Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Představy o budoucnosti vypovídají zejména o přítomnosti

Evropa

  8:32
Představy o budoucnosti se podílely se na vzniku a rozvoji kultury a civilizací. Nejnovější výzkumy představ o budoucnosti pak ukazují skepsi obyvatel Evropské unie ohledně své budoucnosti i svých dětí.

Budoucnost. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Schopnost přemýšlet v časoprostorových souvislostech a také kreativita a imaginace jsou charakteristickými znaky lidského rodu. Představy o budoucnosti spojují i rozdělují jednotlivce, rodiny, komunity, národy a kulturní okruhy. Budoucnost do značné míry závisí na představách o ní.

Individuální a lokální budoucnost přesahuje regionální i globální úroveň, přičemž nikdy není jasné, jak budoucnost těch druhých ovlivní tu naši, a naopak. Zejména v dnešním glokalizovaném světě se zdá, žekaždá budoucnost je společnější – že se lokální a globální budoucnost prolínají mnohem více než dříve.

Totéž platí o minulosti, o které lze říct, že nás dohání. Minulost jednoho kulturního okruhu bývala takřka bezvýznamná pro jiné okruhy, pokud se nestřetly. V současnosti nastává velké sjednocení minulostí – slévají se do jedné a v procesu dávných kulturních střetů se následně každá z nich stává stejně důležitou pro pochopení globální mozaiky.

Obtížná kontrola

To, že se stává společná nejen minulost, ale i budoucnost, se odráží i v titulu jedné ze zpráv OSN – Naše společná budoucnost. Představy o budoucnosti lze stejně jako samu budoucnost obtížně kontrolovat a ovlivnit. Život jednotlivce je ovlivněn kulturním okruhem, ve kterém žije, a podobně je determinován jeho budoucností, přičemž na obojí má obvykle malý vliv.

Představy o budoucnosti lze stejně jako samu budoucnost obtížně kontrolovat a ovlivnit

Představy o budoucnosti a s nimi spojené snahy ovlivnit budoucí vývoj existují od počátku lidských dějin. Podílely se na vzniku a rozvoji kultury a civilizací, navzdory své úspěšnosti však často končily katastrofou. Hrůzná sociální inženýrství ve 20. století jsou odstrašujícími příklady, kam až může dospět plánování odtržené od reality, pokory a lidskosti.

V současné době se v souvislosti s ekologickou krizí zdá, že je třeba stále více korigovat naše směřování. Nebude mít rezignace na opatření k dlouhodobé udržitelnosti rozvoje katastrofické důsledky? V uvědomění si tohoto problému a v akcích OSN se pak odráží vývoj myšlení ve druhé polovině 20. století.

Poznání aktuálního uvažování

Představy o budoucnosti mají velkou vypovídací hodnotu, jež však nespočívá v pyšných prognostických vizích. Tyto představy však nejsou neměnné a značně se v prostoru a čase stejně jako jejich tvůrci a nositelé mění. Jejich výzkum je ale užitečný, protože reflektuje sociokulturní prostředí a jeho činitele. Díky němu lze lépe poznat aktuální uvažování, získat obraz o preferované nebo obávané budoucnosti i pochopit procesy ve společnosti a povzbudit reakce na ně.

Díky výzkumu představ o budoucnosti lze lépe poznat aktuální uvažování, získat obraz o preferované nebo obávané budoucnosti i pochopit procesy ve společnosti a povzbudit reakce na ně

Představy jsou samy o sobě obtížně uchopitelné a o budoucnosti obzvlášť. Navíc rozdělují, nebo spojují jedince a skupiny, bývají hlavním hybatelem dějin a vývoje a patří k nepříliš prozkoumané historii. Jeden ze zakladatelů studií o budoucnosti, Nizozemec Frederik Lodewijk Polak (1907–1985), dospívá ve svém výzkumu procesů kulturní dynamiky k závěru, že sdílený pozitivní obraz budoucnosti je předpokladem životaschopnosti dané kultury. Představy o budoucnosti, a to jak na vědomé, tak nevědomé, doprovázejí člověka od narození. A osvojení si časového rámce dané kultury je základním předpokladem zkulturnění. Nejprve dítě reflektuje časový rozměr minulosti a až poté perspektivu budoucnosti.

