LN: Mezi nejvíce sledované události za ten půlrok bude určitě patřit dubnový summit evropských lídrů v Praze. Všude se píše, že dorazí nový americký prezident Barack Obama. Ale on to ještě nepotvrdil, že?
On to může potvrdit až poté, co nastoupí do úřadu. To je velmi dobrá americká tradice - dokud starý prezident úřaduje a vše rozhoduje, nastupující prezident se drží opatrně a k ničemu nedává jasná stanoviska. Takže ke všem těmto otázkám se Spojené státy budou vyjadřovat teprve po nástupu nového prezidenta.
LN: A jaké vidíte šance, že Obama přijede? Nedá přednost dubnovému summitu v Londýně?
Podívejte se, ten summit v Londýně bezesporu navštíví. To je pro něho důležitější. Ale důležité pro něj je i to, setkat se s EU. Takže si myslím, že obojí se podaří.
LN: Kontroverze budí i otázka, zda pozvání do Prahy dostane běloruský diktátor Lukašenko. Vy byste byl pro, aby byl pozván?
Abychom to upřesnili, Lukašenka se týká naše předsednická aktivita, tedy východní partnerství. Tam je tedy otázka, zda Lukašenko bude u toho, nebo ne...
LN: A jste pro, aby byl?
Podle toho, jak se bude do té doby chovat. On už nějaké malé vstřícné kroky udělal. Já tu nejsem od toho, abych soudil lidi. Ani Lukašenka ne. Když se bude chovati tak, že to bude přijatelné pro Evropu, tedy pokud propustí vězně a zavede některé demokratické reformy, tak si můžu představit, že ho pozveme. Když se v Bělorusku nic nezmění, tak ne. Takže to pozvání do značné míry závisí na něm.
LN: To jste mě trochu rozesmál, protože podobně státníci reagují na Václava Klause a jeho roli v předsednictví. To, jaké summity bude moderovat a co všechno bude zahajovat, prý bude záviset na tom, jak se bude chovat.
Tady musí zaznít, že český ministr zahraničí od-mí-tl jakékoli porovnání Václava Klause s Lukašenkem!
LN: Já je taky nesrovnávám. Jen říkám, že jako vy čekáte, „jak se bude Lukašenko chovat", podobně čekají i čeští a evropští politici v případě Klause. Vyjádřil se tak třeba šéf Evropského parlamentu Pöttering. Alexandr Vondra zas prohlásil, že bude záležet na tom, co Klaus řekne ve svém novoročním projevu… Takže podobné „výchovné prostředky".
Myslím, že hlava českého státu má svoji nezastupitelnou roli. S tím musíme počítat. A myslím, že se s Václavem Klausem i přes veškeré problémy dohodneme. Myslím, že budeme schopni domluvit se na tom, jaký úkol v našem předsednictví - které on sám, jak známo, označil za nedůležité - bude mít. Ale teprve se o tom musíme domluvit.
LN: S tím byste už měli začít, ne?
To je na panu premiérovi, nikoli na mně. Já se můžu s panem prezidentem bavit o odborných věcech, nikoli o záležitostech vlády.
LN: Nezdá se vám, že se tak trochu krčíme před Bruselem, který ústy Pötteringa dal najevo nelibost nad možností, že by Václav Klaus v lednu spolu s Mirkem Topolánkem předsednictví na půdě Evropského parlamentu zahájil?
S odpuštěním kdo z české strany to zahájí, je na české straně.
LN: Proto se taky ptám, jestli se před Bruselem nekrčíme.
Já se před nikým krčit nebudu. Nebudu se krčit před Pötteringem, který musí vzít na vědomí, že je to zásadně naše záležitost, kdo nás tam bude zastupovat. Ano, Pöttering je předseda Evropského parlamentu, všechna čest tomu, ale nám do toho nemá co kecat.
LN: A má co kecat prezident Sarkozy do toho, jestli nám visí, nebo nevisí na Hradě vlajka EU?
Samozřejmě že ne. Já bych byl příznivec toho, aby evropská vlajka na Hradě vlála. Jo? To je ale můj názor. Ale byl bych velice nerad, kdyby zahraniční politici útočili na moji hlavu státu. Do tohoto jim nic není. Je to jen na panu prezidentovi. Ano, já bych tam tu vlajku vyvěsil, ale budu bojovat proti tomu, aby nám to někdo nařizoval.
LN: Vnímáte jako problém, když Václav Klaus tvrdí, že Nicolas Sarkozy škodí Evropě?
Řekněme to takhle: neusnadňuje mi to moji práci.
LN: Zaznamenal jste od Sakozyho nějakou reakci?
Ne. Na takové věci on nebude reagovat. A jedna věc je názor vlády a druhá věc pak názor prezidenta.
LN: Čeká nás příprava úlev pro Iry, kteří si je vymohli výměnou za opakování referenda o Lisabonské smlouvě. Především nás ale čeká schvalování Lisabonu v našem vlastním parlamentu. Bude to velká ostuda, pakliže Lisabonskou smlouvu jako předsednická země neschválíme?
Já si neumím představit, že bychom to neschválili. V obou komorách máme většinu, takže si to opravdu nedokážu představit.
LN: Co bychom riskovali, kdyby to přece jen neprošlo? Už zmíněný Pöttering prohlásil, že na ratifikaci Lisabonské smlouvy v Česku bude záviset i úspěch českého předsedání Evropské unii.
To je jeho názor. Ale pravda je, že bychom vypadali poněkud podivně, kdybychom to neschválili. Nedávali bychom ostatním dobrý příklad.
LN: Pociťujete jako silný handicap, že do předsednictví vstupujeme v době, kdy je potřeba hledat cestu ven z ekonomické krize?
