„Bylo zapotřebí je někde ubytovat, a tak jsme se rozhodli, že to bude u nás,“ řekl v rozhovoru pro server Lidovky.cz pražský zastupitel na Praze 2 a sociolog Michal Uhl (nezávislý za SZ).
Lidovky.cz: V noci na středu u vás doma přespalo sedm uprchlíků. Vaše žena je přivedla v jednu ráno. Co tomu předcházelo?
Moje žena se ten den (v úterý v noci - pozn. red.) vracela domů přes Hlavní nádraží, kde už od minulého čtvrtka hlídkují dobrovolníci, kteří jsou v pohotovosti a vyhledávají uprchlíky, kteří jsou na nádraží zmatení a neví, co si tam počít. V noci narazila na skupinu sedmi osob, které se ocitly na nádraží úplně bez peněz, jen s papírem, který dostaly v táboře. Na něm stálo, že musí do sedmi dnů opustit Českou republiku. Neměly kde spát, a tak se dostaly k nám domů.
Uprchlíci se smartphony? Mobil je na těžké cestě nejdůležitější oporou |
Lidovky.cz: Vaše partnerka, Monika Horáková (též zastupitelka na Praze 2 - pozn. red.) se jich tedy ujala?
Abych to vysvětlil, moje žena začala organizovat první pomoc na hlavním nádraží, protože jsme měli zprávu, že začali pouštět uprchlíky z detenčních zařízení v Česku. Bylo nám jasné, že Praha bude jeden z bodů, kde budou přestupovat. Nakoupili jsme tedy jídlo, vodu a začali jsme chodit na nádraží. Postupně začali hlídkovat i další lidé. Probíhá to na směny, dobrovolníci se střídají od brzkých do nočních hodin. Mají nápisy v arabštině a vyhledávají uprchlíky, aby jim pomohli s orientací v situaci. Tuhle skupinku objevila moje žena před půlnocí. Bylo zapotřebí je někde ubytovat, a tak jsme se rozhodli, že to bude u nás.
Lidovky.cz: Jak jste na to reagoval? Nápad zjevně nevznikl ve vaší hlavě...
Považuji za velmi nebezpečné, že z táborů se propouštějí lidé, kteří musí opustit republiku, ale nemají žádné finanční prostředky. Ocitli se na nádraží a nevědí, co mají dělat. Neexistuje žádný systém, který by jim pomohl alespoň opustit české území. Pomoc by ani nemusela být nikterak složitá. Nehledě na jejich národnost. Dá se na ten problém nahlížet z různých hledisek. Jedno je samozřejmě to lidské, ale velmi důležité je i to bezpečnostní. Jsou to lidé, kteří nemají informace ani peníze na to, aby si koupili lístek. Zato mají vyhošťovací dekret v ruce.
Lidovky.cz: Jaké národnosti byli ti lidé a z jakého zařízení pro zadržení cizinců odešli?
Nejprve byli v Bělé a pak ve Vyšních Lhotách. Pocházejí z různých zemí. Nechci to specifikovat kvůli jejich bezpečnosti. Většinou šlo o dvojice z různých zemí.
Lidovky.cz: Další den se vydali zase na nádraží. Směřují i jinam než do Německa?
Ani bych neřekl, že chtějí do Německa jako spíše do nějakého konkrétního německého města, za nějakým příbuzným nebo kamarádem, který jim má pomoci v začátcích. Byl u nás třeba jeden mladý muž, vystudovaný inženýr, který pochází z Afriky a už dva roky je na cestě. V zemi, odkud odešel, je válka, a tak se rozhodl utéct do země, která je stabilizovaná.
Lidovky.cz: Byli ti lidé, kteří u vás doma strávili noc, v kontaktu se svými příbuznými?
Celkem zajímavé je to, že oni s sebou neměli vůbec nic. Tábor je obral o poslední peníze. Když totiž někdo stráví v zařízení padesát dní a musí ještě zaplatit 250 korun na noc, tak o svoje poslední peníze přijde vcelku rychle. Neměli tedy nic. Mají třeba jen jeden batoh a mobilní telefon, což je pro ně brána do světa. Byli to většinou mladí kluci, kteří jsou ještě bez rodin a utíkají. Ale přesto doufají, že dostanou azyl a budou pak moci legálně přitáhnout zbytek příbuzných.
Michal Uhl u sebe ubytoval skupinu sedmi mladých uprchlíků. Na snímku je společně s nimi i partnerka Monika a jejich dcera.
