Přiznám se, že úvodní taneční vystoupení jsem vždycky považoval za jakousi nutnou, byť milou vycpávku večera. Tanci nerozumím. Letos jsem ale zůstal sedět s otevřenou pusou: poprvé jsem měl pocit, že vím, co a proč se přede mnou odehrává, a velmi jsem si to užíval.
Přesto – nebo právě proto? – že autoři choreografie bratři Cabani ve Festivalovém deníku příliš nechtěli své dílo interpretovat, jsem si do něj mohl vložit, co jsem chtěl. Na inspiraci filmovým pásem a rozfázováním pohybu se shodnou asi všichni, já jsem ve scéně dělené sloupy a opatřené jezdícím pásem viděl i odkaz na karlovarskou Mlýnskou kolonádu.
Moderátor večera Marek Eben pak přivítal hosty mimo jiné z nejvyšších pater české politiky a pohrál si se skutečností, že někteří z nich jsou v demisi, zatímco jiní novou vládu teprv formují. Výmluvný byl moment, kdy plný Velký sál odměnil odcházejícího premiéra Jana Fischera mnohonásobně intenzivnějším potleskem než prezidenta Václava Klause. Naštěstí apolitický byl střihový medailónek Adiny Mandlové, která by letos slavila sté narozeniny.
A pak už byl čas na zahajovací film Crazy Heart, režijní debut herce Scotta Coopera, který v sále při ceremonii taky seděl. Na film většinou mnoho účastníků zahájení nečeká, tenhle ale doseděl až do konce téměř plný sál. Zvláštní, protože tenhle dvouoscarový doják je docela tuctovka.
