesty.“Tak proč si neudělat výlet do Holandska a tam to neobšlehnout i s chlupama? Úkol splněn bez námahy. Že je stav v Nizozemsku dáván za příklad toho, jak systém léčby konopím vypadat nemá, a oficiálních pacientů je tam zlomek z těch, kteří jsou považováni za indikované? Že by se takovým obšlehnutím na stříbrném podnose daroval trh zahraniční soukromé firmě, která pěstuje léčebné konopí nejdráže na světě? Že to vše jde přímo proti zájmům českých pacientů? To nikoho v resortu ministerstva zdravotnictví nezajímá – ba naopak, mnozí to tam považují za další benefit holandské cesty.
ČESKÁ POZICE: Trochu mě to udivilo: Holandsko že je dáváno za příklad toho, jak nemá vypadat léčba konopím?
ZÁBRANSKÝ: Samozřejmě. Měli dobrý záměr, ale na procedurální úrovni si jej zcela zničili. Zákonem umožnili předepisování léčebného konopí, spustili agenturu – a pak udělali to, že pěstování léčebného konopí po krátké existenci dvou pěstitelů svěřili jedné jediné soukromé společnosti – již zmíněnému Bedrocanu. Výsledkem je nejdražší léčebné konopí na světě, dostupné jen ve čtyřech variantách, které zdaleka nevyhovují a nemohou vyhovovat širokému spektru pacientů, pro něž je léčebné konopí indikováno.
Takže po prvotním nadšení pacientů z let 2003 až 2004 přišlo rychlé vystřízlivění, nespokojenost s kvalitou i cenou a odchod velké části pacientů zpět do coffe shopů, kde si konopí mohou koupit sice bez medicínské garance, ale v mnohem větším výběru, kvalitě, a navíc za nižší cenu. Z dvou tisíc pacientů se počet snížil na zhruba 850 a od roku 2006 roste jen velmi pomalu k dnešním třinácti stovkám. Třikrát méně početný Izrael jich má pod lékařskou kontrolou s výdejem léčebného konopí z lékáren 13 tisíc. Potřebuje to ještě nějaký komentář?
ČESKÁ POZICE: Jenže co budou dělat naši pacienti, kteří si do coffe shopu zajít nemohou?
ZÁBRANSKÝ: Pokud bychom skutečně opakovali holandskou cestu a konopí udělali drahé a jen od zahraničního monopolisty, naši pacienti na rozdíl od Holanďanů nebudou mít žádnou legální alternativu zpackaného státního modelu a budou muset pokračovat v nelegálních aktivitách. Pro naše pacienty tedy holandská cesta znamená ještě větší katastrofu než pro Holanďany samotné. A ministerstvo zdravotnictví spolu se SÚKL navzdory tomu arogantně a ignorantsky prohlašuje, že se můžeme inspirovat jen u Holanďanů. Nemám slov.
ČESKÁ POZICE: Odkud se ta vámi zmíněná ignorance bere?
„Od samého začátku je ten příběh o tom, že si ministerstvo zdravotnictví nepřeje, aby se konopí k pacientům dostalo – tečka“ZÁBRANSKÝ: Od samého začátku si ministerstvo zdravotnictví nepřeje, aby se konopí k pacientům dostalo – tečka. V dubnu 2010 se veřejně v parlamentu zavázalo, že zákonem umožní používání konopí k léčbě – a pak pro to neudělalo vůbec nic, jen pan ministr Leoš Heger arogantně odepsal mému exděkanovi a prominentnímu lékaři a vědci Tomáši Zimovi, že pro to ani nic dělat nebude, protože o konopí neexistuje odborný zájem.
Občas nad tím vrtím hlavou dodnes – napsal to děkanovi nejstarší české lékařské fakulty, který zaštiťoval vědecký seminář o léčebném konopí na půdě parlamentu a který svůj trvající zájem právě vyjádřil velmi zdvořilým dotazem. Kdyby nešlo o zdraví těžce nemocných pacientů, bylo by to komické. Odpor k léčebnému konopí není ale koncentrován jen v osobě bývalého ministra Hegera, byť právě on byl tím, kdo svému ministerstvu jasně přikázal: Zbrzděte, blokujte, zničte, do zákonů, které máme připravit, to v žádném případě nevkládejte.
ČESKÁ POZICE: Přesto exministr Heger zrušení prohibice léčebného konopí zabránit nedokázal.