Lidovky.cz: Co jste s uprchlíky podnikli? Ubytovali jste, ale co bylo dál?
Přišli okolo jedné ráno. Velmi důležité pro ně bylo, že u nás dostali přístup k wifi, jedna ze skupinek kontaktovala svého kamaráda, který byl zrovna v Budapešti. Prosili ho, aby jim přivezl nějaké peníze. Potom jsme jim dali jídlo, vytáhli matrace, rozdali jsme jim ručníky. Proběhlo to stejně, jako když u sebe necháme přespat některého z našich kamarádů. Druhý den jsme uspořádali sbírku, protože neměli žádné finanční prostředky. Hodně pomohla Klinika (sociální centrum na Žižkově - pozn. red.), která je v pomoci uprchlíkům aktivní. Sehnalo se asi čtrnáct tisíc korun na lístky. Díky tomu tak mohli odjet ještě v ten den do Německa.
Dánsko zastavilo provoz vlaků z Německa. Uprchlíci přes něj míří do Švédska |
Lidovky.cz: Vrátím se ještě k té vámi organizované pomoci na pražském hlavním nádraží. Hlídky vyhledávají uprchlíky a pomáhají jim s potřebnými věcmi, jako je orientace a nákup lístků. Jak funguje organizace v tak početné skupině? Aktuálně máte přes 140 členů.
Existuje veřejná facebooková skupina, kam se může přihlásit kdokoli, kdo má zájem pomoci. Je to organizační skupina dobrovolníků. Máme rozpis služeb po dvou až čtyřech lidech. Někdy je ovšem situace složitější, to potom máme na hlídce více lidí. Služba drží nápisy v arabštině a prochází se po nádraží, kouká kolem sebe a snaží se vytipovat lidi, kteří by mohli být uprchlíci. Ne vždy se to podaří. Většinou je ale poznáme podle toho, že se pohybují ve větších skupinkách a mají společné rysy. Málokdy jde o jednotlivce. Hlídka je osloví. Pomáhají právě i ty nápisy v arabštině, to je významný moment, který odstraní jejich případný strach. Máme navíc řadu přátel, kteří umí arabsky a hlásí se i lidé, kteří mluví persky a dalšími jazyky. Někteří známí fungují jako pomoc na telefonu, když zrovna nemohou být přítomni na nádraží, ale ovládají jazyky.
Lidovky.cz: Potom přichází na řadu materiální pomoc?
Pomoc hlavní spočívá s orientací na nádraží. Říkáme jim, že má třeba vlak zpoždění nebo z jakého nástupiště a kdy pojede. Radíme jim i s tím, kde se dá nabít mobil. Zkrátka taková lidská pomoc od lidí, kteří znají Prahu a její vlakové nádraží. Mají-li hlad, nabídneme jim nějaký základní balíček s jídlem, dostanou také vodu. Další pomoc se odvíjí od počasí. S příchodem chladnějšího počasí rozdáváme bundy, případně jiné oblečení. V případě, že nemají finanční prostředky a jsou to lidé ze Sýrie, existuje možnost jim zakoupit lístek. Pokud nejsou ze Sýrie, tak je to problém. Proběhly sice nějaké sbírky, ale taková pomoc je nadále neudržitelná. Není možné, aby vznikaly finanční sbírky, aby se jim hromadně kupovali lístky. Je zapotřebí, aby se k tomuhle postavily státní orgány čelem.
Lidovky.cz: Jak by podle vás měla pomoc státu vypadat?
V případě, že byl někdo delší dobu v táboře, měl by mít nárok na lístek.
Lidovky.cz: Kolika uprchlíkům už pomohla vaše skupina dostat se pryč z Česka?
To číslo bude už řádově v desítkách. Za týden fungování téhle pomoci se to bude kolem tak padesáti. Určitě to ještě nepřesáhlo stovku. To se ale bavíme o pomoci přímo na hlavním nádraží. Pak jsou lidé, kteří pomáhají i jinou cestou - věnují peníze, jsou schopni u sebe uprchlíky ubytovat či pomoci s tlumočením. Pomoc přichází zespoda od lidí různého vyznání. Jsou to anarchisté, zelení, sociální demokraté, dále lidé politicky neangažovaní či osoby organizované nějakou náboženskou institucí. Jde zkrátka o lidi, kteří jsou solidární, staví se proti islamofobii a kteří rozumí tomu, že někdo potřebuje pomoc. Vnímám to jako reakci na nenávistné projevy a snahu alespoň částečně vylepšit reputaci České republiky.
