Při psaní dizertační práce fixloval maďarský prezident Pál Schmitt, ale i německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg. A nyní je v Německu podezřelá také ministryně školství Anette Schavanová, že desítky stran své doktorské práce ukradla. Dámu, která ještě nedávno „barona zu Googleberga“ tvrdě kritizovala, usvědčuje anonymní bloger. Dotyčnou dizertaci stránku po stránce důkladně rozebírá a dokumentuje, že opsáno bylo 56 z celkem 325 stran třicet let staré práce.
Možná by se i těmto vrcholným politikům hodilo pár rad, čeho se při psaní dizertace držet (a vyvarovat), jak je sepsala jiná blogerka – Maddy Pottsová, studentka historie a filozofie z University of York. Její „dizertační desatero“ se na webových stránkách listu The Guardian dostalo za pár dní mezi nejčtenější články vědecké rubriky. Pokud právě píšete Ph.D. dizertaci či diplomovou práci, mohou vás její postřehy pobavit i poučit. Volně je překládáme:
- Pokud není váš školitel tím správným, vyměňte jej. Neposkytuje-li vám rady, nevede vás k výsledku, požádejte o někoho jiného, ale co nejdříve. Záleží hlavně na tom, aby se s ním dalo jednat, byl spolehlivý, reagoval na podněty a nebál se vystrašených e-mailů.
- Pokud se o své dizertačce zmiňujete rodině a přátelům, budou se tázat, o čem TO je. A budou očekávat daleko zajímavější odpověď, než jim můžete poskytnout... Takže se připravte na pohledy plné zmatku a zklamání. Lidé očekávají grandiózní objevy – v historii třeba něco o válce, genocidách a formování moderní společnosti, nikoli o nějakém zákoně z roku 1970.
- Pakliže se i tak budou vyptávat na doplňující informace, dělají to jen z čiré slušnosti.
- Neptejte se svých kamarádů, kolik už toho napsali. Budete pak paranoidní, asi stejně tak jako budou i oni. Buď jak buď, nebudete na to mít nikdy dost času.
- Jednou nastane den, nejspíše pár měsíců před termínem odevzdávky, kdy se zděsíte a zapochybujete, zda má celá vaše dizertace vůbec nějaký smysl. A rozhodnete se začít úplně od začátku. Také vám asi dojde šťáva, zhroutíte se nebo někde skončíte s brekem. Ale jakkoli velké budete mít pochyby, znovu nezačínejte. Je to jen panika, brzy přejde.
- Spousta práce, kterou odvedete, se do dizertace vůbec nedostane. Zprvu vám sice všechny nalezené články přijdou jako drahokam, pak jako zlaté nugety, nicméně při konečném – dosti brutálním – editování jich hodně vymažete a hodíte úplně za hlavu.
- Budete tisknout jako nikdy předtím. Pokud používáte tiskárnu v univerzitní knihovně, mohou poplatky za tisk vážně nabourat váš týdenní rozpočet. Jestliže si texty tisknete v soukromí, zprávy tiskárny o ucpaném papíru se stanou nejděsivějšími ze vzkazů, které znáte.
- Vaše dizertace bude kolidovat se vším, co děláte – se společenským životem, se sportováním, randěním a tak dále. Budete závislí na sušenkách, přestanete si i vařit.
- Přestanete být pány svého času. I sebelépe naplánovaný program vám dizertačka dokáže narušit; s dizertací budete usínat, bude se vám o ní zdát a s myšlenkami na ni se budete i probouzet. A když na ní nebudete makat, zasáhne vás sprška výčitek, že se flákáte.
- Dopsání dizertace/diplomky bude jednou z nejlepších věcí, které jste kdy udělali. Tvrdá práce se vyplatí, když víte, že jste dokončili velké a nejdůležitější dílo, na něž můžete být hrdí.
