Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Poslední zajatci druhé světové války. Panama Papers odhalily arizaci umění

USA

  16:35
PANAMA/PRAHA - Umělecká díla zabavená nacisty jejich původním židovským majitelům jsou posledními zajatci druhé světové války. Takto o nich aspoň hovoří zástupci Světového židovského kongresu, případně i další organizace, které usilují o restituci majetku zabaveného nacisty.

Dlouhá cesta „Sedícího pána“. foto: Reuters, archiv // Koláž Šimon / LN

Jako největší problém při jeho vrácení se dosud jeví nemožnost dohledat stávající vlastníky sporných uměleckých artefaktů. Za ně jsou totiž často vydávány různé fiktivní firmy s neprůhlednou strukturou podílníků.

Zabaveno

Na základě informací o skutečném majiteli švýcarská policie Modiglianiho obraz minulý týden zabavila. Zásah policie provedla ve zvláštním komplexu budov v Ženevě, které slouží k uchovávání uměleckých předmětů a dalších sběratelských kusů a kde platí zvláštní celní a daňová pravidla.

Dílo odebrali židovskému sběrateli Oscaru Stettinerovi v roce 1941 nacisté a v roce 1944 ho prodali v aukci. Od roku 2011 o vydání obrazu usiluje Stettinerův vnuk Philippe Maestracci; švýcarské úřady nyní zahájily trestní stíhání.

Jeden z takovýchto otevřených případů se nyní podařilo odhalit díky informacím obsaženým v tak zvaných Panama Papers: vlastníka obrazu Sedící pán s holí. Ten v roce 1918 namaloval italský malíř Amedeo Modigliani a jeho hodnota je odhadována na 25 milionů dolarů.

Obraz byl až dosud vystavován v několika galeriích, které patřily obchodníkům s uměním, židovsko-libanonské rodině Nahmadových. Ti ovšem jako majitele artefaktu vykazovali panamskou offshorovou firmu International Art Center (IAC), kterou založila panamská právní kancelář Mossack Fonseca.

Dle Panama Papers ale IAC patří právě rodině Nahmadových. Ta nyní musí počítat se žalobou potomků původních vlastníků obrazu. Právníci, kteří se už řadu let věnují restituci židovského majetku, nyní doufají, že informace z Panama Papers umožní vyřešit i další otevřené restituční případy. Veřejná muzea se totiž v souladu s takzvanou Washingtonskou deklarací z roku 1998 zavázala vrátit uloupené umělecké artefakty a stejný postup byl doporučen i soukromým sběratelům.

Dlouhá cesta „Sedícího pána“.

V USA je arizace majetku nepromlčitelná

Ve Spojených státech navíc platí, že nárok na navrácení ukradených uměleckých artefaktů je nepromlčitelný. To dává potomkům bývalých majitelů do rukou silný nástroj, jak usilovat u původní majetek.

Případ Modiglianiho obrazu ale poukazuje na širší souvislosti fungování trhu s uměleckými díly. Ten je sám o sobě velmi diskrétní záležitostí a například odborný časopis Art Market Report tvrdí, že polovina světových aukcí se odehrává v utajení.

Zbývající obchody sice probíhají veřejně, ale i tam prý málokterý sběratel vystupuje pod svým jménem. Naopak, nakupuje často prostřednictvím fiktivních společností.

„Nemám účet v Panamě.“ Aféra Panama Papers je největším únikem tajných...
Na koho míří Panama Papers?

Vedle rodiny Nahmadových figurují v kauze Panama Papers i další sběratelé umění, kteří využívali služeb panamské právní kanceláře Mossack Fonseca.

Patří mezi ně například španělská rodina Thyssen-Bornemisza. Ta již prostřednictvím právního zástupce přiznala, že vlastní offshorovou společnost v Panamě. Jak ale uvedla pro agenturu EFE, „je o tom španělská daňová správa informována“.

Ke klientům panamské kanceláře patřili i další světoví sběratelé umění, například vnučka Pabla Picassa Marina Ruizová-Picassová či rodina řeckého rejdaře Goulandrise.

Autor: