Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Práce pro Sazku? Ekonomický bizár. Za pět minut jsem vydělal roční plat, říká ilustrátor

Design

  7:07
Založil v Česku první ilustrátorské studio a před třemi lety také první ilustrátorskou soutěž. Skicoval maskota Sazce a odmítl kampaň pro senátní volby. Často je označován za guru české ilustrace. „Myslím si, že spíše než guru ilustrace, jsem její maskot, který je nyní s nástupem jejího většího zviditelnění v médiích prostě jen více vidět. Doufám, že pokud si mne bere nějaký ilustrátor za vzor, není to kvůli mým špatným vlastnostem, kterých mám hodně, ale umím je skvěle skrývat,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Vladimír Strejček.

Vladimír Strejček foto: Archiv Vladimíra Strejčka

Lidovky.cz: V roce 2002 jste založil studio DRAWetc. Jak k tomu vlastně došlo?
Ten vznik je dnes, s odstupem času, jak splněný americký sen. V roce 2001 jsem nastoupil na vysokou školu a byl jsem jako ilustrátor na volný noze prakticky bez práce. Jednou mi zavolali z reklamní agentury, zda bych pro ně nakreslil scénář pro reklamu, tzv. storyboard. Já jsem byl nadšený, protože nabízený honorář byl 500 korun za jednu kresbu a já jsem jich za noc stihl asi 30, takže výdělek byl královský. Když jsem jim přivezl ilustrace naskenované a vypálené na CD, tak nejen, že byli překvapení, že disponuju skenerem, ale že jsem jim to i vypálil. Dnes to zní komicky, ale v té době to nebylo úplně běžné. Korunu tomu nasadila slečna produkční, dodnes si pamatuju její jméno, slečna Benkouiderová, která řekla pro mě zcela klíčovou větu: „Já se divím, že je v Praze plno grafických studií, ale žádné ilustrátorské.” Když jsem dojel domů, pořád jsem myslel na to, co jsem slyšel, a věděl jsem, že mám spoustu kamarádů ze střední i vysoký, kteří kreslí, ale nemají práci. Uvědomil jsem si, jaký článek tu chybí. A tak ještě ten večer vznikl ateliér DRAWetc.

Vladimír Strejček

Vladimír Strejček, zakladatel vizuálního studio DRAWetc. ,které se stalo za dobu své existence lídrem české ilustrátorské scény, dalo vzniknout galerii současného umění etc.Galerie a alternativního labelu UrbanLegend.cz. V roce 2013 založil ilustrátorskou soutěž Raw Art Wrestling, která je určená talentovaným ilustrátorům z celého světa. Soutěž je založena na principu živé ilustrátorské bitvy přímo před publikem. Soutěž nejen, že objevuje nové talenty ilustrátorské scény, ale například i osobnosti, které by primárně ani nenapadlo se ilustrátorstvím živit. Od loňského roku vede ateliér ilustrace a komiksu na vyšší odborné škole Scholastika. Velký milovník mural artu, bojovník za práva ilustrace a mnoho let začínající komiksový autor.

Vladimír Strejček

Lidovky.cz: Jak hodnotíte začátky DRAWetc.? Co bylo zpočátku absolutně nejtěžší? Lišila se nějak ilustrařina od té dnešní?
Ten začátek byl vlastně strašně jednoduchý a přirozený. Já jsem udělal obyčejný malý letáček, kam jsem napsal, že je tu nějaký ateliér DRAWetc., který dělá tzv. storyboard full service (přišlo mi to děsně hogofogo pojmenování) a tenhle letáček jsme odnesl na recepce do asi pěti reklamních agentur, které jsem našel tenkrát ve Zlatých stránkách. Hned od prvního dne jsem přijímal poptávky a s kamarádem Jirkou Frantou jsme to rozjeli. Pomaličku jsme neustále rostli a bobtnali, a protože jsme neměli žádný plán ani podnikatelské cíle, ale chtěli jsme jen kreslit, tak najednou roky utíkaly a my jsme vyrostli. Dnes už se většinou hned po založení “firmy” řeší procesy fungování, financování, cashflow, klientský servis a podobné věci, ale protože my jsme byli “jen” parta kamarádů ilustrátorů. Nejtěžší bylo dodržování termínů, běžné papírování a podobné věci, protože jsme byli šikovný ve všem, jen ne v “kancelářském” fungování. A rozdíl mezi komerční ilustrátorskou historií a dneškem je v kvalitě výstupů. Když dnes vedle sebe položím storyboard nebo ilustraci, co jsme produkovali před patnácti lety a naší dnešní prací, tak se člověk neubrání úsměvu nad tím, co tenkrát klientům stačilo a co jsme považovali my sami za “kvalitu”.

