Pro někoho je útok airsoftovou pistolí na prezidenta Václava Klause politováníhodnou událostí či švejkovským činem, pro jiného atentátem. Událost, jež se stala 28. září, spustila kolotoč výroků a komentářů. ČESKÉ POZICI nabídla názor i Kancelář prezidenta republika. Text analytika jejího politického odboru Jana Lupoměského přinášíme v plném znění.
Páteční útok na prezidenta Václava Klause lze odsoudit hned ze dvou rozměrů – z lidského a občanského. Každý člověk musí být pobouřen atakem na život druhého, ať už se jedná o kohokoliv a byť jde pouze o pokus. Zároveň každý občan musí se stejným zavržením odsoudit útok na prezidenta jako ústavního představitele svého demokratického právního státu.
Nejde totiž pouze o útok na konkrétní osobu, nýbrž o útok na nezpochybnitelný prvek mozaiky demokracie, a tím i na demokracii jako takovou. Zatímco první motiv je zavrženíhodný vždy, bez přívlastků a dalších komentářů, druhý komentován a analyzován být musí – ze své podstaty v politické a neosobní rovině.
Depolitizovaná politika
V případě pátečního incidentu však oba tyto rozměry zastínila hysterická senzacechtivost, případně parazitující sebeprezentace. Znovu se řešily důsledky, nikoliv příčiny. V občanském rozměru jsou přitom příčiny zcela stěžejní, selhání ochranky je pak pouze subsidiárním problémem exekutivy. Příčiny útoku přitom ve společnosti existují již minimálně od úřednické vlády Jana Fischera.
Vlajky nezávislosti se dostaly i do ostatních, ze své podstaty zcela závislých institucí, které v původním demokratickém systému podléhaly kontrole volených představitelůMinimálně od této vlády se za značné pomoci médií začala organizovaně depolitizovat politika. Tento trend vede ve svém důsledku k rozkladu demokratického systému, který je podle článku 5 Ústavy založen právě na volné soutěži politických stran.
Hrdiny této doby se stali odborníci a nezávislí. Jak odborník, tak nezávislý politické přesvědčení mají, my ho však neznáme, a proto pro něj ani dotyčný nemohl od nás získat mandát. Vlajky nezávislosti se dostaly i do ostatních, ze své podstaty zcela závislých institucí, které v původním demokratickém systému podléhaly kontrole volených představitelů. Pod vlajkou nezávislosti však tato volená (politická) kontrola byla za potlesku médií nahrazována nevolenými vyvolenými, kteří se zdánlivou gloriolou čistoty získali neomezenou moc, větší než občany zvolení představitelé.
Minimálně od této doby lze sledovat erozi demokratického uspořádání, respektive jeho jednotlivých nedílných součástí. Minimálně od této doby začal bezprecedentní útok na zvolené autority, které většinově rezignovaly na obhajobu demokratického uspořádání a s vidinou krátkozraké mediální obliby tento rybník demokracie začaly samy vypouštět.
Zalíbit se mediálním zkratkám
V této úloze na jaře letošního roku historicky selhala sociální demokracie, když na místo konstruktivní opoziční, věcné kritiky fanaticky burcovala dav a jim vždy oddané odbory k demonstracím až defenestracím. V touze co nejdříve se dostat k moci se nebránila prakticky ničemu. Přikládala pod kotel nenávisti ke státu a politice, aniž dokázala dohlédnout, že se v tom kotlíku vaří i voda pro ně. A nejen pro ně, pro demokratický právní stát a jeho instituce, jak je známe a jak je máme definované v Ústavě.
Na tomto selhání nenese vinu pouze sociální demokracie, která si tímto honem na čarodějnice suplovala vlastní absenci politicky konstruktivní opoziční práce, nýbrž i řada politiků napříč celým politickým spektrem, vládní strany nevyjímaje. Přesvědčení zalíbit se jednotlivým mediálním zkratkám, a dosáhnout tím v krátkodobém horizontu dobrého postavení v médii sestavovaných žebříčcích politické obliby převládlo nad dlouhodobým pojetím střežení demokracie jako takové. Dalo by se říci, že pro stromy neviděli les, a tak se kácejí jednotlivé stromy demokratického lesa – parlamentní volba prezidenta, imunita, státní zastupitelství a tak dále. V tomto ohledu selhala řada politiků, nikoliv však politický systém jako takový.
Musíme mít na paměti, že náš současný systém, který střežíme, je demokratický a jeho změna povede z logiky věci k režimu jinémuV tomto ohledu se musí brát útok na prezidenta velice vážně, ale nikoli hystericky. Je těžké odhadnout, která kapka bude ta poslední, kdy posléze pohár přeteče. Ta poslední kapka totiž nemusí být největší, dokonce může být bezvýznamně malá, a přitom má potenciál rozpoutat nedozírné následky. Z historie tyto příklady známe, kdy podceňované dílčí události rozpoutaly změny systémů – do té doby zcela neotřesitelných režimů.
Při této úvaze musíme mít na paměti, že náš současný systém, který střežíme, je demokratický a jeho změna povede z logiky věci k režimu jinému. Nejde přitom o sílu útoku, nýbrž o mobilizační potenciál. Všichni si vzpomínáme, co jedno vajíčko dokázalo rozpoutat.
Obdobně to dnes vidíme na tykadlech. Tyto bezzubé projevy však představují nedocenitelně destruující potenciál, jsou pouze zkratkou významnějších trendů, které by ve stabilní demokracii zůstaly nevyslyšeny.
Obrana si pozornost zaslouží
Nevybízím k panice, že náš demokratický právní stát před očima padá. Apeluji na obezřetnost ke každému útoku na demokratický systém, neboť se tyto útoky v posledních letech, měsících a dnech kumulují, tu ve formě ústavních změn, tu v rozpadu vybalancování moci jednotlivých demokratických institutů, tu ve formě útoku na prezidenta.
Proč útok směřoval právě na prezidenta, který náš vydobytý demokratický systém chrání?Nevím, jestli je paradoxní, nebo naopak právě signifikantní, že útok směřoval právě na prezidenta, který proti mainstreamu popsaných změn a v nelibosti médií tento náš vydobytý demokratický systém chrání. Systém, který koncem roku oslaví 20 let a stane se tak kontinuálně nejdelším demokratickým uspořádáním, které kdy v českých zemích bylo. Jeho obrana si naši pozornost zaslouží.
K útoku na prezidenta Klause jsme publikovali také tyto články:
- Roman Joch – jediná oběť „atentátu“ na prezidenta Klause
- Jaký prezident, takový atentát
- Klaus má zase pravdu: Společnost je v mimořádně špatném stavu
- Učebnicový příklad, jak nechránit významné osoby
- Vieweghovy chrastavské výstřely
- Operetní atentát na Václava Klause
