Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Když se v roce 2006 rozhodl závodní brokovnici odložit, nikoho to příliš nepřekvapilo. Bylo mu čtyřiačtyřicet, takřka celý život trefoval holuby, jak zasvěcení říkají hliněným nebo asfaltovým terčům. A míjel je velmi zřídka – v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí patřil k nejlepším na světě.
Třikrát se radoval z titulu mistra Evropy, dvakrát si vychutnával světové i evropské zlato v konkurenci družstev.
A dvakrát se zúčastnil olympijských her, nechyběl v Atlantě v roce 1996 a v Sydney o čtyři roky později. Tam ale neuspěl.
"To považuji za jediný dluh kariéry, nepřivezl jsem individuální medaili z mistrovství světa ani z olympiády," říkal, když udělal tečku za sportovní dráhou a v brněnské Kometě se stal trenérem. "Roky už byly znát. Tělesná schránka se mi začala bortit, taky proto jsem zvolil trenérství. Zkušeností, které můžu předat, mám, myslím, dost," vysvětlil tehdy.
