Prezidentské volby měly být pro Mahmúda Ahmadínežáda největším testem popularity od roku 2005, kdy nečekaně vystoupal do nejvyšších pater íránské politiky.
Favorit konzervativních kruhů, jehož podporoval samotný vůdce islámské revoluce ajatolláh Chameneí, získal většinu volebních hlasů už v prvním kole. Do politického ústraní tak odporoučel své tři protikandidáty, reformisty Míra Hosejna Músávího a Mahdího Karrúbího a dalšího konzervativce Mohsena Rezáího.
Popírač Izraele
Autor památné věty "nedělali jsme revoluci, abychom měli demokracii", je známý neuhlazeným vystupováním a nevybíravými výroky. Za výroky popírající holokaust a právo na existenci státu Izrael opakovaně sklízí tvrdou kritiku v zahraničí i doma. Provokativně se Ahmadínežád vyjadřuje o lecčem.
Naposledy se bez servítků rozhovořil na adresu prezidentských protikandidátů, když jejich taktiku přirovnal k praktikám Adolfa Hitlera.
Ahmadínežád umí zmagnetizovat prosté Íránce, kterým nabízí Írán silnější než kdy dřív. Jeho protiamerické postoje lahodí konzervativnímu duchovenstvu, které je u moci od islámské revoluce v roce 1979.
Vůdčí osobnost generace politiků loajálních k duchovnímu vůdci ajatolláhu Chameneímu je prvním íránským prezidentem za poslední čtvrtstoletí, který nepochází z okruhu kleriků. Do svého jmenování primátorem Teheránu v roce 2003 byl pro veřejnost velkou neznámou.
Rodák z Garmsáru (narozen 28. října 1956) má doktorát z dopravního inženýrství na Teheránské univerzitě vědy a technologie, kde také vyučoval.
Organizoval útok na americkou ambasádu
Předtím vystudoval strojní inženýrství. Jako student se přidal ke konzervativnímu studentskému svazu, který zosnoval útok na americkou ambasádu v roce 1979. Během íránsko-irácké války (1980-1988) působil v revolučních gardách jako důstojník zvláštních jednotek. Poté byl guvernérem provincie Maku a v letech 1993 až 1997 guvernérem Ardabílu, kde si musel poradit se záplavami a zemětřesením. Je ženatý, má tři děti.
Kritika za plýtvání státních peněz
K největším Ahmadínežádovým kritikům patří na domácí scéně reformisté, stranou nezůstávají ani někteří konzervativní klerikové. Prezidenta často kritizují za nekoordinované zásahy do ekonomiky, především populistické plýtvání státními penězi. Kritiku Ahmadínežád oplácí umlčováním opozice i médií. Hospodářskou situaci charakterizovanou téměř 30 procentní inflací a dvoucifernou nezaměstnaností zhoršuje nízká cena ropy na světovém trhu.
Pro zahraničí je Ahmadínežád problematický zejména kvůli prosazování neprůhledného jaderného programu, který děsí mezinárodní společenství. Jeho jaderné ambice neodradila ani třetí série sankcí Rady bezpečnosti OSN z loňského března. Spor o jádro předkládá Íráncům jako otázku národní hrdosti a jeho zmrazení odmítá. Vstřícně se nestaví ani k výzvě nové americké administrativy Baracka Obamy na zlepšení vzájemných vztahů.