ZÁBRANSKÝ: Právě kvůli neutichajícímu a tvrdošíjnému odporu vznikla petice pacientů, známých a úspěšných vědců a občanských aktivistů, která je k přečtení na www.lecebnekonopi.cz, a protože bylo jasné, že ministerstvo zdravotnictví se celou věcí zabývat nechce a nebude, byla sestavena ad hoc pracovní skupina expertů z medicíny a státní správy, již vedl výše zmíněný profesor Tomáš Zima a jež měla za úkol připravit zákon, který by odstranil prohibici léčebného konopí a nastavil prostředí pro umožnění léčby. Sestavil ji tehdejší premiér Petr Nečas z iniciativy předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové, která se o petici dozvěděla a okamžitě jí vyjádřila velmi jasnou a velmi důslednou podporu, která dodnes trvá.
ČESKÁ POZICE: Nezdá se vám, že je to celé postavené na hlavu?
ZÁBRANSKÝ: Samozřejmě, že to bylo systémově špatně – jenže správné řešení bylo zablokováno. Všude jinde ve světě jsou hnacím motorem zavádění léčebného konopí do lékařské praxe ministerstva zdravotnictví. U nás se tedy nacházíme ve velmi bizarní situaci, kdy ministerstva vnitra a spravedlnosti legalizaci léčebného konopí velmi podporují a ministerstvo zdravotnictví dělá proti vše, co může, a dokonce i co nemůže, respektive nesmí.
A pokračuje to nadále: když už díky ohromující politické podpoře zákona nedokázal Heger se svou partou zabránit zrušení prohibice léčby konopím v parlamentu, tatáž parta dnes dělá alespoň vše pro to, aby léčebného konopí byl v Česku nedostatek, aby bylo extrémně drahé, a tedy dostupné jen zlomku z těch nemocných, pro něž je indikováno.
ČESKÁ POZICE: Proč si to myslíte?
ZÁBRANSKÝ: Děje se to na podzákonné úrovni, na níž je mnohem méně vidět než na zákon samotný a kde si ministerstvo zdravotnictví i SÚKL mohou dovolit – jakkoliv by si to dovolit neměli – prosazovat své ničivé návrhy navzdory jednotnému a velmi pregnantně vyjádřenému odporu odborníků i všech ostatních ministerstev a příslušných orgánů vlády.
ČESKÁ POZICE: Mohl byste uvést konkrétní příklady?
Tak například:
- Vyhláška platná od letošního srpna umožňuje předepsat jednomu pacientovi nejvýše 30 gramů léčebného konopí měsíčně. Ze všech stran zněla a zní tvrdými daty podložená kritika, že to jako maximální dávka prostě nestačí. V reakci na to v meziresortním připomínkovém řízení ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že se jedná o průměrnou dávku v Holandsku. Průměrná dávka v Holandsku má tedy být maximální dávkou u nás? To přeci nedává smysl. Nehledě na to, že střední dávka se dle dostupné literatury v Nizozemsku pohybuje někde kolem 56 gramů... Máme tady tedy kombinaci arogantní lži a ignorantské neschopnosti pochopit rozdíl mezi průměrem a maximem.
- V téže vyhlášce ministerstvo omezuje možnost konopí předepsat pouze na nedostatečný počet diagnóz, nikoliv na lékařské odbornosti, jak bylo původně v plánu. Zaštiťuje se přitom jednou souhrnnou studií z roku 2006, z níž tyto diagnózy odvozuje, což je klasicky amatérský a krajně nevědecký přístup, za jaký se odepírá zápočet z metodologie bakalářům ve druhém ročníku libovolné vysoké školy.
- A nedosti na tom: podle téže vyhlášky neumětelů z ministerstva zdravotnictví se konopí smí předepisovat pouze osobám starším osmnácti let. To nemá obdobu v žádné zemi, kde se konopím léčí, protože pro to prostě neexistuje legitimní důvod. Ouřadové z našeho ministerstva nemají problém, když se dětem podávají cytostatika s masivními vedlejšími následky pro játra, ledviny i nervový systém, ani když se tytéž děti dopují morfinem, kodeinem a jinými opiáty. Zato by považovali za problém, kdyby se těmto fatálně nemocným dětem snížilo v dospělosti – jíž se řada z nich nedožije – IQ o zanedbatelné tři body v důsledku léčby konopím, přičemž argumentují jednou jedinou a velmi nekonkluzivní studií. Tak to je daleko za hranou toho, co jsem ochoten připustit v diskusi, která se má řídit zásadami prospěchu pacienta, vědeckých důkazů a elementární lékařské etiky.