Lidovky.cz: Kolik lidí pod vámi nyní pracuje a na jaké bázi?
V současnosti máme takové tři okruhy spolupracovníků. Hlavní tým je asi 10 lidí, to je produkce a designéři. Všichni sedíme ve studiu v centru Prahy. Pak se kolem nás na denní bázi točí asi 20 storyboardistů, kteří denně jezdí po filmových produkcích a reklamních agenturách, dostávají zadání na nejrůznější kreslení a doma to pak vše kreslí a posílají klientům a k nám na archivaci a kontrolu. Pak je dalších asi 80 ilustrátorů, kteří se vybírají na konkrétní zakázky podle vhodnosti svého kreslířského rukopisu. V zahraničí běžně fungují ilustrátorští agenti, kteří když někoho zastupují, podobně jako v nahrávacím průmyslu, je u nich ilustrátor pevně smluvně vázán a bez vydavatele neudělá ani čárku. Agent kreslíři zároveň garantuje stálý přísun práce. To v našich miniaturních českých podmínkách dost dobře nejde, takže naši ilustrátoři kreslí jak pro nás, tak sami za sebe. Ovšem klientská základna, kterou kreslíři dodáme, a kterou si přes drawce vytvoří, je naše a kreslíř nás tzv. neobchází, i když to občas nějaký klient zkusí. Jsme totiž po těch letech opravdu pevně semknutá parta a funguje u nás něco jako stavovská čest. Málokdy se stane, že nás nějaký ilustrátor nebo designér vypeče a s klientem uteče. Nicméně asi deset ilustrátorů dostává od drawců tolik práce, že ani nemají možnost dělat na vlastní triko.

Vladimír Strejček je často označován za guru české ilustrace.

Lidovky.cz: Pokud by v DRAWetc. rád pracoval někdo nový, jaká kritéria musí splnit?
Musí být jiný než těch 100 ilustrátorů, které už máme v portfoliu. Nikdo nechce, aby nově příchozí bral práci někomu, kdo k nám prostě přišel dřív. Nebo musí být skvělý řemeslný storyboardista, tedy vykreslený kreslíř, který umí z hlavy nakreslit jakoukoliv situaci, lidi, techniku, prostředí a tyká si s perspektivou. Dostávám do mailu denně minimálně jednu poptávku na spolupráci od absolventů středních nebo vysokých uměleckých škol, ale úroveň je tak bídná, že přiberu do týmu tak maximálně dva tři nové lidi za rok.

Lidovky.cz: Označují vás za guru české ilustrace. Vnímáte i vy sám sebe jako určitý vzor pro ilustrátorskou komunitu?
S tímhle jsem hodně opatrný. Abych se přiznal, tak nemám dojem, že bych byl nejzdatnější ilustrátor, že bych uměl skvěle realisticky kreslit nebo malovat. Spíš je to asi zásluha celého týmu drawců, že jsem víc vidět a jsem podepsaný pod velkými realizacemi a projekty, které děláme. Hodně let jsem však pracoval více něž dvanáct hodin denně, včetně víkendů, a to se někde prostě odrazí. Taky jsem v dřevních dobách české komerční ilustrace zaváděl postupy, které tu nebyly úplně běžné, jako je ilustrátorské licencování, domáhání se autorských odměn a podobné věci. Myslím si, že spíše než guru ilustrace jsem její maskot, který je nyní s nástupem jejího většího zviditelnění v médiích prostě jen více vidět. Doufám, že pokud si mne bere nějaký ilustrátor za vzor, není to kvůli mým špatným vlastnostem, kterých mám hodně, ale umím je skvěle skrývat.

