V médiích se stále častěji objevují komentáře, například ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, k jednáním o dohodě Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. To je dobře. Natolik zásadní úmluva musí být součástí veřejného povědomí a je třeba o ní diskutovat.
Obecně je třeba zdůraznit, že českou debatu o TTIP znehodnocuje její rámec. Jeho kritici jsou sice zváni k formálnímu dialogu s ministerstvem průmyslu a obchodu, současně však jsou ideologizováni, bagatelizováni a jejich kritika zkreslována, jako je tomu v případě geneticky modifikovaným plodin (GMO) a dalších aspektů vyjednávání TTIP. Zůstává otázkou, zda lze takto stavět věcnou debatu.
Další slabinou české diskuse o TTIP je prezentování této dohody jako staré generace smluv o volném obchodu. TTIP však patří mezi novou generaci úmluv o volném obchodu, jejichž cílem je především odstranit takzvané netarifní bariéry obchodu, což nelze ukázat, jak činí Jan Mládek, pouze příkladem „neuznávání evropských certifikátů, laboratorních testů“.
Dobré úmysly bez argumentů
Netarifními bariérami obchodu jsou standardy a normy. Cílem dohody TTIP je sblížit dva odlišné regulatorní systémy – v Evropě jsme v úrovni práv občanů-spotřebitelů, bezpečnosti potravin a chemikálií nebo ochraně přírody míle před USA. Zatímco v Evropě dialog odborné veřejnosti a oficiálních představitelů zajišťujících vyjednávání reflektuje kritiku záporů TTIP, řada českých politiků ujišťuje o dobrých úmyslech bez náležitých argumentů.
Zatímco v Evropě dialog odborné veřejnosti a oficiálních představitelů zajišťujících vyjednávání reflektuje kritiku záporů TTIP, řada českých politiků ujišťuje o dobrých úmyslech bez náležitých argumentů |
S Janem Mládkem lze sice souhlasit, že „snižovat své standardy nechce česká vláda ani jiné vlády členských států EU, EK ani Evropský parlament, a ani americká vláda a Kongres“, ale mohou být v pokušení snížit standardy svého vyjednávacího partnera tam, kde je to pro ně, respektive pro obchod, výhodné.
Takové pokušení se neprojeví přímým požadavkem vpustit do Evropy například GMO nebo americká chlorovaná kuřata. To by byla politická sebevražda a s dohodou TTIP by byl rázem konec. Místo toho slyšíme útoky na princip předběžné opatrnosti, což je přístup, který v EU zaručuje vysoký stupeň ochrany spotřebitele i přírody.
Na základě spolehlivých důkazů víme, že během jednání o TTIP lobbisté vyzývají, aby EU ukončila zákaz dovozu amerických prasat živených růstovým hormonem ractopaminem, nulovou toleranci neschválených geneticky modifikovaných plodin a přístup k regulaci endokrinních disruptorů, které mohou poškodit plodnost, podporovat vznik endometriózy, nádorových onemocnění a vývojových vad. Všechny tyto i podobné požadavky spadají formálně pod deklarovaný proces snižování „netarifních bariér obchodu“.
Obavy odborné veřejnosti
Podle ministra Mládka musí vést TTIP k „posílení spolupráce regulačních agentur“. To je však velmi redukovaná informace. Takzvaná regulatorní spolupráce je jednou z nejkontroverznějších částí TTIP a je jedním z důvodů, proč tuto dohodu odmítají již dva miliony evropských občanů. Regulatorní spolupráce ve své současné podobě buduje formalizované struktury a procedury, které americké vládě a zájmovým skupinám dávají právo spoluvytvářet evropské standardy a normy.
Evropská odborná veřejnost se obává, že regulatorní sbližování USA a EU povede k blokování, oslabování anebo dokonce nepřijetí norem chránících veřejné zájmy |
Evropská odborná veřejnost se obává, že regulatorní sbližování USA a EU povede k blokování, oslabování anebo dokonce nepřijetí norem chránících veřejné zájmy. Například ředitelka Evropské spotřebitelské organizace (BEUC) Monique Goyensová konstatuje, že „kapitola o regulatorní spolupráci a sektorové regulatorní úpravy v oblasti bezpečnosti potravin způsobují, že některá ujištění (komise o nesnižování standardů – pozn. red.) vypadají prázdně.“
Existují konkrétní příklady, že TTIP již nyní snižuje standardy v EU. Evropská komise vyzývá k větší „kompatibilitě“ zákonů na obou stranách Atlantiku a k regulativnímu prostředí nakloněnějšímu konkurenceschopnosti.
Taková kompatibilita však povede k „sestupné harmonizaci“, jak ukazuje zpráva pro Evropský parlament z července 2014. A například zpráva Centra pro mezinárodní environmentální právo z ledna 2015 pak to, že takzvaná regulatorní spolupráce pravděpodobně zpozdí a dokonce zastaví silnější ochranu před toxickými chemikáliemi a pesticidy.
