Nepoučitelný Topolánek

„Země, která umožňuje mučení zajatců, mě jen těžko může poučovat o tom, jak jsou porušována lidská práva u nás.“ Proč to premiér řekl? Jistě, zprávu Washingtonu kritizující korupci, diskriminaci Romů, vymahatelnost práva a zpolitizovanou policii v Česku může cítit jako podraz. Opravdu si může myslet, že skutečnost je jiná, že korupce není tak zlá, že Romové se Američanům předvádějí, že on sám Čunka ve vládě nechtěl... Ale musí při tom sahat po své „slovní bouchačce“? Musí místo obhajoby hned napadat „nepřítele“?

 I Tomáš Pojar, náměstek ministra zahraničí, přitom člověk s hlubokou zkušeností z „terénu“, spjatý se společností Člověk v tísni, je k americké zprávě kritický, ale nesahá hned po těžké ráži. Naproti tomu u Topolánka se člověk nemůže zbavit dojmu, že po ní sahá cíleně. 

 Na první pohled by si tak měl Topolánek uškodit. Vždyť jeho postup až podezřele připomíná protiamerické reakce zdejších komunistů: „A vy zase bijete černochy.“ Navíc se podobá aktuální reakci čínské: Amerika je pokrytecká, neboť její okupace Iráku je největší humanitární katastrofou moderního světa. A v neposlední řadě si premiér sám nabíhá na vidle. Leckdo může opáčit: „Jak se k tomu může vyjadřovat člověk, který vyznamenal vrahy?“ Jenže v praxi si premiér až překvapivě neuškodil.

 Za Topolánkem stojí většina účastníků webových anket. No, jejich význam nepřeceňujme. Ale za Topolánkem stojí i všechny politické strany. To je, panečku, národní konsenzus. A hlavně, za Topolánkem stojí Klausova zkušenost ještě z premiérské éry - i on ostře napadl obdobnou americkou zprávu.

 Tady Topolánek Klausův stín zatím nepřekročil. Ale kdo vlastně potřebuje záhlavec více: premiér, nebo ti, co mu teď tleskají? Právě ti připomínají Balkán.