- K tomu, abych mohl konopí předepsat, musím podle zákona nahlásit pacienty do elektronického registru, a to v zájmu jejich ochrany před represí, když u nich konopí najde policista, ale i v zájmu ochrany trhu s medicínským konopím. Jenže ten registr SÚKL, jenž je tím ze zákona povinen, ani nezačal vytvářet, jen slibuje, že ho spustí, a neplní jeden termín za druhým – nejdříve na začátku prázdnin, pak k prvnímu září, teď velmi nahlas mlčí a dělá, že o registru nikdy ani neslyšel...
- No, a přidejte si k tomu explicitní zákaz pojišťovnám vyjednávat o úhradě léčebného konopí pacientům, s níž SÚKL přispěchal již v dubnu... aby pak až do konce září nesplnil ani jednu jedinou z povinností, kterou mu zákon o léčebném konopí ukládá.
Když se z politických důvodů něčeho bojím, tak si jako státní úředník najdu milion způsobů, jak tomu zabránit. V disciplíně „házení vidlí do něčeho“ jsou čeští úředníci mistry. Tady se hází kombinací obstrukčních, škodlivých a proti zájmu pacientů i proti obsahu a smyslu zákona jdoucích podzákonných opatření a nečinností v řadě kroků, které ministerstvu zákon ukládá a bez nichž nelze konopí ani importovat, ani předepsat, ani vydat v lékárně, natož pak vypěstovat.
ČESKÁ POZICE: Z čeho mají strach?
„Jde o směs ideologické předpojatosti k psychotropním látkám, všeobecné nekompetentnosti, lenosti a neschopnosti číst vědeckou literaturu“ZÁBRANSKÝ: To se zeptejte jich. Já to s jistotou nevím a mohu se jen dohadovat. Abych udělal z dlouhého příběhu krátký: podle mého chápání dění v posledních třech letech jde o směs ideologické předpojatosti k psychotropním látkám, všeobecné nekompetentnosti, lenosti a neschopnosti číst vědeckou literaturu. To poslední sice přímo rentgenologu Hegerovi vyčítat nemohu, protože jeho oboru se to opravdu netýká, ale zase jako ministr měl dost velký aparát na to, aby se tím někdo aspoň chvíli zabýval opravdu seriózně a poskytl mu objektivní informace – a to se prokazatelně nestalo.
Jen si představte, že oni vycházejí z jednoho souhrnného článku starého sedm let – nikdo se tam neobtěžoval udělat si vědecký souhrn současných vědeckých poznatků ani dění a exekutivní úrovni ve světě, což by bylo to úplné minimum nutné pro jakékoliv rozhodování. Státní správa zatím na rozdíl od zákonodárců prostě jednoznačně selhává, a hlavní viníci sedí na Palackého náměstí (sídlo ministerstva zdravotnictví – pozn. red.), jakkoliv mají prodlouženou ruku na Vinohradech (sídlo SÚKL – pozn. red.).
ČESKÁ POZICE: Může se situace změnit k lepšímu, až licence na pěstování obdrží tuzemští výrobci?
ZÁBRANSKÝ: Pokud se přístup úřednictva zásadně nezmění, tak ne. Snaha to celé torpédovat je obrovská. Nevím, kdo by to za současných podmínek vůbec pěstovat chtěl. Ministerstvo se zuby nehty snaží, aby to celé bylo nejisté a nevýhodné, a záměrem je všechny zájemce odradit a pak vítězoslavně říci: „Vidíte? Vždyť o to není žádný zájem, tak co to kdo pořád chce?“
Ale uvažujte se mnou jako hypotetický investor: vložíte nemalý kapitál do pěstování konopí, když víte, že ještě půl roku po přijetí zákona, který to umožnil, žádný lékař nesmí konopí předepsat, protože příslušné ministerstvo ještě nevydalo zdaleka všechny vyhlášky, jež mají definovat celý proces i prostředí, v němž bude probíhat, a ty, co už vydalo, jsou přímočarou sabotáží toho zákona? Že neexistuje registr, bez nějž může být lékař za předepsání konopí trestně stíhán?
