Nostalgie vzdychající po minulosti a únik do idealizované budoucnosti jsou stěžejní náměty současných trendů, a to nejen v módě. Ukrást si kus ze života těch ještě nenarozených nebo si přivlastnit vzpomínky někoho, koho dávno polkla zem? Je to důsledek znechucení současným životem, hledání úniku, nového ostrova Utopie?
Podle sociologických průzkumů se zvětšuje odpor k bankám a bankéřům, k těm, kdo se topí v plytké popularitě či rychle a nepříliš poctivě nabytých penězích, k soutěžím hledajícím nové talenty a reklamním kampaním. Problémy s globální ekonomikou, válečné konflikty a rychle se vyvíjející technologie, to vše přispívá k touze po spočinutí, po bezpečném zázemí.
Hledání ztraceného času
Hledání ztraceného času a obliba revivalů se zdaleka netýkají jen designu a módy. Tato tendence se nevyhnula ani gastronomii. Objevují se staré zapomenuté recepty, třeba i z období tak vzdáleného, jako je renesance. Coca-Cola dostala opět svou původní láhev, podobně jako pečené fazole od firmy Heinz jsou opět ke koupi v konzervách proslavených pop-artovým umělcem Andym Warholem.
Objevují se staré zapomenuté recepty, třeba i z období tak vzdáleného, jako je renesanceObnovují se historické slavnosti, pouliční trhy, mnozí se opět učí stará řemesla, například výrobu hudebních nástrojů, jako jsou dudy. Lidé objevují zapomenutá místa ve městech, krámky v sousedství, kterým dávají přednost před supermarkety.
Domácí mikrosvěty s rodinnými fotografickými alby, připomínajícími svět, v němž jsme byli milováni, převládají nad nebezpečným globálním prostředím plným náboženských svárů.
Nový přístup k životu, láska k tradici a dědictví předků, touha poznávat minulost se odráží i ve světě filmu. Hitem se stávají snímky vypovídající o minulosti, jako třeba černobílý film Umělec (2011) připomínající Hollywood dvacátých let. Atmosféru padesátých let přiblížily filmy Strom života (2011) a Můj týden s Marilyn (2011). Náhlou posedlost šedesátými lety způsobil americký televizní seriál Mad Men evokující svět poválečné americké reklamy evropských emigrantů Brodowicze a Liebermana.
Hudební scéna s nostalgií oslavila padesáté výročí založení skupiny Rolling Stones. Opět jsou adorovány indie kids a starý dobrý grunge ze Seattlu, stejně jako textilní vzory připomínající technolight show provozované na hudební scéně acid house let devadesátých. Pop kultura jako by propadla vlastní minulosti. Nechoďme daleko: copak si kreativní jedinec nezacpává uši, když věčně slyší na našich radiových vlnách vizuálně i citově syntetickou Helenku, proslulou dnes především už jen soudními spory, nebo jiné hvězdy, nad kterými již dávno slunce zapadlo?
Poslední britská královská svatba byla spojena s parfémy značky Grossmith, s vůní Betrothal, kterou měla v oblibě královna Viktorie. Výrobci flakonů samozřejmě používají historické lahvičky značky Baccarat. Brýle Polaroid v původní podobě si jako dárek nadělila stejnojmenná firma ke svému 75. výročí, make-up Estée Lauder, nebo ikonická voda po holení značky Old Spice jsou opět na scéně v původním obalu. Hvězdou módního světa se stala designérka Iris Apfelová, vráščitá devadesátnice v sových brýlích oblečená do optimistického kýčovitého mixu. Zatímco Iris si plně užívá života, milovníci minulosti si z hrobu vytáhli Edith Sitwellovou (1886–1964), kdysi avantgardní básnířku a autorku historických románů o anglických královnách, a pokoušejí se oživit její dramatický styl v oblékání, kterým chtěla vzdorovat své tělesné nedokonalosti.
Zájem o Tamaru Lempickou, malířku ocelových těl a choulostivých lesbických scén, která svůj popel nechala rozmetat nad jícnem sopky Popokatepetl, souvisí s inspirativním stylem art deco, který reprezentoval parník Normandie, onen velyslanec francouzského způsobu „umění žít“, na jehož výzdobě se podíleli umělci třicátých let. Normandie přebudovaná na válečnou loď byla zničená ve druhé světové válce. Mnohé umělecké skvosty vylovené z moře skončily často bez znalosti původu v antikvariátech. Dnes mají své příběhy. Právě po nich touží současnost. Významné firmy se předhánějí ve zdůrazňování svého rodokmenu.
Nostalgie bláta
Návrat k věcem vyzkoušeným a řemeslně podloženým ovlivnily v oblasti módy do jisté míry luxusní značkyVláčíme se chladnými síněmi muzeí, abychom nasáli dědictví Elsy Schiaparelli, Louise Vuittona, nebo se seznámili s britským stylem Glamour 1950 na výstavě Ballgowns (plesové róby) letos v Londýně. Vzrušující minulost.
Návrat k věcem vyzkoušeným a řemeslně podloženým ovlivnily v oblasti módy do jisté míry luxusní značky, které bez újmy obstály v době hospodářské krize. Na nostalgii spojenou s kabelkou Kelly od firmy Hermes, stejně jako s klasickým kárem od Burberry navázal ve své první kolekci pro Dior (podzim-zima 2012/2013) i návrhář Raf Simon. Za pomocí nových technologií předvedl něco z toho, čím Dior v roce 1947 okouzlil svět. A co to bylo? Jen pouhý anachronismus. Ženy po válečném strádání v nedostatku oblékl opět do korzetů a spodniček, které tak pracně odstranili ze scény začátkem dvacátých let Gabrielle Chanelová a Paul Poiret. Raf Simon si jako řada dalších návrhářů prostě zavzpomínal.
Nostalgie vyprovokovaná do jisté míry hospodářskou krizí se odrazila ve zvýšeném prodeji šicích strojů pro domácnost, a to nejen ve Velké Britanii a USA. Nyní se právě v těchto zemích znovu otevírají opravny obuvi, vzrostl rapidně počet secondhandových obchodů, ve kterých nakupuje střední třída. Tento fenomén odvážně vykročil i přes kanál do Paříže. Stalo se módou pronajímat si nejen luxusní šaty, ale i vintage auta jen tak na víkend.
Vivienne Westwoodová nazvala jednu ze svých kolekcí z osmdesátých let Nostalgie bláta. Tento termín byl spojen s francouzskou buržoazií konce devatenáctého století, která v nedávno získaném přepychu rozjímala nad tím, jak to bylo romantické, když jejich předkové okopávali bramborová pole. Návrat do oné úžasné minulosti by si však asi nikdo doslova nepřál. Přiznejme si, že přes všechny potíže, na které si právem stěžujeme, je svět dnes daleko přívětivější. Nejedná se v našem případě spíše o neschopnost vyrovnat se závratným tempem rozvoje nových technologií a hrozící ztrátou smyslu v sekularizovaném světě?
