19. dubna 2015 6:01 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Pořád jsem to já. Mooreová
exceluje v oscarovém dramatu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Julianne Mooreová v hlavní roli filmu Pořád jsem to já. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Julianne Mooreová v hlavní roli filmu Pořád jsem to já. | foto: Falcon
Snímek Pořád jsem to já je výjimečný díky oscarovému výkonu Julianne Mooreové i díky pohnutým okolnostem svého vzniku.

Jednou z významných úloh filmu, který se ze všech umění nejvíce blíží snu, je bezpochyby zpřítomňovat divákům jejich noční můry. Pomáhat jim odžít si to, čeho se nejvíc bojí – buď aby začarovali osud a ve skutečnosti se nic takového nestalo, nebo aby na to byli aspoň připraveni. Nemusí to být jen v hororech či katastrofických filmech, snímky o nevyléčitelných chorobách s drastickým průběhem do tohoto oboru také patří. Alzheimerova nemoc (či nějaký jiný druh demence) je zdatným strašákem současné střední generace s perspektivou dlouhého dožití, jehož závěr ovšem může být právě takto fatálně poznamenán.

Filmy na toto téma se mohou spolehnout na hypnotizující sílu vyvěrající ze samotné povahy zákeřné choroby, činící z lidí obdařených často vysokým intelektem nesvéprávné trosky. Působivý obraz takového průběhu podal třeba v roce 2001 snímek dánského režiséra Billeho Augusta Píseň pro Martina, v němž Alzheimerova nemoc postihla úspěšného skladatele (hlavní představitelé z tohoto snímku získali mj. herecké ceny v Karlových Varech).

Julianne Mooreová a Alec Baldwin ve filmu Pořád jsem to já.

Julianne Mooreová a Alec Baldwin ve filmu Pořád jsem to já.

V nedávné minulosti sbíral festivalové a výroční ceny snímek Michaela Hanekeho Láska, který k drásavému líčení úpadku osobnosti přidal ještě bolavější osten a předestřel téma ukončení ztrácejícího se života. Snímek Pořád jsem to já s myšlenkou milosrdné eutanazie do značné míry polemizuje – nutno ale dodat, že jeho hrdinka nedochází do fáze zobrazené v Lásce a je tu také představena takřka ideální situace pro péči o postiženou, kterou obklopuje milující, schopná a finančně dobře zajištěná rodina.
Snímek vychází z úspěšné knihy americké neuroložky a spisovatelky Lisy Genovové. Filmového zpracování se chopili tvůrčí i životní partneři Richard Glatzer a Wash Westmoreland a snímek natáčeli v době, kdy prvně jmenovaný sváděl bitvu s rychle postupující roztroušenou sklerózou. Komplikacím podlehl v březnu 2015, dva týdny poté, co Julianne Mooreová získala za roli v jeho filmu Oscara. Ačkoliv se u Glatzera jednalo o protikladný průběh fatální nemoci než u filmové Alice (jeho mysl zůstávala jasná, zrazovalo jej tělo), paralela tu je zřejmá a z výsledného diváckého dojmu si ji nelze odmyslet. Přitom jedním z kladů snímku je pozoruhodná nepatetičnost, absence citového vydírání – tedy alespoň tam, kde k tomu nenutí sama literární předloha.

Nejlepší herečkou v dramatickém filmu se pak stala Julianne Moore za snímek Still Alice (Pořád Alice).
Z filmu Pořád jsem to já (orig. Still Alice) s Julianne Moore (vpravo).

V rámci „hororové“ funkce příběhu tu totiž kromě už tak dost strašidelné podstaty Alzheimerovy nemoci na diváky čekají dva děsy navíc. Univerzitní učitelce lingvistiky Alici je teprve padesát a demence ji potkává na vrcholu kariéry. (Až si padesátníci z publika někdy nevzpomenou na slovo „lexikon“, asi se trochu opotí.) A vzácná forma nemoci, kterou Alice trpí, je navíc dědičná. Tudíž ji v sobě pravděpodobně nese i některé z jejích tří dětí. V takto extrémně vyhrocené situaci se pochopitelně prověřují vztahy v rodině a zjišťuje se, co je opravdu důležité. Někdo se se situací vyrovná lépe, někdo hůře, nikdo se ale fatálně nehroutí ani se neukáže jako necitelný vyvrhel. Všichni nakonec udělají, co je v jejich silách, přičemž ty síly jsou různě velké. V tomto směru je snímek až jakousi zdramatizovanou příručkou Pečujeme o pacientas Alzheimerovou nemocí.

Vážně už to nemá cenu?

Líčení rodinných vztahů dominuje learovský motiv svéhlavé nejmladší dcery Lydie (sympaticky uvěřitelná Kristen Stewartová), která odmítá poslouchat matčiny rady ohledně vzdělání a jde si za svým nejistým snem stát se herečkou – nakonec však právě ona ze sebe vydá nejvíce a od otce si vyslechne „jsi lepší člověk než já“. Lydia je zosobněním toho, co se zde doporučuje jako nejúčinnější kúra – nesentimentální, věcně manifestované, ale hluboké lásky.

Celý snímek ovšem stojí předevšímna výkonu Julianne Mooreové, skvěle ztvárňující sebevědomou, vzdělanou a atraktivní ženu, jejíž osobnost postupně mizí za neprostupnou bariérou zapomnění a odcizení. Alice rychle ztrácí jednotlivé vrstvy toho, co ji dříve definovalo – intelekt, znalosti, schopnost komunikace, a přitom to vše ještě dlouho dokáže reflektovat. A bojovat, seč jí ubývající síly stačí. Zvládne si připravit přednášku pro alzheimerovskou společnost, a zároveň ví, že si na své úspěšné vystoupení možná už zítra nevzpomene.

Pořád jsem to já

USA 2014

Scénář a režie: Richard Glatzer, Wash Westmoreland

Literární předloha: Lisa Genova

Hrají: Julianne Mooreová, Kristen Stewartová, Alec Baldwin a další

Premiéra 16. 4.

Alicino „umění ztrácet“ sleduje film civilně a bez hysterie, tak jako se po prvotním šoku a zoufalství dokáže na svůj osud podívat sama hrdinka. Ta dokonce vytvoří video s návodem pro budoucí Alici, která má, v případě, že už neprojde každodenním připraveným testem jednoduchých otázek, spolykat smrtící dávku prášků na spaní. Scéna, kdy je Alice později s tímto videem konfrontována, je dojemná a výmluvná: dětinsky důvěřivá žena visí na rtech své moudřejší, rezolutní předchůdkyně, která jí jistě radí něco důležitého... A divák, jenž při nahrávání videa naprosto chápal Alicin motiv, musí přinejmenším znejistět. Čí dobro měla tehdejší Alice vlastně na mysli? Předpokládala, že budoucí Alice bude zažívat peklo. Jenomže ta budoucí Alice je ve skutečnosti stále ještě schopná zažívat něco dobrého. Jistě to už není potěšení z intelektuálních výkonů jako kdysi. Ale když se s potěšením cpe v cukrárně zmrzlinou, tak na manželovu tíživou otázku, zda tu vlastně ještě chce být, zaskočeně odpoví – ještě jsem nedojedla...

Jak už to bývá, výstižnější než český název filmu Pořád jsem to já je ten původní – Still Alice. Dokonce i když Alicino „já“ už takřka zmizí, může to být pro její blízké stále ona. I kdyby třeba „jen“ jako objekt jejich lásky. To pořád není málo, říkají tvůrci filmu.

  • 1Diskuse
Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz