Bohužel, je to zatím jen ojedinělá událost. Český matematik Eduard Feireisl získal v soutěži European Research Council (ERC) jeden z takzvaně pokročilých grantů, o něž se ucházelo přes 2300 zájemců. Profesor Feireisl, jenž se v Matematickém ústavu Akademie věd ČR zabývá teorií parciálních diferenciálních rovnic a rovnicemi hydrodynamiky, se stal řešitelem jednoho z 302 podpořených projektů, jak minulý týden informoval deník E15.
Jde o pětiletý grant; ve smlouvě přichystané k podpisu je zmíněna podpora 726 320 eur na pět let (asi 18,6 milionu korun). „Grant by měl být zahájen 1. května, kromě mne zahrnuje i dva doktorandy a jednoho postdoka. Vybíráni budou mezinárodně, ale přece jen bych byl raději, kdyby to byl někdo z Česka, aby se dobře naučil matematiku a předával to dál,“ řekl ČESKÉ POZICI profesor Feireisl. Finanční podpora má pokrýt cestovné do zahraničí, návštěvy zahraničních expertů, nákup literatury, režii pracoviště i poměrnou část odměn.
Feireisl, jenž byl příjemcem tuzemského ocenění Premium Academiae (2007) v obdobné výši, hodnotí částku jako slušnou. Co za ni ERC očekává? „Hlavním výstupem má být posun v matematické teorii tekutin. Tyto granty mají širší název Ideas, takže se očekávají nápady posunující daný obor. Nejde o úplně standardní grant, který řeší konkrétní zadaný úkol. Tento program má i svou riskantní část a neví se, zda to určitě dokážeme. Nemůžeme zkrátka říci, že vyprodukujeme tolik a tolik matematických vět,“ upozorňuje Feireisl.
Jak vypočíst nejen počasí
Přesto vzniknou odborné články a studie, plánuje se účast na konferencích a organizace seminářů. Feireisl, jenž se habilitoval v roce 2009 a před dvěma lety se stal profesorem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK), vydal před deseti lety i jednu ze svých tří monografií v prestižním vydavatelství Oxford University Press. Je editorem řady oborových časopisů a má i vysoký citační ohlas článků: takzvaný H-index.
„Rovnice, jimiž se zabýváme, popisují různé meteorologické jevy, v astrofyzice zase některé objekty složené z plynů a podobně“Věnuje se – kromě jiného – matematické teorii tekutin. „Při vysvětlování, k čemu vlastně jsou, s oblibou říkám, že se hodí například na meteorologické modely. Rovnice, jimiž se zabýváme, popisují různé meteorologické jevy, v astrofyzice zase některé objekty složené z plynů a podobně. Využití našich výsledků bývá nepřímé. Námi vypočtené rovnice mohou třeba i urychlit, zpřesnit nebo zlevnit počítačové simulace jevů,“ říká Feireisl, který přednášel v Číně, Hongkongu, Brazílii, ale i ve vídeňském Schrödingerově institutu.
„Těžko říci, zda se nějak studenti matematiky v různých zemích liší,“ netroufá si odlišovat. Sám šel v roce 1977 jako mladý Kladeňák studovat MFF UK, aniž by se cítil pro matematiku nějak obzvlášť povolán. „Matfyz byl pro mě spíše výzvou. Říkalo se, že je to obtížná škola, a chtěl jsem zkusit, jestli to dokáži. Nebyl jsem typický nadšenec pro matematické olympiády, pro řešení umělých problémů. Zaujaly mne reálnější věci, modelování. Po škole jsem dělal aspiranturu v Matematickém ústavu ČSAV a u matematiky již zůstal,“ říká skromně profesor, který má stále výběrové přednášky na pražské univerzitě.
