Grace Kellyová (1929–1982) tento koncept naplnila s důsledností hodnou melodramatu z doby klasického studiového systému, k jehož slávě jako herečka sama vydatně přispěla. Během pouhých pěti let působení na stříbrném plátně vypracovala v jednu z nejoslnivějších hollywoodských hvězd.
Inteligentní, cílevědomá a talentovaná kráska získala Oscara za psychologické drama Děvče z venkova (1954) a spolupracovala s nejlepšími herci a režiséry 50. let. V šestadvaceti se však vzdala herectví, provdala za monackého knížete Reinera III. a v září 1982 zemřela po těžké autonehodě ve věku pouhých dvaapadesáti let.
Životní příběh Kellyové
Film Grace, kněžna monacká, který právě přichází do českých kin, zaznamenává jen výseč ze „životního příběhu“ Kellyové. Odehrává se na počátku 60. let, kdy se Grace snažila vrátit k filmu. Scenárista Arash Amel, který má zatím na svém kontě jen kosmopolitní thriller Agent na útěku (2012), si s obtížným zadáním poradil zdatně. Gracein předčasný konec připomíná v úvodu, čitelném jen divákům, kteří o něm něco vědí. Zbavuje tak protagonistku romantického kouzla obestírajícího všechny ikony pop-kultury, které ze světa odešly předčasně a tragicky.
Roger Ashton-Griffiths jako Alfred Hitchcock a Nicole Kidman jako Grace Kelly.
Grace z filmu francouzského režiséra Oliviera Dahana pak může být především moderní mladou ženou, která se pár let po pohádkové svatbě se svým princem probouzí do reality. Přepracovaný choť na ni nemá čas a ona musí trčet „v domácnosti“ se dvěma dětmi. I v soukromí se cítí být svazovaná přísnou etiketou. Není divu, že začne pošilhávat po „návratu do práce“, který jí nabízí její nejmilovanější režisér – Alfred Hitchcock.
Realita vs. pohádka Grace ovšem nemůže jen tak oznámit vznešenému manželovi, že se vrací k filmu, její postavení se s hereckým povoláním neslučuje. Psychologické drama Marnie, které Hitchcock pro „svou“ herečku připravil, je navíc příběhem sexuálně frustrované zlodějky! Zatímco skutečný Rainier se hned po svatbě postaral o zákaz manželčiných filmů v monackých kinech, jeho filmová verze Grace stále miluje a respektuje natolik, že jí filmování povolí.
Situaci však zkomplikuje konflikt knížete s prezidentem de Gaullem, který maličké, ekonomicky i vojensky nesamostatné Monako bezprostředně ohrožuje. V knížecím paláci navíc zřejmě působí špeh, který vynáší informace protivníkům. Grace se rozhoduje bolestně, ale rychle a nezvratně: vzdá se filmu, podpoří manžela i novou vlast – a zaplétá se do komplikované intriky...
Monako, hájící neposkvrněnou pověst své „královny lidských srdcí“, proti lživému zobrazení událostí v Dahanově filmu vzneslo ostrý protest. Tvůrci ovšem svůj snímek duchapřítomně opatřili citátem, ve kterém samotná Kellyová svůj život označuje za pohádku. Uvolnili si tak ruce z rozvíjení své fikce, zacházející s fakty jen volně.
Grace Rainierovi porodila celkem tři děti: dceru Caroline, syna Alberta a...
Grace, kněžna monacká tak nebojuje za realitu (kterou stejně nikdo nezná): je „jen“ neokázale kultivovaným, inteligentním dílem, které naštěstí nepřipomíná „životopisné“ filmy z poslední doby – překombinovanou tragikomedii Hitchcock či vnitřně nevyvážený Můj týden s Marilyn. Události staré dvaapadesát let pojímá jako klasický, posmutnělý příběh o slepení rozpadajícího se manželství, šmrncnutý nenápadně hned několika Hitchcockovými filmy. S Marnií (do které legendární mistr napětí nakonec obsadil Tippi Hedrenovou) se Kněžnu monackou propojit nepovedlo. Ve filmu však silně zazní motivy z Mrtvé a živé a ozvuky romance Chyťte zloděje! (ve které si Kellyová zahrála hlavní roli).
Hlavní podíl na příjemnosti snímku má pak Olivier Dahan, který před sedmi lety přivedl k oscarovému výkonu Marion Cotillardovou v životopisném snímku Edith Piaf. I ve svém novém díle se opírá o herecké představitele – a právě díky výborným, civilně sympatickým výkonům Nicole Kidmanové a Tima Rotha stojí Grace, kněžna monacká za vidění.
Grace, kněžna monacká
|
