Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zavelí-li Klaus „Na Brusel!“, začnou se dít věci

Evropa

  7:12

Úvahy o kandidatuře Václava Klause do Evropského parlamentu budí rozruch mezi jeho příznivci i odpůrci.

foto: © ČTK, REUTERS, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Když se v českém tisku minulý týden objevily úvahy, že by dosluhující prezident Václav Klaus mohl napřesrok kandidovat do Evropského parlamentu (EP), naznačily reakce některých jemu blízkých politiků, že nemusí jít o plané spekulace. „Takové myšlenky už jsem zaslechl,“ citovaly Lidové noviny například poslance Borise Šťastného (ODS) proslulého těsnými vazbami na Hrad. „Nutně potřebujeme Václava Klause dostat do jakékoli funkce v Evropské unii,“ horoval na téže straně listu výřečný teplický senátor za ODS Jaroslav Kubera.

Zvěst, že by nejznámější euroskeptická hlava státu mohla už příští rok vytáhnout na zteč do bruselské jámy lvové, zbudila nadšený ohlas i za hranicemi. „Václav Klaus kandidující do evropského parlamentu v roce 2014 je jedna z nejlepších novinek, kterou jsem za velmi dlouhou dobu slyšel,“ napsal na twitterovém účtu britský euroskeptický europoslanec Nigel Farage, který je díky plamenným vystoupením v plénu hvězdou kanálu YouTube nejen ve Spojeném království.

Bruselská druhá míza

„Václav Klaus je dobře známý a vysoce respektovaný napříč Evropou pro artikulaci problémů s EU a pro přímluvy za návrat k demokratickým hodnotám a principům. Je velkou devizou hnutí euroskeptiků a demokratů,“ potvrdil Farage ČESKÉ POZICI svá slova publikovaná na sociální síti. „Někdo se schopnostmi a profilem Václava Klause by nepochybně dodal větší důvěryhodnost a věhlas našim sdíleným demokratickým hodnotám v Evropském parlamentu,“ popsal Farage přednosti exprezidentova případného působení v Bruselu (potažmo Štrasburku).

„Evropský parlament by poskytl panu Klausovi evropskou tribunu, nejen tu národní,“ míní britský euroskeptik Nigel FarageFarage, který je zároveň předsedou opoziční Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) usilující o vystoupení Velké Británie z EU, odmítl názor, že by postavení pouhého jednoho z více než sedmi set padesáti europoslanců bylo nedůstojné bývalé hlavy státu. „Naopak. Pro tento účel je Evropský parlament centrem dění. Poskytl by panu Klausovi evropskou tribunu, nejen tu národní. Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard D'Estaing byl také europoslancem,“ připomněl Farage politickou dráhu pozdějšího předsedy evropského ústavodárného konventu.

Už druhé volební období zasedá v EP například bývalá litevská hlava státu Vytautas Landsbergis, ale vystřídala se tu i řada někdejších šéfů vlád. Europoslancům donedávna předsedal polský expremiér Jerzy Buzek, zatímco celounijní parlamentní frakci liberálů vede někdejší trojnásobný belgický premiér Guy Verhofstadt.

V blaženém nevědomí kontextu nedávného angažmá Klausovy rodiny při volbě jeho nástupce zařadil konzervativní monarchista Farage do výčtu bývalých hlav států, které v Evropském parlamentu chytily druhou mízu, i někdejšího rakouskouherského následníka trůnu a pozdějšího europoslance za bavorskou CSU Ottu von Habsburka. „Chce-li bývalá hlava státu aktivně působit v evropské politice, kde jinde by tak měla činit?“ položil Farage řečnickou otázku vybízející Václava Klause k zvednutí hozené rukavice.

Farage od podpory Klausovy kandidatury neodrazuje ani představa, že by ho bývalá hlava státu mohla odstrčit z jeho současné pozice nejobletovanějšího euroskeptika (nejen) v Evropském parlamentu. „Mojí ambicí není být nejznámější. Stejně jako Václav chci věci změnit a bojovat za svobodu,“ potvrdil ČESKÉ POZICI ochotu podělit se exprezidentem o záři reflektorů.

Satisfakce v plénu

I někteří Klausovi ideoví odpůrci připouštějí, že jeho nástup do evropských parlamentních lavic by pro euroskeptiky mohl představovat kapitální úlovek. „Do Evropského parlamentu může kandidovat kdokoli, kdo k tomu má občanské právo, a střetávají se tu samozřejmě různé názory, což je průvodním jevem demokracie. Je ovšem pravda, že europoslanec, který býval hlavou státu, se těší určité vážnosti. To je nepochybné,“ uvedl pro ČESKOU POZICI Marcin Grajewski z tiskového odboru socialistického předsedy EP a vyhlášeného eurofederalisty Martina Schulze.