Lidovky.cz: Jakou nejbizarnější zakázku jste v životě realizoval?
Hodně bizarní byl před lety maskot pro Sazku, kdy si skicu, kterou jsem udělal během pěti minut, zamiloval pan Hušák a dostal jsem za ni honorář ve výši asi deseti průměrných platů. To byl takový ekonomický bizár. Taky nikdy nezapomenu, když nás kdysi oslovila agentura, zda-li dokážeme vymyslet a zvizualizovat kampaň pro BESIP. My jsme to přes víkend, během dvou dnů a nocí s kolegy udělali a zaslali do agentury. Hned v pondělí nám řekli, že jsme s tím vyhráli kreativní tendr pro utajeného klienta a ať přijdeme okamžitě na schůzku. Takže já, v rozdrbaném svetru, rozcuchanej, dva dny nemytej a s kolegou Honzou, který mi pomáhal a vypadal snad ještě hůř než já, jak dvojka, co vylezla z pod mostu, jsme přijeli na schůzku, otevřely se dveře zasedačky, tam stála skupina asi osmi kravaťáků, jeden ke mně hned přistoupil, představil se jako jakýsi pan Dalík a sdělil mi, že jsme vyhráli skrytý tendr na kreativního dodavatele kampaně pro senátní volby. Nevím, kdo z nás byl víc překvapený, jestli my tím, co na nás vybalili. Nebo když viděli, že před nimi nestojí vyžehlený profesionální kreativní tým, ale dva úplně rozdrbaný a rozcuchaný dvacetiletý kluci z Nuslí. Nicméně tu kampaň jsme nakonec nedělali, poděkovali jsme a odešli.

Lidovky.cz: Pořádáte mimo jiné také ilustrátorskou soutěž RAW. O jakou soutěž se jedná?
S kolegyní Haninou Větrovcovou jsme před třemi lety, pod vlivem zahraničních kreslířských soutěží nabyli dojmu, že uzrál čas udělat něco takového u nás. Dali jsme dohromady celý koncept, vymysleli pravidla, sehnali partnery a rozjeli první digitální ročník bez pravidel. Dnes, s nově nabytými zkušenostmi, máme celou soutěž vlastně úplně jinou než na začátku, máme jak digitální sekci, tak analogovou, kde se maluje barvami na plátno. Princip je takový, že letos uspořádáme dvě velké kreslířské show pro veřejnost, kde vystoupí vítězové z online rozstřelů, které pořádáme na Facebooku, a to jak v digitálu, tak i analogu. Bude kreslit strašně moc kluků a holek najednou. A budou kreslit jak soutěžící, tak i veřejnost, máme prostě připravený nabušený program. Jedná se tedy o takový ilustrátorský battle, který baví nás, soutěžící a doufám, že i diváky.

Lidovky.cz: Letos se uskuteční její 3. ročník. Může vás na ní ještě někdo překvapit?
Přeci jen český rybník je malý a dobrých ilustrátorů tu je určitě limitovaný počet. Do doby, než jsme začali dělat soutěž RAW, jsem si naivně myslel, že znám českou ilustrátorskou scénu opravdu dobře. Ale díky RAWu jsem poznal velké množství lidí z nové kreslířské generace, kterým je něco málo přes dvacet let, která se nám tu teď klube. A najednou, po minimálně deseti letech, kdy se tu moc nových lidí neukázalo, je tu velká, nová nastupující parta strašně šikovných kreslířů, kteří svoje práce úplně přirozeně nesrovnávají jen se spolužáky ze sousední třídy, ale díky ilustrátorským komunitním serverům své práce srovnávají s celým světem a na kvalitě je to hodně znát. Troufám si tvrdit že i díky drawcům vidí, že se i u nás dá ilustrátořinou živit, takže více makají a tak nějak vědí, že když budou tlačit na pilu, že to půjde. Před deseti lety tady byla situace úplně jiná, a proto tady podle mě chybí celá jedna ilustrátorská generace. Ale nechci to bagatelizovat, těch důvodů je více.

Ilustrace Vladimíra Strejčka
Ilustrace Vladimíra Strejčka

Lidovky.cz: Nejen v rámci RAW spolupracujete s mladými talentovanými ilustrátory. V čem myslíte, že jim současná doba nahrává?
Jak jsem říkal, hodně důležité je začlenění ilustrátorů do mnohem větší skupiny, která má stejný zájem. Konfrontují se celosvětově, mají možnosti většího rozhledu a přehledu o tom, co se na scéně děje, můžou snadněji nacházet inspiraci a vzory. Není problém naučit se techniky díky tunám videí. Můžete všude po síti sledovat své oblíbené autory. S nástupem a rozmachem digitálních médií se výrazně rozšířila možnost seberealizace, už to není jen o ilustracích do knížky nebo časopisů. Klienti chtějí mít ilustrace pro svůj online obsah. Ten je pro zadavatele mnohem dostupnější než tisková inzerce a podobné formáty, takže se ke všemu dnes něco kreslí. Dále můžete kreslit pro obří herní průmysl, můžete kreslit pro mnoho online televizí, pro hudební klipy nebo znělky nejrůznějších online pořadů. Dnes je prostě digitální doba, která je hladová po atraktivním obsahu. Ilustrace je pro lidi dnes přijatelnější než častokrát nudný foto obsah. A kromě ilustrace nás teď čeká stejně velký boom animace. Takže díky tomu, že je stále větší poptávka po ilustraci, je to důvod pro více a více talentovaných lidí, aby se ilustraci věnovali nebo u ní po škole zůstali.

