Příliš rychle začaly slavit středomořské ekonomiky výsledek summitu Evropské unie, který odstartoval ve čtvrtek 28. června v Bruselu. Angela Merkelová si již nemohla dovolit přivézt domů další porážku 1:2, jako tomu bylo v případě německého mančaftu s Itálií. Měnověpolitické utkání skončilo plichtou bez nastavování. Penalty ani nebyly připuštěny.
Šlo o pouhé semifinále, nikoli o celou válku. Merkelová je cílevědomá a dostatečně strategická. Generál Carl von Clausewitz by měl z kancléřky jako studentky své válečné teorie radost.
To jen fotbalové eurofinále v barvách Středomoří bude dohráno bez evropského severu. V době konání Eura 2016 ve Francii už bude mít evropská měna jiná pravidla. Pokud ještě bude existovat.
O vrcholné schůzce EU jsem referovali také v článku: Itálie versus Německo 2:1. Podobně jako na summitu EU?
Dál už nic
Náklady na dosavadní eurosnění a fixlování jsou nevratně promrhány. Nikdo zřejmě nebude nikomu nic vracet. Dobré peníze byly v minulých dvou letech naházeny za špatnými. Taková propadliště jsou ovšem bezedná a jednosměrná. Je to skutečnost, která se nedá obejít, jen propagandisticky zakrývat. Do budoucna je již rozmetání europeněz omezeno na současný „damage control“. Dál nic.
Náklady na dosavadní eurosnění a fixlování jsou nevratně promrhányEurobondy zatím přijaty nejsou. Ručení všech za chyby a podvody některých v Evropském stabilizačním mechanismu (ESM) je sice již odhlasováno (a to i v českém parlamentu!), ale dosud se nepraktikuje. Příští týden se uvidí při ostrém startu.
ESM se bude podílet na ručení za italské a španělské emise dluhopisů. Balancování na hranici financování s úrokem sedm procent již evidentně zavánělo bankrotem. Bude proto přeneseno na ESM. Inu, „zdroje jsou“, jak kdysi pravil Vladimír Špidla. Akciové trhy to již ocenily růstem zejména španělských bankovních titulů, měnové pak oslabením dolaru.
Růstové obory
Summit se však odehrál ve stylu něco za něco. Francouzi dostali na zástěrku – „prorůstový pakt“ – svých 120 (ne tedy 130) miliard eur. Tuto úlitbu olympským bohům věnovali Španělé a Italové rádi na symbolickou, upřímně míněnou, markýrovanou růstovou rétoriku. Se sanací dosavadních skutečných dluhů jim za to ESM vypomůže. Na kapitálových trzích zůstanou. Server Spiegelonline to komentuje, že „vyhráli ve vyjednávacím pokeru“.
Pracovní místa budou vytvořena stejným způsobem jako během stavby Hladové zdi v PrazeUvedených 120 miliard bude rozprášeno dílem prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB) v bohulibých, leč skutečný růst nemultiplikujících projektech. Pracovní místa budou vytvořena stejným způsobem jako během stavby Hladové zdi v Praze. Jde o klasické markýrovaní – o „růstové“ obory, jako jsou sociální problematika, podpora malých a středních podniků, udržitelnost životního prostředí, šidítko znalostní ekonomiky, udržitelných dodávek energie, a tak dále, a tak dále.
EIB se navýší kapitál o deset miliard eur. Tím bude moci vytvořit dalších 60 miliard zápůjční síly a evropské ekonomiky ze svých rozpočtových peněz nadto nalijí svoji 60miliardovou porci eur. Jak prosté.
Je to alchymie
Eurozóna se již také nemohla nedohodnout na svém budoucím jednotném bankovním dohledu. Návrh mechanismu prý bude předložen „brzy“. Efektivní bude snad nejdříve v roce 2013. Teprve poté má dojít snad i na „bankovní unii“. Tedy zatím odloženo.
Ze „záchranných fondů“ eurozóny budou moci být rekapitalizované kolabující komerční banky. A zapojena bude přímo i Evropská centrální banka. Zatím bez návodu k použití.
„Otevíráme možnost pro země, které se dobře chovají, aby využívaly nástrojů finanční stability, aby ujistily trhy,“ sdělil světu europrezident Herman Van Rompuy. Mínil tím plnění rozpočtových pravidel nastupujícího fiskálního kompaktu? To by ovšem bylo uklidňující. Těch totiž dosud skoro nikdo nedosahuje.
Současné zadlužení zemí eurozóny bude de facto celé odepsané a utopené v Evropském stabilizačním mechanismuDlužníci v potížích budou mít možnost své nezodpovědné banky rekapitalizovat přímo z ESM. Jejich vlády již nebudou mít stejně natvrdo nastavenou pravdu skutečné dlužnické pozice v podobě dosavadního úrokového „ocenění“ přímo od trhů. Podle serveru Spiegelonline je tím „překonán ďábelský kruh mezi postiženými bankami a státními financemi – banky se musejí rekapitalizovat přímo ze záchranného fondu ESM“.
Všechna velká řešení jsou křišťálově průzračná a jednoduchá jako Kolumbovo vejce. Stojí sice na špičce, ale již to není neporušené vejce. Takto si asi můžeme představit současné zadlužení zemí eurozóny. Bude de facto celé odepsané a utopené v ESM. Je to alchymie. Skutečné měnové zlato tím ovšem vytvořeno nebude.
Co dobrého z toho vyplývá pro Česko?
- Přispěje svým menším podílem na zvýšení základního kapitolu EIB. Bude čestně smět a také muset.
- Bude moci vydat další peníze na spolufinancování projektů hrazených z EIB.
- Samo nepotřebuje rekapitalizovat národní komerční banky – jsou v dobrém stavu (tvrdí ČNB). Okno možností rekapitalizace však využijí ze společného ESM matky těchto českých bank u eurozóny. České bankovní dcery se tedy nemusejí stát sirotky.
- V bankovním dohledu pak roli převezme EU a ČNB ušetří na nákladech vlastního dohledu.
- Bude mít příležitost a povinnost financovat ESM bez přijímání nezbytné národní zodpovědnosti svých politiků. Ta byla přesunuta na ESM samotný.
