Za své strohé železobetonové stavby i vizionářské představy sídlištních velkoměst si ale Le Corbusier nevysloužil jen obdiv, ale i nepochopení a odsouzení. Svou teorii „vertikálních zahradních měst,“ v nichž mělo být vše pojato velkolepě - velké budovy, velká otevřená prostranství, velké dálnice - se nepříliš úspěšně pokusil uvést v život v Indii ve městě Čandígarhu a jeho žáci totéž zkusili v Brasílii.
Betonové království. Le Corbusierův Sekretariát v Čandígarhu
Vlastním jménem Charles Édouard Jeanneret-Gris vytvořil kromě světově proslulých nábytkových designů i soubor soch, maleb, kreseb, kvašů, koláží, grafik i tapiserií, a také několikrát přednášel v Praze. Byl nadšen z Veletržního paláce a vytvořil plán zástavby Zlína, jež ale zůstal nerealizován. A vzhled Karlových Varů tehdy ohodnotil jako „slet šlehačkových dortů“. V Le Corbusierově ateliéru pracovali i někteří čeští architekti, prvním z nich byl Vladimír Karfík.
