Facebook, YouTube a Twitter si v posledních letech na internetu vydobyly podobně dominantní pozici jako bratři Kličkové v boxu. Vyzyvatelů je habaděj, opravdových konkurentů jako šafránu. Například sociální síť Diaspora se stala internetovou senzací ještě před tím, než vůbec vznikl první řádek kódu. Na crowdfundingové platformě Kickstaretr totiž vydělala během několika málo dní stovky tisíců dolarů „na rozjezd“ a pak – nic. Sociální megaprojekt Sergeye Brina a Larryho Page Google+ je patnáct měsíců po svém turbostartu podobně (bez)významný jako poslední vystoupení blešího cirkusu Matylda. A vzpomínáte ještě na MySpace? My také ne.
Jenže nedávno se ve městě objevil nový soupeř – Pheed. Okamžitě si ho oblíbily celebrity mezinárodního věhlasu. Účet na Pheedu už mají například zpěvačka Miley Cyrusová, DJ David Guetta, Paris Hiltonová či rapper Chris Brown. Startup z jižní Kalifornie odstartoval teprve před několika dny, ještě ani nedal dohromady aplikaci pro chytré telefony, a přesto se jeho členská databáze (o jejímž rozsahu zatím nejsou žádné informace) už dnes čte jako seznam hostů na pohřeb Michaela Jacksona.
Obsah za dolary
Tým vývojářů věří, že placený obsah rovná se kvalitní obsah a kvalitní obsah rovná se kvalitní sociální síť
Jedním z důvodů překvapivé popularity architektonicky docela atraktivní, ač nijak revoluční sociální sítě je prostý nápad: web nabízí uživatelům možnost nechat si za obsah, který sdílejí s ostatními, platit. Tým vývojářů věří, že placený obsah rovná se kvalitní obsah a kvalitní obsah rovná se kvalitní sociální síť. Uživatelé, takzvaní Pheeders, mohou na svém profilu publikovat všechny známé formy digitálního obsahu včetně textu, fotografií, audia, videa a live přenosů. Předem mají možnost určit si, zda bude materiál přístupný bezplatně, za jednorázový poplatek či jen měsíčním předplatitelům. Možné cenové rozpětí se pohybuje od 1,99 dolaru až po 34,99 dolaru. Výši poplatku si uživatel nastavuje sám a obsah zůstává jeho vlastnictvím. Pheed si za služby účtuje polovinu zvolené taxy.
Spoluzakladatel a CEO společnosti O. D. Kobo se domnívá, že na Twitteru jsou lidé příliš limitovaní a na Facebooku zase znudění. Věří, že jakmile bude existovat možnost své on-line úsilí zpeněžit, motivace Pheederů vytvářet kvalitní obsah razantně vzroste a lidé začnou koncertovat v obývácích svých rodičů, předvádět stand-up humor v kuchyni, na síti se objeví zpoplatněné videorozhovory se známými lidmi a třeba i přímý přenos příštího zápasu jednoho z Kličků.
Na oblíbeném blogu Gizmodo se však nová sociální síť dočkala devastující kritiky. „Shitshow“ je jedno ze slov, která padla. Dle webu se jedná o další novou verzi Facebooku, zahalenou do pestrobarevného roucha marketingového humbuku, jež nepřežije zítřek.
Lanierova informační ekonomika
Úvaha, že by aktivní uživatelé měli být za své úsilí odměněni, však rozhodně není tak vzdálená od reality, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jejím zastáncem je například profesor ekonomie Yannis M. Ioannides z Tufts University, prestižní dílny budoucích amerických lídrů. Ten již v minulosti navrhoval v New York Times, aby Facebook a další sociální sítě zavedly jakousi obousměrnou platební dálnici.
Velký stoupencem takzvané informační ekonomiky je rovněž Jaron Lanier, vynálezce pojmu virtuální realita, filozof, univerzitní profesor a v neposlední řadě autor populární knihy o technických a kulturních problémech internetu You Are Not a Gadget: A Manifesto (Nejsi věcička: Manifest). Najít cestu, jak zvětšit „bohatství“ svých uživatelů, by dle excentrického Laniera mělo být ve vlastním zájmu sociálních sítí budoucnosti. Nakonec na tom prý samy vydělají.
Zatímco běžní uživatelé dnem i nocí neúnavně budují sociální síť, provozovatelé je odměňují pouze kamarády a lajky
Lanierova teorie se zakládá na úvaze, že informační společnost doprovází takzvaná informační ekonomika, jež je založena na novém druhu sociálních vztahů a kulturních hodnot opírajících se o rostoucí vliv informačních a komunikačních technologií, informačního průmyslu a informačního trhu. Tato nová ekonomika má však jednu chybičku. Ve svých začátcích se dle internetového filozofa podobá spíš prehistorickému směnnému obchodu než plně rozvinutému kapitalismu.
Zatímco běžní uživatelé dnem i nocí neúnavně budují sociální síť, provozovatelé je odměňují pouze kamarády a lajky. To ostatně tvrdí i šéf projektu Pheed Kobo, dle kterého jsou Facebook a spol. především o digitálním hluku a vyfiltrovat kvalitní obsah je téměř nemožné.
Lanier navrhuje, podobně jako profesor Ioannides, obousměrný platební systém. Řešením řady problémů digitálního světa by dle něj mohl být námět, o kterém se uvažovalo již v raných dobách internetu. „Původní nápad byl vybudovat univerzální tržiště spojené s číselným systémem pro malé i velké částky,“ věří filozof.
Všichni by se mohli podílet a vydělávat. Lhostejno, zda by se v daném případě jednalo o muziku, texty, informace, videa. Každý by mohl příspěvky darovat či prodávat a sám rozhodovat, co se s jeho daty má stát. Že by nás k těmto zářným zítřkům dovedl právě Pheed, je sice velmi nepravděpodobné, třeba ale poslouží alespoň jako inspirace pro Marka Zuckerberga.
