Finanční krize vytvořila ve Spojených státech předpoklady pro ještě větší rozevření nůžek mezi bohatými a chudými. To není závěrečné resumé kongresu radikálních levicových hnutí, ale poselství vyplývající ze zprávy Emmanuela Saeze, profesora ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Emmanuel Saez například konstatuje, že mezi léty 2009 – 2011 sice mírně vzrostl příjem průměrné americké rodiny – o 1,7 procenta. Růst však byl velmi nerovný. Zatímco procentu nejbohatších vzrostly příjmy o 11,2 procenta, spodním 99 procentům příjmy poklesly – o 0,4 procenta.
Nejbohatších deset procent Američanů se v roce 2011 podílelo na příjmech 46,5 procenty, což nejenže převyšuje podíl na výdělcích před vypuknutím takzvané velké deprese, ale je vůbec největším podílem od roku 1917, tedy od doby, kdy se podobná data kontinuálně sledují.
Z grafu, který Saez do své zprávy rovněž umístil, též vyplývá, že podíl nejbohatších deseti procent na všech příjmech v USA začal rapidně růst od počátku osmdesátých let, chcete-li: splývá to s dobou nástupu Ronalda Reagana do funkce amerického prezidenta.
Pro srovnání:
Od konce čtyřicátých do počátku osmdesátých let se podíl deseti procent nejbohatších na všech příjmech pohyboval těsně nad třiceti procenty. Podobně vysokým hodnotám se nejbohatších deset procent Američanů přibližovalo na přelomu dvacátých a třicátých let…
Německý list Die Zeit, který si zprávy Emmanuela Saeze rovněž všiml, z toho dovozuje, že Spojené státy americké nemohou kolem sebe dále šířit mýtus, že jsou zemí s neomezenými možnostmi. Naopak se stávají rájem pro bohaté a finanční krize jen tento kurz Spojených států dále potvrzuje.
V jiném z článků komentátor Die Zeite dokonce dovozuje, že trend zjištěný Saezem se zdaleka netýká jen Spojených států, ale i samotného Německa. Podle studie OECD vydělávalo v roce 2008 deset procent nejbohatších Němců zhruba osmkrát více než deset procent nejchudších (nepočítaje v to státní podporu). Na počátku devadesátých let to však bylo jen šestkrát více.
Do nedávna byly tyto disproporce politickým tématem levice – ale pozor: argumentovala, a argumentuje, v morální rovině a považuje vysoké disproporce mezi bohatými a chudými za nespravedlivé. Z ekonomického hlediska však stojí otázka jinak: jsou vysoké disproporce mezi příjmy chudých a bohatých pro ekonomiku škodlivé?
Konsenzuální odpověď drtivé většiny ekonomů byla v minulosti jasná: rozdíly jsou z ekonomického hlediska nezbytné, dokonce jsou nutným předpokladem pro efektivní fungování trhu. A navíc: když se bude mít dobře aktivní, vzdělaná, úspěšná vrstva obyvatelstva, bude se mít dobře celá společnost, protože část bohatství těch bohatých se přesune k těm chudším. I v souvislosti s analýzou Emmanuela Saeze se však mohou objevovat pochyby nad touto dlouholetou ekonomickou konstantou.