Tentýž Schulz je zvlášť bolavým trnem v oku Klausových věrných od té doby, co si zkraje roku 2009 památně utahoval z prezidentova projevu v Evropském parlamentu u příležitosti zahájení českého předsednictví v Evropské radě. Prohlásil tehdy, že si Klaus sedí na hradě, kde ho prý nikdo neposlouchá, a proto využil příležitost promluvit před velkým plénem v Bruselu. „Je určitě zkušený v domácí politice, ale o strukturách Evropské unie neví vůbec nic,“ jsou ošklivá slovíčka, která by Schulze mohla zamrzet, kdyby se Klaus do velkého pléna ve Štrasburku navrátil jako vážený europoslanec-exprezident.

Vyhlídku, že by dosluhující česká hlava státu udělala v EP díru do světa, ovšem zpochybňuje lidovecká europoslankyně Zuzana Roithová. „Václav Klaus by do Evropského parlamentu sice mohl být snadno zvolen, ale pak by zde nevykonával žádnou prospěšnou práci,“ uvedla pro ČESKOU POZICI. Neformální váha bývalých vrcholných představitelů mezi europoslanci není podle Roithové samozřejmostí, ale záleží na síle jejich osobností a životních příběhů.

Klaus by se případnou spoluprací s některými skupinami v EP spíše znemožnil, myslí si europoslankyně Zuzana Roithová„Kolega Landsbergis je jedním z posledních titánů osvobozeneckých hnutí bývalých sovětských republik, Jerzy Buzek se jako předseda našeho shromáždění ukázal jako politik evropského formátu,“ podotýká členka předsednictva jejich společné středopravé Evropské lidové strany – nejsilnější frakce v EP. Z té po minulých eurovolbách vystoupila někdejší Klausova ODS, aby s britskými konzervativci a polskými křesťansko-sociálními národovci utvořila novou euroskeptickou frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR).

Neúspěšná kandidátka na první českou prezidentku odmítá, že by euroskeptici v EP získali větší pozornost a význam, kdyby jejich řady posílil Václav Klaus coby bývalá hlava státu. „Spíše by se případnou spoluprací s některými skupinami znemožnil,“ naznačila europoslankyně Roithová klíčovou otázku případné Klausovy kandidatury. Otec zakladatel ODS totiž na Brusel nemusí vůbec táhnout pod křídly modrého ptáka. V úvahu připadají hned dvě další strany, které se veřejně hlásí k jeho euroskeptickému kurzu: Suverenita Jany Bobošíkové a Strana svobodných občanů.

Čas povolat VK do zbraně

Tuto eventualitu nevylučuje ani šéf europoslanců za ODS Jan Zahradil: „Pokud by Václav Klaus kandidoval do EP na jiné kandidátce než ODS, jistě by nás to mohlo poškodit. Na druhou stranu podpora Václava Klause natolik marginálním uskupením, jako jsou třeba Svobodní, už se jednou neosvědčila a tyto strany propadly,“ uvedl pro ČESKOU POZICI.  

Svobodní, pro něž měl Klaus kdysi slabost, se pro jistotu již dopředu rozhodli nevzbuzovat přehnaná očekávání. „Pokud jde o Svobodné, máme velmi striktní pravidla pro nominace kandidátů a je nemožné udělat výjimku. S Václavem Klausem máme sice řadu společných důrazů, ale také existuje mnoho rozdílných názorů. Svobodní například prosazují ‚lidové veto‘, se kterým Václav Klaus nesouhlasí. Nemyslím, že by bylo možné, aby za Svobodné kandidoval,“ sdělil ČESKÉ POZICI Klausův poradce a místopředseda Svobodných Jiří Payne.

„Nejprve počkejme, jak – a zda vůbec – se k těmto spekulacím vyjádří Václav Klaus,“ radí předseda Akce D.O.S.T. Michal SemínNejnovější vlnu spekulací o evropské rovině dalšího působení dosluhující hlavu státu ovšem neodstartovali Svobodní, nýbrž bývalá europoslankyně Jana Bobošíková, když v reakci na výsledek prvního kola prezidentských voleb prohlásila, že „je načase povolat Václava Klause do zbraně“ proti „eurofederalistům a eurohujerům“. Její neúspěšnou prezidentskou kandidaturu, která se o euroskeptické voliče přetahovala s nominantem ODS, přitom podporovala Akce D.O.S.T., jež se vyznačuje okázalou náklonností vůči osobě Václava Klause. 

„Nejprve počkejme, jak – a zda vůbec – se k těmto spekulacím vyjádří Václav Klaus. Teprve pak bude možné očekávat případné vyjádření našeho postoje,“ prohlásil vyhýbavě předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín pro ČESKOU POZICI k nové politické dráze, jež se prezidentovi nabízí na evropské úrovni. Zdrženlivost šéfa předního českého euroskeptického sdružení ke Klausově případné kandidatuře do EP ostře kontrastuje s postojem již zmiňovaného europoslance Nigela Farage, s nímž Akce D.O.S.T. jinak udržuje těsné styky.

