Komentář Petra Pietraše / Krize eurozóny se stupňuje. Řecko se opět ocitá na pokraji bankrotu, Španělsko si musí půjčovat za prakticky nesplatitelných podmínek a minulý týden agentura Moody’s nejprve snížila výhled ratingu Německu coby státu a následně i 17 německým bankám výhled finanční spolehlivosti.
O osudu eurozóny de facto rozhodne německý Ústavní soud svým verdiktem 12. září o stížnosti na podpis Německa pod Evropským stabilizačním mechanismem (ESM) a rozpočtovým paktem Evropské unie. A při hledání řešení krize eurozóny se proto znovu objevil problém role Německa coby centrální evropská mocnosti.
Tato role se pak podle zeměpisných šířek spojuje buď s finančním diktátem, nebo s očekáváním konstruktivního řešení. Německo může udělat mnoho, ale vlastní stín nepřekročí – a roli politického lídra nepřevezme. Řešení krize eurozóny je proto v nedohlednu.
Spirálovitý vývoj
Německý ministr hospodářství Philipp Rösler v televizním rozhovoru pro veřejnoprávní televizi ARD prohlásil, že se politické a hospodářské elity jeho země přestaly obávat bankrotu Řecka. Sedmnáct renomovaných evropských ekonomů ve studii „Odblokování patu. Cesta z krize“ varovalo před hospodářskou katastrofou a požaduje od Německa vyšší úsilí na záchranu společné měny euro. Institut pro ekonomický výzkum (Ifo) při Mnichovské univerzitě pak spočítal, na kolik by Německo přišel odchod Řecka z eurozóny – údajně na víc než 80 miliard eur.
Institut pro ekonomický výzkum spočítal, na kolik by Německo přišel odchod Řecka z eurozóny – údajně na víc než 80 miliard eur
Každá podobná zpráva „znervózní trhy“. Následuje spirálovitý vývoj zvýšení úroků na nové úroky, čímž naroste zadlužení. To pak vede k ještě drastičtějším úsporám a poklesu hospodářského růstu. A následuje další zvýšení úroků.
Německo je nejen největší evropskou ekonomikou, ale i premiantem „ve třídě“, a proto se od něho očekává politická iniciativa na záchranu eura i zastavení tohoto spirálovitého vývoje. Roli politického lídra se však Němci ze tří důvodů vyhýbají.
Tři důvody
Za prvé kvůli obavám, že se snaží stejně jako v minulosti ovládnout zbytek Evropy. Německé angažmá ve válce v Afghánistánu je vlažné, a přestože je největším exportérem na světě, přenechává zajištění důležitých obchodních námořních cest zcela na USA.
Za druhé kvůli požadavku stabilní měny, kterou v minulosti byla německá marka, z níž se stala součást německé identity. Po druhé světové válce totiž nepřicházelo v úvahu, aby národní identita tvořila základ němectví. Náhradou za ni byla obnova ekonomiky, jejímž vrcholem je „hospodářský zázrak“. Ten se však, na což se zapomíná, překrýval s koncem průmyslové revoluce. Obrovský ekonomický rozvoj se sice tehdy odehrával v celém průmyslovém světě – i v komunistických zemích –, ale na německý vzestup z ruin druhé světové války mohli být Němci hrdí.
Za třetí kvůli německé národní mentalitě. V sociologickém oboru interkulturní komunikace se používá model nizozemského sociologa Geerta Hostedeho kulturních dimenzí. Jednou z nich je eliminace rizika – míra ohrožení neznámými, nejasnými a nepřehlednými situacemi, již pociťují příslušníci dané kultury. Pocit ohrožení se pak projevuje nervózními reakcemi, stresem a především potřebou psaných i nepsaných pravidel.
Německá média uvedla údajný výrok kancléřky Angely Merkelové, že dokud žije, eurobondy – převzetí zodpovědnosti za společné dluhy – nepřicházejí v úvahu
Občané zemí, v nichž je míra eliminace rizika vysoká, mají pocit, že jsou pod tlakem, a proto jsou zákony podrobné a mají sklon být souborem pravidel pro všemožné životní situace. Díky komplexním sociálním programům a vysokým daním z příjmu pak vzniká silná závislost na státu, která je však obecně přijímaná. Na prvním místě se mezi zeměmi s vysokou mírou eliminace rizika uvádí Německo.
Žádná mezinárodní odpovědnost
Každá krize v sobě nese chaos, nejednoznačnost a nepřehlednost. To však odporuje německé potřebě předvídatelnosti a plánovatelnosti. Němci si přejí, aby jejich země byla velkým Švýcarskem a soustřeďovala se na prosperující ekonomiku. A současně, aby nenesla žádnou odpovědnost za mezinárodní záležitosti, a zejména aby nefinancovala dluhy jiných zemí.
Návrh George Sorose, aby se Německo zachovalo jako USA po druhé světové válce a pomohlo slabším evropským partnerům v rámci projektu podobného Marshallovu plánu, proto neuspěl. Naopak německá média uvedla údajný výrok kancléřky Angely Merkelové, že dokud žije, eurobondy – převzetí zodpovědnosti za společné dluhy – nepřicházejí v úvahu. Z tohoto důvodu Německo zklame všechny ty, kdo od něho očekávají rychlé, odvážné a originální řešení.
