Pravá ruka Le Corbusiera a čajový dům

Stejně jako Le Corbusier (1887 – 1965) i Charlotte Perriand (1903 – 1999) se zabývala bydlením, a to především jeho minimální formou. Narozdíl od svého šéfa však vyznávala poněkud měkčí přírodní formy. O práci architekta výstižně prohlásila: "Le sujet n’est pas l’objet, c’est l’homme." Tedy: Nejde o objekty, jde o lidský život. Inspiraci pro svou práci nacházela v přírodě i v tradičních kulturách. Byla vášnivou fotografkou a ve svých fotodenících uchovávala jak detaily rybích koster tak vybavení chatrčí Korsických pastevců.

V pařížském Petit Palais probíhá až do 18. června výstava s názvem Charlotte Perriand, Od fotografie k designu, která ukazuje přímé ispirační zdroje slavné designérky – jedna židle vznikla v okouzlení krčním obratlem, jiná na zákládě fascinace ocelovou příhradovou konstrukcí využívanou ke stavbě mostů. Ve vnitřním atriu obchodního domu Le Bon Marché byla při té příležitosti postavena replika čajového domu. Perriandová jej v roce 1993 navrhla pro střešní terasu pařížského sídla UNESCO, odkud byl však později odstraněn. Uvnitř obchodního domu je nyní k vidění přesná replika postavená podle původních plánů. Na konstrukci z bambusových tyčí je zavěšena plachta a pod palubou z prken leží oblázky. Čajový dům je dokonce zasazen do hustého bambusového háje. Návrh Perriandová vytvořila během šesti měsíců a využila při tom prvky tradiční japonské architektury v kombinaci se znalostmi konstukčních systémů afgánských jurt. Tehdy jí bylo 90 let a měla za sebou například řízení ohromného projektu výstavby lyžařského střediska Arcs v Savojských Alpách.

Jíst, meditovat, milovat

Uvnitř čajového domu lze meditovat či ochutnat speciality japonské restaurace Bizan. Vtipný marketing obchodního domu tímto projektem zároveň představuje nově získané zastoupení milánské firmy Cassina, výhradního výrobce ikonických židlí, které se zrodily právě ze spolupráce Charlotte Perriand s Le Corbusierem. Cassina se před dvěma lety pustila dokonce do reedice nábytku, který existoval jen v návrzích. Vyrobila například sestavu konferenční stolků, jejichž barvy byly inspirovány plátny Fernanda Legéra a tvar vycházel z mořských oblázků. Perriandová je v roce 1951 navrhla pro univerzitní kolej v Anthony na okraji Paříže. K mání je nově také varianta slavné lenošky, která je však místo chromových trubek vyrobena z bambusového dřeva.

Návrh čajového domu je pro japonské architekty poctou. Dobrý čajový dům musí nabízet dostatek pohodlí, být malý ale zároveň vznešený, aby odpovídal zásadám čajového obřadu. Realizace takových staveb od architektů jako je Tadao Ando či Arata Isozaki inspirují celý svět. Například v pražském ateliéru A1 se jich už zrodilo dokonce několik. První navrhl David Maštálka na vlastní pozemek a jeho realizací dokončil studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Letos se jeho dům dostal do prestižní publikace Wood Architecture Now! nakladatelství Taschen. Na jejích stránkách se dřevostvba z Hloubětína dostává do společnosti tvorby architektů formátu jako je Renzo Piano, Shigeru Ban či Peter Zumthor. Více si o progresívním ateliéru A1 přečtete 4. května v novém Espritu.