Lidovky.cz: Co se můžete vy, jako starý ilustrátorský bard, od mladých naučit?
Každou chvíli narazím v ilustraci na něco nového, formou, obsahem nebo přístupem, co mě zaujme a třeba i něčím ovlivní. Do jaké míry za to může věk autora, nevím, takové věci se většinou z těch prací nedozvím a ani mě to vlastně nezajímá. Ale co se týká různých exhibicí, které s RAWem děláme, tak tam je drtivá kreslířů velmi mladých a z těchto společných kreslení si odnáším minimálně energii a zápal, který je tam hmatatelně cítit ve vzduchu a to si nesmírně užívám a motivuje mě to k další a další práci a aktivitě. Někteří kolegové z týmu pak třeba pracují s barvami jinak, než jsem byl zvyklý vidět u kolegů, kteří se mnou spolupracovali před lety a dnes dělají něco jinak nebo něco jiného. Prostě jak sleduju pracovní postupy při těch osobních setkáních, tak se z toho se učím. Vlastně pořád se učím a neřeším od jaké generace. Jednou tak a jindy zase jinak.

Lidovky.cz: Jste velkým milovníkem mural artu. Jak je na tom mural art v ČR? Jaké mural artové výtvory vás naopak nejvíce dostaly v zahraničí?
Možná jsem velkým milovníkem, ale nemyslím si, že bych byl odborníkem. Sleduju naši scénu, ale přijde mi tak niterná ve srovnání se zahraničím, že to skoro nestojí za řeč. V zahraničí muralu hodně pomáhá přesah do komerce, kdy se běžně realizují obří komerční zakázky, a z těchto výdělků si pak můžou autoři financovat své volné projekty, protože s mural artem jsou spojeny vysoké náklady. Musíte si zajistit plošinu, techniku, domluvit vhodný prostor, vyjednat povolení a hlavně zaplatit za barvy, to není levné. Seznámil jsme se v Londýně s Lee Bofkinem, který dělá produkci pro několik desítek street artistů a má za sebou stovky realizací, a ten mi jednoduše vysvětlil, že když udělají jednu komerční realizaci, mají z toho dost peněz pro realizaci muralu umělce, který na svojí šanci teprve čeká, takže tam takto komercí podporují volné projekty svých kolegů. Myslím si, že tohle nás teď čeká, že teď se to u nás s muralem teprve pořádně rozjede. A více než konkrétní autoři mi v hlavě zůstávají různé realizace od všemožných autorů. Ale kdybych měl doporučit nějaká jména, která jsou “tutovka”, tak barevností a zkratkou i tématy mě baví ETAM. A pěkný pohádky na zdi maluje třeba DULK.

Lidovky.cz: Jaký ilustrátorský sen byste si chtěl ještě splnit?
Čeká nás v drawcích teď velký projekt Česká ilustrace, kde jsme začali se sérií ilustrátorských podcastů formou krátkých videí o českých tvůrcích, a na to mají navázat další aktivity jako třeba výstavy a další věci spojené s ilustrací a její propagací směrem k veřejnosti. Splněný sen bude, až budu listovat svým komiksem, který mám rozdělaný už 15 let. Jde o žánrový komiks z uranových dolů padesátých let, s prvky superhrdinství, paranormálních schopností, to celé naroubované na dobové reálie. A chtěl bych udělat knížku pro děti. Napsat i nakreslit, protože vím, že bych se při její tvorbě příšerně dobře bavil.

Lidovky.cz: Když by měl být dnešní den vaším posledním, co byste nakreslil?
Mapu k pokladu, který jsem před více než dvaceti lety zakopal v Malešicích.

Lidovky.cz: Mimochodem: jsem absolutní umělecký antitalent. Dokázal byste mě naučit kreslit?
Jediné, co by rozhodlo, jestli se to naučíte, nebo ne, by záviselo na vaší touze se to naučit. A jestli jste ochotná tomu něco obětovat. Když budete každý den kreslit, tak se to naučíte, jen to bude chvíli trvat. Ale můžete být sebevíc talentovaný, ale když tomu nedáte to, co byste měl, tak nebudete umět to, co antitalent, který ale dře. Takových antitalentů, co makají jako šrouby a ty líné talentované strčí do kapsy, mám v drawcích několik.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...