Nigel pokušitel  

Farage totiž předpokládá, že by europoslanec Václav Klaus zakotvil v jeho radikálně euroskeptické frakci Evropa svobody a demokracie (EFD), nikoli v relativně umírněnější frakci ECR občanských demokratů a britských vládních toryů. „Nedovedu si představit, že by zasedal s ECR vhledem k tomu, že většina členů této frakce se zcela zaprodala nedemokratickému evropskému projektu politické unie,“ nešetří Farage méně ortodoxní euroskeptiky.

„Pokud by se Václav Klaus rozhodl kandidovat do EP, nejvýhodnější pro něho i pro ODS by to bylo na kandidátce ODS,“ myslí si europoslanec Jan ZahradilOd spolčení s Faragovou EFD ovšem Klause vehementně odrazuje europoslanec Zahradil. „Jeho spojení s Nigelem Faragem bych považoval za škodlivé nejen pro nás nebo pro našeho nejbližšího spojence, britskou Konzervativní stranu, ale především pro ČR. Nigel Farage prosazuje odchod Británie z EU, což je zcela v rozporu s českými národními zájmy – my naopak Británii v EU potřebujeme. Věřím, že si to prezident republiky uvědomuje,“ spoléhá Zahradil na Klausovu soudnost.

„Jeho působení v natolik podivném uskupení, jako je Evropa svobody a demokracie (pokud vůbec přežije příští eurovolby), bych musel považovat za degradaci jeho dosavadní autority. Naproti tomu ECR je skupina, která má potenciál k dalšímu růstu a jsem přesvědčen, že po příštích eurovolbách bude úspěšně útočit na pozici třetí nejsilnější skupiny v EP. Z toho všeho vyplývá, že pokud by se Václav Klaus rozhodl kandidovat do EP, nejvýhodnější pro něho i pro ODS by to bylo na kandidátce ODS. Takže uvidíme,“ zabrnkal Zahradil na Klausovu pragmatickou strunu.

Rok 2014

Nebudou-li nadcházející volby do Poslanecké sněmovny předčasné, měly by se volby do EP napřesrok výjimečně konat souběžně s nimi (vzhledem k čtyřleté, respektive pětileté délce mandátu každého ze zastupitelských sborů by k souběhu voleb mělo teoreticky docházet jen jednou za 20 let). To může eurovolbám zajistit nebývale vysokou volební účast, ale zároveň způsobit, že jejich výsledky budou mnohem těsněji kopírovat zisky stran v Poslanecké sněmovně.

Jinými slovy, oproti minulosti, kdy se do EP podařilo proniknout i kandidátům mimoparlamentních subjektů (například Janě Bobošíkové a Vladimírovi Železnému v roce 2004), může být tentokrát kandidatura do europarlamentu za subjekt teprve se sápající na práh Poslanecké sněmovny krajně nejistým podnikem. Na druhou stranu pro ODS je vzhledem ke stávajícím volebním preferencím realistické doufat v uhájení nejspíš pouze tří ze současných devíti mandátů v EP (po volbách bude Česko zastupovat už jen 21 europoslanců).

Europoslanci za ODS jsou z vidiny Klausovy kandidatury do EP rozpačitíEuroposlanci za ODS jsou proto z vidiny Klausovy kandidatury do EP pochopitelně rozpačití. Zkusí-li budoucí exprezident štěstí v barvách konkurenčního euroskeptického subjektu, mohl by ODS připravit o kýžená procenta. Bude-li však chtít kandidovat v barvách svého odrostlého stranického dítka, lze očekávat, že mu občanští demokraté přenechají pozici volebního lídra (koneckonců se i navzdory nepopulární prezidentské amnestii těší větší podpoře než ODS).

Nějakého nešťastníka tím pádem ovšem odsune na nevolitelnou pozici. „Kandidatura Václava Klause do EP je jednou z možností, kterou má. Budu respektovat jakékoliv jeho rozhodnutí,“ vyjádřil se pro ČESKOU POZICI stroze, ale zároveň loajálně jeho oblíbený europoslanec za ODS Hynek Fajmon.

Sedět s hráči u stolu

Kandidatura za ODS a následné zakotvení v ECR nicméně pro Klause skýtá jedno významné lákadlo. Pokud by měl zájem zastávat nějakou formálně vyšší funkci, než je postavení řadového europoslance, bude se coby polarizující osobnost obtížně probíjet do (tajně) volených orgánů EP. Jako anglofonní bývalá hlava státu a vyhlášený thatcherovec by se však teoreticky mohl úspěšně ucházet o post šéfa (z poloviny britské) frakce ECR.

V politické hierarchii EP jsou předsedové parlamentních klubů významnými hráči s odpovídající prestiží. „Když se podívám na lídry Zelených (Daniel Cohn-Bendit) a Liberálů (Guy Verhofstadt), tak si říkám, že by tam Václav Klaus byl dobrý třetí do mariáše,“ svěřil se ČESKÉ POZICI dobře obeznámený zdroj z prostředí EP, který si nepřál být jmenován. Nigel Farage by se s kolegou Klausem o světlo reflektorů možná i podělil, ale vedení EFD mu přenechá sotva. Chce-li Klaus v Evropě ještě zazářit, musí zřejmě z vandru domů, do ODS.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...