Podívejte se, já jsem si v životě zvykl na jednu věc. A to jsou výzvy. Nějak se s tím musíme vyrovnat. Bude to jedna z priorit. Ale myslím, že tak špatně na tom postaveni nejsme, a doufám, že to nějak zvládneme.
LN: Zatím to vypadá, že samotná vláda v tom nemá jasno. Když poslouchám ministra financí Kalouska, ten je zásadně proti fiskálním injekcím, zatímco premiér řekl, že v okamžiku, kdy růst HDP klesne pod dvě procenta, bude prosazovat stejně razantní fiskální politiku jako Britové.
Ano, ve vládě se v názorech stále lišíme. Ještě se musíme sjednotit. A navíc ještě nikdo neví, jak se to bude vyvíjet. Já se spíše kloním ke Kalouskovu názoru. Ale především ani já, ani Kalousek, ani Topolánek, prostě nikdo z nás s odpuštěním neví, jak dlouho ta krize bude trvat.
LN: Říkáte to, co většina ekonomů. Tedy že nezáleží příliš na poklesu hospodářského růstu, ale na tom, jak dlouho bude recese trvat. Proto jsem zmínila Topolánkovo vyjádření o Britech.
Já samozřejmě zastávám názor, že především bude záviset na tom, jak dlouho to bude trvat. To je klíčová otázka. Tudíž bych nepovažoval za moudré, kdybychom spotřebovali veškerou munici hned v první bitvě. Až přijde druhý útok, neměli bychom nic v zásobníku. Rozumíte? Tedy klídek, klídek, klídek. Já vím, že je to nepopulární a že všichni volají, jak politici musí hned něco dělat, ale nebudeme přece hned něco dělat jen proto, aby to vypadalo, že se něco děje. To by bylo špatné. My si musíme zachovat pevné nervy, klid a – jak Švejk říká – umět vyčkat. A podle toho reagovat.
LN: Co je podle vás největší výzva našeho předsednictví?
To vám řeknu 30. června. Věci se vyvíjejí jinak, než myslíme, a i zajisté velice inteligentní a dobře informovaný prezident Sarkozy netušil, že největší výzvou jeho předsednictví bude Kavkaz a hospodářská krize. Taktéž já nevím, co bude mou největší výzvou. To uvidíme.
LN: Tak José Barroso už to ví dnes: „Být připraven na všechno a očekávat i neočekávatelné.“
(smích) To řekl Barroso? (smích) Tak jo.
LN: Myslíte, že v této situaci je u nás čas na změny ve vládě, které Mirek Topolánek avizoval?
Podívejte se, já se nikomu nemíchám do jeho práce. To je na premiérovi, aby si tohle rozhodl. Já nejsem šéf kabinetu a do tohoto se zá-sad-ně nemíchám.
LN: Ptám se proto, že vy máte už teď plný diář. A dosti zaplněný jej určitě mají i vaši vládní kolegové. Moc si neumím představit, že se teď vymění pár ministrů, ti předají své diáře jiným, ti jiní se budou rozkoukávat po resortu…
Já vám něco řeknu. Kdyby do mě zítra vjel náklaďák, tak místo mě taky nastoupí nový ministr. S tím se musí počítat. Já doufám, že mám takové spolupracovníky, že kdybych musel ministerstvo opustit, tak by to chod mého úřadu neohrozilo. Bylo by to špatně vedené ministerstvo, kdyby beze mě nefungovalo.
LN: Mají v Bruselu obavy z naší vnitropolitické situace? Vláda bez většiny ve sněmovně, útočící opozice, která odmítá uzavřít s kabinetem dohodu o neútočení během předsednictví…
Jestli ano, tak jsou natolik taktní, že mi to neříkají.
LN: Je ještě šance, že by se vládě podařilo takovou dohodu s ČSSD uzavřít?
Já v to pořád doufám. Popravdě řečeno ani nevím, jak chování opozice komentovat. Mluvím o misích v Afghánistánu. O tom, že jsme někomu slíbili pomoc, a těžko říct, co s tou situací teď budeme dělat… Víte, já jsem, jak známo, prožil dlouhá léta v Rakousku. Znal jsem mnoho sociálních demokratů jak v Rakousku, tak v Německu. Měl jsem mezi nimi spoustu dobrých přátel na vedoucích postaveních. Taktéž jsem znal Willyho Brandta… A díky těmto lidem jsem už dávno dospěl k názoru, že sociální demokracie je státotvorná strana, která v rozhodujících okamžicích myslí na svůj stát. Nikoli na své postavení. Ale zdá se, že u nás toto neplatí. ČSSD je pro mě to největší zklamání v politice. Svým kolegům ve vládě jsem opravdu vždycky tvrdil: „Já věřím, že ČSSD se v důležitých chvílích zachová státotvorně.“
LN: Takže si neumíte představit, že by si třeba německá sociální demokracie v naší situaci během předsednictví udělala kalendář akcí, kdy budou téměř všichni ministři vyblokovaní na evropských jednáních a pro opozici tak bude nejjednodušší německou vládu svrhnout? Právě takový kalendář ČSSD údajně má.
Myslím, že něco takového je v jiných zemích nepředstavitelné.
LN: Čím to je?
Já mám dojem, že během těch padesáti let totality od roku 1939 do roku 1989 jsme nejen popravili Miladu Horákovou, ale taky jsme zblbli.
LN: Není už pro vás trochu nuda pořád poslouchat z různých úst, že vy jste jediný kvalitní politik na současné politické scéně?
Za prvé tomu nevěřím, protože já se znám lépe.
LN: A za druhé?
A za druhé na politické scéně je přece jen ještě několik lidí, kteří opravdu stojí za to.
LN: Asi myslíte své kolegy ve vládě.
O některých si to myslím.