Půjdete do toho, když víte, že ve vyhlášce máme v podstatě napsáno, že můžeme pěstovat pouze čtyři odrůdy, které jako jediné pěstuje zahraniční firma, a že vyvinout konkrétně a jen právě ty, aby byly stabilní, vám bude trvat několik let? Půjdete do toho, když víte, že ta firma v zákulisí prohlašuje za hotovou věc, že český trh ovládne, a že si už najali chorvatskou manažerku, kterou učí česky, a že ta už si zřejmě balí kufry? Když vám budou lidi od Bedrocanu říkat, že máte „na výběr“ buď ty jejich čtyři odrůdy dovážet, nebo je pěstovat a platit jim z každého gramu výpalné, a jiná možnost nebude, protože „si to ošetřili“ – a když vidíte a slyšíte, jak nad tím legislativní náměstek ministerstva zdravotnictví radostně hýká?
ČESKÁ POZICE: Existuje nějaký konkrétní důvod, proč upřednostňovat konopí z Nizozemska?
ZÁBRANSKÝ: Ani jeden, zato je tu tisíc důvodů, proč by tomu tak být nemělo, a nejlépe je znají holandští pacienti, o nichž jsme už mluvili. Ministerstvo by mělo konečně dělat práci, kterou je povinováno, a nedělat práci, která mu vůbec nepřísluší. Má vynutit (a ještě se tím ani nezačalo zabývat), aby konopí bylo správně vypěstované, neobsahovalo plísně, fosfáty a jiné látky, které by mohly být nebezpečné zejména pro pacienty se sníženou imunitou, a má být schopné zkontrolovat, že konopí, které pěstitel státu dodá, má v nějakém tolerovaném rozmezí deklarovaný obsah dvou až šesti účinných látek, které budou důležité pro indikujícího lékaře. Čím více typů konopí s různými obsahy těch látek na trhu bude, tím lépe pro pacienty – tím už se ale ministerstvo zabývat nemá a naprosto to nesmí omezovat na úkor terapeutických možností.
ČESKÁ POZICE: Stále také čekáme na prováděcí vyhlášku, která upřesní podrobné podmínky pěstování…
ZÁBRANSKÝ: On už jim to určitě někdo v Holandsku píše – navzdory tomu, že zkušenost s pěstováním léčebného konopí je v jiných zemích mnohem rozsáhlejší a sofistikovanější a že česká tradice pěstování psychotropního konopí tu je velmi rozsáhlá, jakkoliv dosud jaksi mimo legální rámec – ale proč ty lidi do legálního rámce nevtáhnout? Jenže takhle naše exekutiva neuvažuje… Protože – musím to zopakovat – jejím cílem jednoznačně není zákon naplnit, ale obstruovat a torpédovat.
Je mi to líto především v souvislosti s pacienty, kterým mohlo konopí už dávno sloužit. Jistě, jde také o lékaře, kteří se v některých oborech – algeziologii, diabetologii, neurologii, dermatolgii a dalších – na možnost účinně konopí používat velmi těší, a o Českou lékařskou společnost JEP, která ústy svého předsedy profesora Jaroslava Blahoše podporu léčebnému konopí opakovaně deklarovala. Ale to jsou technikálie. Jde hlavně o stovky a tisíce pacientů, kterým musíme říkat: „Ano, zasaďte si svoje konopí za domem, ano, nakupte lampy a pěstujte si ho v kuchyni, boj s ministerstvem zdravotnictví bude ještě dlouhý.“ Navádíme je k nezákonným aktivitám, protože jim nemůžeme pomoci zákonně. Za to by už měly padat hlavy.
ČESKÁ POZICE: Dostanou se pacienti v České republice ke konopí vůbec někdy?
ZÁBRANSKÝ: Samozřejmě, že dostanou, ten proces je nezadržitelný u nás i celosvětově. Pokud to ale nadále bude boj o každý metr, o rušení obstrukčních odstavců nebo celých vyhlášek a o nucení k napsání příčetných norem někoho, kdo k tomu nemá vůli ani schopnosti, kdo nedodržuje termíny vyplývající ze zákona… tak to bude trvat dlouho a bude to únavné.
Ale pokud by ministr vydal jasný a veřejný příkaz: „Zpřístupněte to, a začněte tím, že do 1. listopadu 2013 spustíte funkční registr a pomůžete zájemcům dovézt konopí z Izraele a spánembohem z Holandska, nebo budou padat hlavy,“ situace by se změnila obratem, tím jsem si jist. Dokud se něco takového nestane, tak ta mašinerie nemá důvod začít fungovat, bude plnit staré zadání ministra Hegera a začne tvrdit, že o léčebné konopí není žádný zájem, jakkoliv to vůbec není jejich starost – a především to není pravda, jak dokazuje petice i platný zákon.