Americký sociolog Wendell Bell ve svém díle The Foundation of Futures Studies (Základy studií o budoucnost) uvádí: „Děti začínají nejprve hovořit pouze o přítomnosti, objektech a událostech, které se dějí právě teď a právě tady. Později získají představu, co přítomnost přesahuje, jako první se seznámí s představou minulosti, tedy toho, co již prožily. Později začínají chápat rozměr budoucnosti, tedy toho, s čím zkušenost ještě nemají. V poznávání přesahujícím přítomnost nejprve mají sklon zaměňovat významy slov včera a zítra.“

Reakce na převratné změny

Přemýšlení z dlouhodobého hlediska je znakem inteligence, přičemž to o budoucnosti mívá oporu v historickém výzkumu – představuje raison d’etre archeologických a historických oborů. Jak řekl americký filozof španělského původu George Santayana (1863–1952): ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu si ji zopakovat.

Výzkumy představ o budoucnosti jsou od druhé poloviny 20. století stále běžnější – a také pokusy etablovat různé vědecké přístupy ke studiu budoucnosti. Snahy o lepší analýzu současnosti vzhledem k budoucím možnostem byly reakcí na převratné změny, nevídaný technologický pokrok i na ničivé války v předchozích desetiletích. Na jejich počátku bylo do značné míry úsilí o uchopení a předvídání rizik a poskytlo i oporu rodícím se disciplínám, jež se orientovaly na studium budoucnosti.

Snahy o lepší analýzu současnosti vzhledem k budoucím možnostem byly reakcí na převratné změny, nevídaný technologický pokrok i na ničivé války v předchozích desetiletích

Od té doby bylo provedeno mnoho národních i mezinárodních výzkumů představ o budoucnosti – zajímavé jsou zejména představy dospívajících či dospělých o budoucnosti svých dětí, protože mohou hrát velkou roli v jejich chování i jednání, ovlivnit jejich výchovu, a tím naplnit sebenaplňujícího proroctví.

Tento pojem poprvé použil a definoval americký sociolog Robert King Merton ((1910–2003). Podle něho na jeho počátku je „nesprávná definice situace, jež vyvolává nové chování, díky kterému se původně mylná představa stane pravdivou“. Řečeno jinak, svou interpretací budoucnosti a následným chováním ji ovlivňujeme. (Například studentovi, který se natolik bojí, že neudělá zkoušku, v jejím průběhu v důsledku stresu selže paměť a opravdu ji neudělá.)

Optimismus rozvojových zemí

Americký think tank Pew Research Center kromě jiného provádí výzkumy představ o budoucnosti i názorů na životy dětí v budoucnu – naposledy v roce 2014, jehož se zúčastnilo 48 643 respondentů starších 18 let ze 44 zemí. Dle něj jsou respondenti z rozvojových zemí mnohem optimističtější, pokud jde o budoucnost, než ti z vyspělých států: „Většina dotazovaných v bohatých zemích si myslí, že děti na tom budou finančně hůře než jejich rodiče. Podle těch z rozvojových zemí bude mít příští generace vyšší životní úroveň.“

Podle průzkumu amerického think tanku Pew Research Center jsou respondenti z rozvojových zemí mnohem optimističtější, pokud jde o budoucnost, než ti z vyspělých států

V Evropské unii zkoumají pravidelně názory jejích obyvatel na současné i budoucí problémy průzkumy veřejného mínění Eurobarometru. A ty nejnovější také ukazují skepsi obyvatel EU ohledně své budoucnosti i svých dětí. Studie Special Eurobarometer 379 Future of Europe z roku 2012 uvádí: „Více než šest z deseti Evropanů se obává, že životy dnešní děti budou mít obtížnější život než současná generace (63 procent).“ V České republice to je 68 procent.

Není snadné říct, nakolik se pesimistická očekávání dospělých promítají do veřejného diskurzu a ovlivňují přesvědčení mladých lidí o jejich budoucnosti. Zdá se však, že velká část o své budoucnosti nepřemýšlí. Rodičům taková situace může vyhovovat, protože většina z nich chce pro své dítě to nejlepší – budoucnost to podle zmíněného průzkumu není.