Nesouhlas s utajením
TTIP překonává dosavadní obchodní úmluvy a dostává se na úroveň rozhodování, kdo, jak a v čím zájmu bude v budoucnu vytvářet unijní pravidla ovliňující běžného člověka na každém kroku. Čím více se veřejnost o této dohodě dozvídá, tím více nesouhlasí, aby se takové zásadní změny vyjednávaly v utajení za zavřenými dveřmi, k nimž mají přístup pouze vybraní.
Opět platí, že pokud by šlo o starou generaci smluv o volném obchodu, v nichž jde o odstranění cel a protekcionismu, pak ať vyjednavači jednají za zavřenými dveřmi. Regulatorní spoluprácí se ovšem USA podílejí na rozhodování o evropských standardech, o čemž se má rozhodovat otevřeně demokraticky. Zveřejnění vyjednávacího mandátu zdaleka nestačí.
Čím více se veřejnost o dohodě TTIP dozvídá, tím více nesouhlasí, aby se takové zásadní změny vyjednávaly v utajení |
Utajované vyjednávání je problematické i z hlediska odborné veřejnosti. Například tisková zpráva České technologické platformy pro ekologické zemědělství uvádí: „Zástupci českých ministerstev mají přístup pouze k textům, které jsou pozičním dokumentem evropských vyjednavačů. Vyjednané kompromisy, nebo přímo body, jež americká strana nehodlá za žádných okolností akceptovat, se však již zpět k českým úředníkům nedostanou.“
To posiluje obavu, že některé body chystané dohody, jež byly zamýšleny úplně jinak, budou mít nechtěné a nepřijatelné důsledky, což v historii mezinárodních obchodních jednání není nic nového.
Nevyhodnocené dopady
Podle ministra Mládka je „prioritou pro Česko především oblast automobilového průmyslu, zdravotnické techniky, strojírenství a farmaceutiky“. Zdá se, že prioritou jsou myšleny ty oblasti, u nichž se předpokládají pozitivní přínosy pro Českou republiku. O dopadech na jiná odvětví se nedozvídáme nic.
Ani dva roky po zahájení jednání nemá Česko vlastní studii dopadů TTIP |
Ani dva roky po zahájení jednání nemá Česko vlastní studii dopadů TTIP, proto bychom ujišťování o prospěšnosti této dohody měli brát s velkou rezervou a počkat si na slibovaná fakta. Informace redukované na „priority“ ČR lze doplnit prohlášením Agrární komory ČR, která optimismus vůči TTIP nesdílí.
Nedávno šéf jejího odboru evropské integrace Jiří Felčárek stanovisko komory následovně: „TTIP vnímáme jako hrozbu zemědělskému sektoru. Standardy pro bezpečnost potravin jsou v Evropské unii a USA rozdílné a v přímé konkurenci těžko srovnatelné. Kvůli vysokým vstupním nákladům a zajištění všech požadavků by dohoda byla v neprospěch Evropské unie.“
Schizofrenní přístup
Kritizovat je třeba i arbitráže. Je pravdou, jak tvrdí ministr Mládek, že „systém řešení sporů investor-stát nepřichází teprve s TTIP“. Česko má takových dohod na osm desítek, především ze začátku devadesátých let, k arbitráží však přistupuje poněkud schizofrenně. Nedávno ČR a další země střední a východní Evropy společně vystoupily proti vnitřním smlouvám EU o ochraně investic, které i podle několika rozhodnutí Evropského soudního dvora nejsou v souladu s unijním právem. Česko se tím snaží zbavit břemene těchto dohod.
Především ministerstvo průmyslu a obchodu však chce, aby ČR podporovala zahrnutí arbitráží do TTIP. Bilaterální smlouvy o ochraně investic s USA má ale pouze devět členských států EU. Česko se tedy snaží zbavit arbitrážních doložek s členskými státy EU a současně po nich chce, aby přijaly arbitráže s USA, a to za situace, kdy opozice proti arbitrážím v Evropském parlamentu roste.
Česko se snaží zbavit arbitrážních doložek s členskými státy EU a současně po nich chce, aby přijaly arbitráže s USA |
O dohodě a jejích přínosech musejí rozhodovat fakta. Nikoli však až v konečné fázi, ale po celou dobu vyjednávání. Nestačí si názory vyměňovat, musejí být i reflektovány, a to neredukovaně s ohledem na všechna odvětví, kterých se TTIP dotkne a v kontextu směřování EU.
Hospodářská a finanční krize a s ní spojené ekonomické a sociální dopady vystavily vnitřní soudržnost EU zkoušce. Proto je na čase ve prospěch TTIP přinášet argumenty, nejen ujišťovat. Ministr Jan Mládek může začít odpovědí na otázku: Kdo zaplatí obrovské sociální náklady, které TTIP nepochybně vyvolá?
