„Do Prahy za Tančícím domem přijíždí z celého světa velké množství lidí. Stejný počet osob se zde ubytovává v hotelích, stravuje v restauracích, cestuje veřejnou dopravou, platí vstupné v muzeích, galeriích atd. Někteří se neomezují jenom na Prahu a navštěvují další města a místa České republiky. Za dvacet let existence domu, to znamená značné finanční prostředky do rozpočtu města Prahy a České republiky,“ píše se na začátku Milunićovo dopisu adresovaném Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), Magistrátu hlavního města Prahy a organizaci CzechTourism, který má server Lidovky.cz k dispozici.
Tančící dům. Jedna z mála odvážných staveb v Praze |
Pětasedmdesátiletý architekt v něm výše zmiňované subjekty žádá o finanční pomoc, bez níž podle svých slov jen těžko zvládá vykonávat svou práci a financovat ateliér. „Vůči tomu, co Praha a celá republika má za příjmy, je to směšná částka. Nechci se bezpracně pakovat na práci někoho jiného, ale rozhodně mám právo podílet se minimální částkou na zisku, u kterého mám prokazatelně zásadní podíl,“ tvrdí. Přesnou částku, kterou po městě požaduje, přitom neuvedl. Chce, aby ji úředníci sami navrhli.
Milunić zastává přesvědčení, že jedním z důvodů, proč se cizinci do Prahy sjíždějí a následně i utrácejí, je právě jím vyprojektovaný Tančící dům. V suterénu budovy, na jejíž výstavbě s ním spolupracoval i kanadsko-americký architekt Frank Gehry, trávil v minulosti spoustu času. V době, kdy tam probíhala jeho výstava, tam docházel pravidelně půl roku. I proto prý představu o množství turistů, kteří jej navštíví, má velmi přesnou.
Nejspíš bez šance
O vzniku Tančícího domu i přednáší. Jednu takovou přednášku by rád uspořádal i pro zástupce MMR, magistrátu a agentury CzechTourism. „Možná by pak dámský triumvirát Karla Šlechtová, Adriana Krnáčová a Monika Palatková (ředitelka CzechTourism – pozn. red.) mohl prohlásit, že jsem v právu,“ domnívá se Milunić.
Advokáta Ondřej Bultas, specialista na autorské právo, kterého server Lidovky.cz oslovil, připouští, že možnost, aby architektovi byly po vytvoření díla nějaké finance dorovnány s odstupem času, existuje. Vše se ale odvíjí od původního znění smlouvy.
„V některých případech autor díla má právo na takzvanou dodatečnou odměnu za poskytnutou licenci, čímž může dosáhnout spravedlivé odměny v případě, kdy původně sjednaná odměna v licenční smlouvě byla nepřiměřeně nízká a byla stanovena jinak než s ohledem na výnosy z využití licence,“ napsal Bultas. Zdali je Milunićův případ jedním z nich, z důvodu neznalosti dalších skutečností ovšem soudit odmítl.
  |
Milunić ale advokátům po svých zkušenostech příliš nevěří. „Chrání pouze ty, co autory vykrádají,“ uvedl. O jeho nízkých šancích vypovídají i ohlasy zástupců jednotlivých institucí, po nichž architekt podíl ze zisku požaduje. „Stát nemůže hradit podíl na efektech v cestovním ruchu. Neumím si ani představit, že by peníze daňových poplatníků z jakéhokoliv ministerstva byly použity na provoz či zisk architekta,“ odpověděla na dotaz serveru Lidovky.cz ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Podle ní je takový požadavek stejně scestný, jako kdyby si učitelé architektury nárokovali procenta z příjmů svých žáků.
Podobně se vyjadřuje i primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová (ANO), která jakékoliv dodatečné financování architektů považuje za nereálné. „Stejně tak k nám turisté jezdí kvůli spoustě dalších atrakcí. Nevím, proč bychom měli desátky odvádět zrovna autorům Tančícího domu.“
Bezohledné zneužívání
Vlado Milunićovi rovněž vadí, že někteří lidé využívají fotografie Tančícího domu ke komerčním účelům a svému obohacení. Důkazů, kdy je jeho nejznámější projekt zneužíván k prospěchu jiných má na stole desítky. Propagační materiály, průvodci, plakát propagující vůz společnosti Toyota nebo leták, v němž město varuje před zloději. Rohovou stavbu z Rašínova nábřeží využívá ve své kampani pro turisty i agentura CzechTourism.
Ta přiznává, že ji architekt se svou výzvou v předchozích letech několikrát oslovil, jeho kroku ovšem nerozumí. Není tedy divu, že i tady Milunić narazil. „CzechTourism není s panem Milunićem v žádném smluvním vztahu. Architektura je součástí veřejného prostoru, výtky vedené ze strany pana architekta jsou nedůvodné a právně též irelevantní,“ informovala manažerka tiskového oddělení CzechTourism Michaela Klofcová.
Osobní setkání s Vladem Milunićem potvrdil i tehdejší ředitel organizace Rostislav Vondruška. S autorem se jednou potkal, přesně ale nevěděl, proč přišel. „Vím, že měl nějaké nároky ohledně fotografií, ale žádné oficiální jedná jsme neměli,“ řekl. Milunić podle svých slov boj proti bezohlednému zneužívání světového image Tančícího domu nevzdává a připravuje už další kroky.