ČESKÁ POZICE: Neustále slýchám, že by v tom celém mohly mít prsty také velké farmaceutické společnosti, které si tuto alternativu coby konkurenci moc nepřejí...
ZÁBRANSKÝ: Já myslím, že prozatím se to těch opravdových kolosů moc netýká. Že tomu asi nebudou fandit, je jasné. Že se na trhu objeví něco, co si nemohou patentovat, není nic, co by chtěly podporovat. Ale správně vnímají, že pro jejich ohromný byznys to je okrajová záležitost. Tipl bych si, že si také na rozdíl od našich úředníků velmi dobře uvědomují, jaký důsledek by pro jejich pověst mohl útok na léčebné konopí mít, protože čtou průzkumy veřejného mínění a vědí o devadesátiprocentní podpoře, kterou léčba konopím mezi českými občany má.
ČESKÁ POZICE: Stál jste u počátku legislativy, o které se tady nyní bavíme. Jak by dle vás vypadalo ideální řešení?
ZÁBRANSKÝ: Musíme se bavit o tom, co můžeme ovlivnit na národní úrovni. Ideální řešení za současného stavu mezinárodních úmluv je docela dobře naznačené v důvodové zprávě k zákonu a musí se v první řadě shodovat s medicínskou vědou.
Chceme-li omezovat dávky, tak jen tam, kam může sahat maximální indikovaná spotřeba, tedy minimálně na pětinásobek současného omezení. Každý lékař nese poměrně velkou osobní zodpovědnost, je na to zvyklý a je k tomu vycvičen, a to je v pořádku. Není ale v pořádku, když mu někdo chce vyhláškou nařizovat, že může předepsat jen čtvrt tablety acylpyrinu — dávkování je moje starost a zodpovědnost. Vyhláška, která to dělá u konopí, je prostě sabotáž. Popírá totiž elementární znalosti medicíny o tom, že každý organismus je individuální.
Není přípustné, aby možnost se takto léčit mělo jen pár procent pacientů s příjmem přes padesát tisíc korun“Dále se musí rozrůst spektrum diagnóz. Zákon nemůže omezovat léčbu jen na těch pár diagnóz, které si ministerstvo vyčetlo z jednoho z tisíců existujících článků, a navíc zastaralého.
Musí být odblokována možnost jednat o úhradách s pojišťovnami. A úhrada by měla být taková, aby i těm nejchudším pacientům umožnila si konopí pořídit, když už si ho kvůli mezinárodním úmluvám – ale i v zájmu své ochrany – nemohou sami pěstovat. Není přípustné, aby možnost se tímto způsobem léčit mělo pouze pár procent pacientů s příjmem přesahujícím padesát tisíc korun. A to ještě jen ti s méně závažnými nemocemi, protože na více závažnou diagnózu těch třicet gramů jednoduše nestačí.
ČESKÁ POZICE: Existuje stát, kde byste řekl, že to funguje?
ZÁBRANSKÝ: Jako vzor by nám asi mohl posloužit již zmíněný Izrael. Podařilo se jim tam za jakéhosi konsenzu odborné obce, pacientů a společnosti vytvořit systém, který k přibližně 14 tisícům pacientů dokáže dopravit konopí za cenu, která je přístupná i nejchudším. Ve smyslu dostupnosti pro indikované pacienty a příčetnosti státní správy je na tom Izrael tedy asi nejlépe.
ČESKÁ POZICE: Jel se tam někdo podívat?
ZÁBRANSKÝ: Já ano, ale soukromě a za vlastní prostředky.
ČESKÁ POZICE: Myslím z těch, kteří jeli do toho Nizozemska?
ZÁBRANSKÝ: Pokud vím, tak z ministerstva zdravotnictví tam byl na výletě, placeném česko-izraelskou obchodní komorou, legislativní náměstek Martin Plíšek – ale nijak ho to nezasáhlo. Nikdo jiný z ministerstva a ani lidé ze SÚKL tam podle mých informací nebyli, ti tančí v holandských dřevácích.
ČESKÁ POZICE se zavádění konopí pro léčebné účely v Česku věnovala v článcích:
- Byznys s marihuanou? Pro někoho kšeft, pro nás prestiž, říká děkan farmacie.
- Tráva bude super-problém. Žene se na nás byznys s marihuanou.
- Kdo se bojí konopí?
Problematiku budeme sledovat i nadále.
