Je až komické, jak jsou všichni ti politikové stejní. Respektive nevinní, konali v dobrém úmyslu, nebo o ničem nevěděli, ba neměli ani nejmenší tušení. A budou bojovat za svoji očistu třeba do skonání věků, pokud možno s poslaneckou imunitou v zádech. Přitom by stačilo pouze říci: Ano, pochybil jsem. Odporoučet se z veřejného života a pak se teprve pustit do očisty jména.
Tím nenarážíme jen na Pavla Béma, který pozastavil své členství v ODS. Veřejnost i soukmenovci z oblastní buňky ODS v Praze-Bubenči jistě budou plakat s panem exprimátorem, že se dokázal vzdát něčeho, pro co tak dlouho bilo jeho horolezecké srdíčko: členství v matičce straně, kterou dovedl k rekordním vítězstvím v Praze. Poslanecký mandát předem skládat nebude, protože prý není uličník, ale bojovník. Nu, také si může říkat hrobař (a není v ODS zdaleka sám), jestli jeho chrabrý boj za nevinu potrvá dostatečně dlouho.
Pojďme k jinému hrobařovi nejvyšších politických aspirací, především těch vlastních, což jej od Béma poněkud odlišuje
Ale pojďme k jinému hrobařovi nejvyšších politických aspirací, především těch vlastních, což jej od Béma poněkud odlišuje, francouzskému donchuánovi Dominiqueovi Strauss-Kahnovi. Bývalého socialistického favorita, který měl podle původních předpokladů za pár dní rozdrtit v prezidentských volbách Nicolase Sarkozyho, dohánějí již řadu měsíců jeho sexuální eskapády. Zatím poslední vývoj v kauze s luxusními prostitutkami, do níž má být ve Francii zapleten, hovoří o jeho předběžném obvinění z napomáhání kuplířství.
Samozřejmě je nevinný, jak zdůrazňuje jeden ze suity právníků bývalého politika Richard Malka: „Dominique Strauss-Kahn co nejdůrazněji prohlašuje, že není vinen a že nikdy ani v nejmenším nevěděl o tom, že by ženy, s nimiž se setkal, mohly být prostitutky.“ Čemuž lze věřit asi jako tvrzení, že Bém netušil, že Janoušek nehraje čistou... Naděje na morální očistu je v Kahnově případě, podobně jako v Bémově, mizivá. Ale i on jistě bude bojovat a dodejme – jako soukromá osoba. Šlechtí ho, že za své peníze, nebo spíše manželčiny, protože známá novinářka a bohatá dědička Anne Sinclairová ho z nějakých záhadných důvodů stále podporuje.
A pak tu máme Davida Camerona, zatím asi „nejvíce nevinného“, což není myšleno ironicky, z této trojky. Britského premiéra dostihla aféra s podivným financováním jeho Konzervativní strany. Podle tamních médií Cameron večeřel se sponzory, kteří za takové privilegium měli toryům zaplatit tučný bakšiš, v soukromém bytě na Downing Street nebo ve venkovském sídle britských premiérů v Chequers. Při hostinách se měly domlouvat další prebendy.
Pokladník strany už byl kvůli tomu odejit a předseda vlády jakékoli pochybení, jak jinak, odmítá: „Žádná ze zmiňovaných večeří nebyla dárcovská ani placená z peněz daňových poplatníků. Většinu z účastníků setkání znám již řadu let.“ V britském případě demise premiéra či pád konzervativní vlády zřejmě zatím nehrozí, ale aktérům také na popularitě nepřidá.
Máme tu tři rozdílné politiky, tři různé případy ve třech zemích, které se považují za civilizované. Máme tři pány, jednoho upovídaného, druhého náruživého a třetího privilegovaného, co se rád stýká s jinými prominenty. Ale všichni jako jeden muž tvrdí, že jsou nevinní. Pesimismus nasbíraný nejen v posledních dnech nám velí domnívat se, že to i nějaký (nezávislý) orgán potvrdí. Nebo se to v českém případě ani do tak vzdálené fáze nedostane.
Jaká je přiměřená cena za takovou nevinnost? Je to – v prvních dvou případech – definitivní konec politické kariéry a u Camerona ztížení pozice pro obhajobu mandátu, která ho čeká nejpozději za tři roky? Zdá se vám to málo?