Zájmu o matematiku škodí média i politici
Mají mladí lidé k matematice odpor? „Nevím, jestli zrovna odpor. Myslím ale, že v odstupu od matematiky sehrály jistou roli sdělovací prostředky, protože když významný člověk, třeba politik nebo umělec, hovoří v televizi, chlubí se neznalostí a neoblibou matematiky. Tím se jakoby lidem sugeruje představa, že je normální matematiku neumět. Naopak kdo řekne, že jej počítání zajímá, vypadá jako šílenec. Takže to vnímání oboru jistě uškodilo. Že by se lidé neznalostí matematiky pyšnili třeba v anglosaských zemích, to si nemyslím,“ říká Feireisl.
„Mám pocit, že existuje cosi jako ,pražská škola‘, což podle mě sehrálo i jistou roli v hodnocení ERC grantu“Ve světě má ovšem jistá část české matematiky velmi dobrý zvuk. „Třeba v oboru, v němž pracuji, je za zakladatele školy parciálních rovnic považován profesor Jindřich Nečas, který působil v Praze a pak v USA; ze starších je to i profesor Ivo Babuška v numerické matematice. Takže mám pocit, že existuje cosi jako ,pražská škola‘, což podle mě sehrálo i jistou roli v hodnocení ERC grantu, neboť tam zmiňovali naváznost,“ doplňuje Feireisl.
Sám si na finanční podporu z grantů stěžovat nemůže, ale připomíná, že není správné z grantů saturovat platy vědeckých pracovníků. Přibývá také grantové byrokracie; dříve prý na vyplnění výkazů stačil týden, nyní to zabere měsíce práce. Matematický ústav Akademie věd naštěstí angažoval po německém vzoru projektově-grantovou manažerku Beatu Kubiś, která se o značný díl takové práce vědcům-matematikům stará a pomáhá jim s ní.
K vědě je potřeba i klid na přemýšlení
„Největším problémem současné Akademie věd ČR je jakási nekoncepčnost. Nevíme vlastně, jaká je budoucnost a co je vlastně jejím posláním. V intervalu pár let se vždy objeví názor, že by se měla zrušit či redukovat, což má neblahý vliv na angažování mladých. Hodně jich odchází na školy – za lepšími finančními podmínkami,“ dodává Feireisl.
Na univerzitě je prý grant něčím navíc. „Ale tady v Akademii věd se to pro nás čím dál více stává životní nutností. Představa, že když nedostanu grant, tak skončím, není dobrá. K vědě je nezbytně potřeba i klid na práci. Pokud chcete dělat dobré věci, nemůžete být stále tlačen tím, že musíte mít výsledek a výstup. Jsou zkrátka období, kdy chcete o věcech přemýšlet a nenapsat nic, ale to už si teď dovolit prostě nemůžeme,“ míní ceněný matematik.
Jeho práce se vlastně zabývá i jedním ze sedmi problémů, které Clayův matematický institut (CMI) zařadil na seznam takzvaných problémů milénia. Je jich celkem sedm, jak o nich referoval například časopis Vesmír:
- P versus NP;
- Hodgeova domněnka;
- Poincaréova domněnka;
- Riemannova hypotéza;
- Yangova-Millsova teorie a problém hmotnosti;
- Navierovy-Stokesovy rovnice a jejich hladkost;
- Birchova a Swinnertonova-Dyerova domněnka.
Právě Navierovy-Stokesovy rovnice se zaobírají prouděním tekutin. Feireisl říká, že se řešením problému zabývaly generace vynikajících matematiků, takže řešení není snadné.
Vznikne někdy něco jako Feireislova věta? „Ta zatím není a asi ani nebude. Tímhle způsobem se to nedělá, my nevymýšlíme věty, aby se po nás jmenovaly, ale protože jsou třeba k řešení daného problému,“ směje se Feireisl. A uzavírá: „Často se může stát, že když je výsledek hojně používán, tak se tomu po matematikovi začne říkat. Myslím, že žádná ,Feireislova věta‘ vskutku nebude. Snažili jsme se rozvíjet teorii rovnic, ale řekněme jen, že se nám jakýsi příspěvek a nový pohled na řešení podařil a nalezl ve světě jistý ohlas.“
Související články ČESKÉ POZICE o ERC grantech:
